Patrick
Patrick
Režie:
Richard FranklinScénář:
Everett De RocheKamera:
Donald McAlpineHudba:
Brian MayHrají:
Susan Penhaligon, Robert Thompson, Robert Helpmann, Rod Mullinar, Julia Blake, Frank Wilson, Ray Chubb, Martin Copping, Everett De RocheObsahy(1)
Je v komatu... Přesto může zabíjet! Cynické zavraždění své matky a jejího milence bylo teprve počátkem Patrickovy „hvězdné kariéry“. Nyní sice leží v komatu na nemocničním lůžku, ale ani to mu nebrání pokračovat ve svých hrůzných činech. Jako své médium si vybral mladou sestru, se kterou dokáže komunikovat. A to není všechno. Mladík s vytřeštěnýma očima ovládá telekinezi natolik bravurně, že si nikdo v jeho okolí nemůže být jistý vlastním životem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (33)
Najlepsi film co sa tyka telekinezy je genialna The Medusa Touch s Burtonom. Toto nebolo vyslovene spatne, len rezisersky nic moc - Richard Franklin natocil perfektny film Road Games 1981, este aj to Psycho 2 sa celkom dalo. Tu uz ale sa reziser dostal do vod siveho, sediveho priemeru - a z tychto vod je najtazsie vystupit. Skoda toho spackaneho zaveru, hlavne ked film divaka navnadi na fajnovu podivanu : 65 % ()
„Patrick“ je výborný film, který ukazuje, že béčko může být smysluplné, že to není jen akce, ale že to má hloubku a dobrou psychologii společně s dobrými postavami. Přesně to zde dostáváte se zápletkou, která je sice jednoduchá, ale velmi dobře podaná. O „Patrickovi“ jsem slyšel hodně před tím, než jsem ho zhlédnul, viděl jsem i remake, ale originální film mě rozhodně nezklamal a ani mi nepřišlo, že už za sebou má pěkný věk. ()
Ale jo celkem to šlo, Patrick je odpornej hajzl a má u sebe pěknou babu a navíc ovládá telekinezi, problém je že je v komatu, ale to je úplně jedno. Takový dnes již klišový příběh, který je ale rozhodně zajímavý a nejzajímavější na něm je hudba Briana Maye, která je geniální. Bohužel ale film postrádá větší drajv a je strašně roztahaný, proto dávám jen ty 3*, ale špatné to není. ()
V roce 1978, dva roky po hitové Carrie, vznikly hned dva filmy o mužských pacientech v kómatu, kteří ovládají telekinezi a terorizují tak okolí (plus sám de Palma se k telekinezi vrátil thrillerem Zuřivost). Australský Patrick je výrazně komornější než britský Dotek Medúsy, který několika scénami koketoval s katastrofickým filmem, a hrdina tu neovládá telekinezi od narození, ale rozvine se u něj až po upadnutí do kómatu, takže odpadá i flashbacková struktura Doteku - Patrick vlastně působí jako roztažení závěru Doteku na celovečerní stopáž. Pár scén skoro napínavých (třeba komunikace přes psací stroj), ucházející atmosféra, půvabná hrdinka a správně znepokojivý titulní komatózní podivín. A závěrečná lekačka a la Carrie. Druhý film thrillerového scenáristy Everetta De Roche a první z řady jeho spoluprací s režisérem Richardem Franklinem. ()
HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.39 - AUSTRÁLIE - Zručně natočené a po většinu času s funkčně silnou podmanivou atmosférou (což je přednost většiny australských hororů), ale nevyhne se to zbytečným místům a stejně jako u Her na cestách to není víc než mírně zestárlý průměr, který svůj námět nechce víc rozpracovat (třeba psychologicky). Pak by Patrick byl výraznější i hororovější, ale takhle sází jen na atmosféru, která sice je dobrá, ale nic navíc po ní nezůstane. Sedlo mi to ale víc, než remake, který má stejné vady a k tomu je ještě dost nudný. Z originálu si aspoň zapamatuji skvěle natočenou úvodní scénu či vracení se k motivům posmrtného reflexu žáby, ze kterého vzešla nejedna zajímavá, byť podáním rozporuplná scéna. Tu poslední jsem bral spíš jako projev zestárnutí díla než jako komedii, ale víc mě takhle "rozhodil" klasický hororový konec, který mě spolehlivě naštve vždy a všude. 3* ()
Reklama