Noe

NOE je ambiciózním projektem. Střetává se v něm studiový blockbuster zúročující trendy poslední dekády s autorským přístupem obsahujícím postupy známé z předchozích režisérových děl. Mísí se v něm několik žánrů, přičemž ten odpovídající biblické epice je určen pro sjednocení naplňovaných a/či podvracených vývojových vzorců. Vypráví mj. o vyprávění a jeho odlišných výkladech. Potíž je v tom, že i když jde v dílčích ohledech o pozoruhodné dílo, nefunguje jako celek a některé prvky jdou velmi obtížně dohromady._____ Aronofského poetika se projevuje u montážních sekvencí, které mají přemostit delší časový úsek, v subjektivizaci vyprávění důsledným užíváním nejprve hlediskových záběrů a později snových projekcí a při závěrečné konfrontaci, při které je zesilován efekt přestříháváním mezi několika ohnisky zájmu (na palubě a v podpalubí). Jeho rukopis se ale tře s požadavky na klasické hollywoodské vyprávění, protože selhává ve vytváření prostorových vztahů srozumitelných pro diváka a v profilaci postav, které jsou motivovány pouze s ohledem na potřeby vyprávění a na zdrojový text, nikoliv realisticky._____ Zdrojovým textem je míněn Starý i Nový zákon, protože nejde pouze o adaptaci příběhu o Noemově arše, nýbrž kombinaci hned několika biblických narativů (o vyhnání z Ráje, o Kainovi a Abelovi, o Sodomě a Gomoře, o Noemově arše...). Přitom z hlediska žánrového zařazení není Noe ani tak biblickou epikou, jako spíš ve své první polovině kombinací fantasy a katastrofického filmu a ve druhé postkapokalyptického díla a filmu o pomstě. A to zastřešeno rodinným dramatem. Činí přitom několik odvážných voleb, když u fantasy části rezignuje na prokreslení fikčního světa (jelikož ten si ve stávající podobě nezaslouží nic jiného než zkázu), v katastrofické pasáží na místo trikových atrakcí klade důraz na traumata přeživších jedinců a nenaplňuje vzorce postapo a revenge flicku, protože ty slouží pouze jako katalyzátory pro hodnotové střety protagonisty/antagonisty s druhými._____ Lomítko bylo použito záměrně, protože vyprávění strukturované podle proměňujících se cílů Noema z něj za polovinou z protagonisty učiní antagonistu. (Je tomu uzpůsoben i jeho vzhled a způsob inscenování v předkamerovém prostoru, v obou případech evokující krále Kaina, jenž byl jako záporák vykreslován předtím.) A z vyprávění naplňující a zesilující vzorce fantasy a katastrofického bijáku (na potopu dojde, na střet lidí s nadpozemskými bytostmi taktéž, a to najednou) se stane vyprávění o vyprávění (o orálně předávaných příbězích ovlivňujících lidské jednání podle toho, jak odlišně jsou každým interpretována)._____ Snímek se tak rozevře do široké interpretační šíře bavící svou podvratností (např. mnohými zmiňovaný kreacionistický komentář o vzniku Země, který je doplněn obrazy přitakávajícími evoluční teorii lidstva). Hřeší ale tím, že vypravěčská nejednoznačnost ústí do nezvykle dlouhého a nepatřičně působícího epilogu, ve kterém je vše zbytečně dovyprávěno a významové přesahy jsou sděleny explicitně ústy postav. NOE tak v posledních deseti minutách vyblil bibli, a to i s vaničkou (archou). (31.03.2014) (méně) (více)