Špion, který mě miloval

Ani svým nejlépe hodnoceným zápisem do série si mě Moore nezískal. Bond začíná stagnovat, hlavní padouch je další megalomanský blázen a znovu dochází k vykrádání akčních pasáží s předchozích filmů. Vše tak drží pohromadě díky šovinismu Bonda vůči všem ženám, které potká. V dnešní době věc už těžko představitelná. (28.04.2019)

Když jakýkoliv protivník Jamese (v tomto případě neslaný, nemastný stréc Stromberg) praví: „Sbohem, pane Bonde!“, může si být 100% jist, že ho ještě někdy uvidí a pak teprve bude to loučení opravdu definitivní.. Notoricky známý Lotus Esprit "Submarine", padouch Jaws, co si při zubní prohlídce nesedá do křesla k dentistovi, ale rovnou si ho upne obráběč kovů do soustruhu a nezničitelný agent jejího veličenstva utužující s půvabným majorem KGB anglo - sovětské vztahy (někdy i 3 x za noc). Solidní esence všech Bondovek, kde Moorea zastupují při rvačkách, či jízdě na lyžích dubléři, ale to je myslím pochopitelné, když se všechna jeho mrštnost už dávno přestěhovala do jazyku. A to nejen, co se týče mluvení.. (09.09.2010)

Po dvou veskrze sympatických a víceméně podařeně komediálních Bondovkách s Rogerem Moorem je to krok směrem k nezajímavé šedi. Přitom má tahle Bondovka dva klady. Veskrze sympatickou ruskou agentku a skvělé entrée padoucha. Teda bylo by skvělé, kdyby dávalo z jeho pohledu nějaký taktický smysl, což nedává. Jinak je ovšem padouch o ničem, působí na mě prostě jako random dědek. Zbytek filmu si rozhodně nebudu pamatovat, snad jen, že tam byly ponorky. Zbytek je totiž bondovská klasika -> trapný padouchův poskok, co jen tak neumře a vždy je tam, kde potřebuje být, dějová rozháranost vedoucí k naprosté absenci napětí, autíčko, co umí střílet a jezdit pod vodou, triky, co řvou, že jsou triky, řada scén, které jsou prostě jen pitomé, zase žraloci, zase lyže, zase spousta vody a neochota kohokoliv nějak efektivně ohrozit Jamese Bonda. Já nevím, proč se zrovna u téhle série tak strašně toleruje, že je to pořád to samé. Za zmínku určitě stojí honička ad absurdum v půlce filmu, ta pobavila. Tenhle díl má ovšem jedno nové negativum, a tím je hudba. Ta byla pod taktovkou Johna Barryho vždy hlavním kladem, zde je pro mě jedním z hlavních záporů. Strašná titulní píseň, která nemá s Bondem vůbec nic společného a je to prostě jen rutinní pop song (spojte ty nejsladší popiny od Paula McCartneyho, Freddieho Mercuryho a Michaela Jacksona a dostanete tohle) a doprovodná hudba často jede ve stylu nějakých italsko-francouzských komedií s nevkusnými synthy a funky kytárkou. A ani citace Lawrence z Arábie to nezachrání. (14.02.2021)

Dojem je poněkud rozpačitý. Roger Moore jako hlavní figura na šachovnici velmocí je opět ten sarkastický elegán, který vysype z rukávu kdejaký kousek. Dokonce je mu protivníkem další megaloman, který chce nastolit nový řád světa a Bond girl ruská špionka XXX. Co si přát více? Je to totiž tak. Jednotlivé ingredience jsou naprosto bezvadné, ale smíchané v tomto guláši nesou s sebou zvláštní pachuť nedovařeného zázraku. Film co chvíli opisuje z předchozích děl, nebo podceňuje akční scény, zejména bitky. Hlavní padouch se od poloviny filmu začal jevit jako naprostý pitomec. Ke konci už projevoval jasnou demenci, když už ani nesledoval, co se s jeho jinak pekelnými plány zrovna děje. Jeden telefonát z tankeru to prostě nespraví. Vidím to právě na scenáristický šlendrián. Jeho pravá ruka, obr Jaws, byl ve fialovém sáčku spíše komický, asi jako Batman z toho starého seriálu. Přese všechno jsem se velmi bavil Bondovými hláškami a vůbec mnoha komickými situacemi. Mohlo to být o jeden žďabínek lepší. (12.11.2012)

Tříletá pauza tomu rapidně pomohla a ačkoli je tentokrát scénář, trpící asi tuctem přepisů, řádný kripl, z The Spy Who Loved me se pro mě stává zástupce TOP3 dosavadní trojice bondů. Dělící se o druhé až třetí místo s Majesty's Secret Service ve chvostu za Goldfingerem. Může za to zejména úcta produkčního týmu k práci scénografa Kena Adama, jež dostal po usilovné a neustávající práci na všech předchozích dílech bianco šek na tvorbu exteriérů i interiérů a mohl se tak vyřádit jak kreativně, tak ve vší velkoleposti. Ať už pak Ejzenštějnem inspirovaná kancelář generála KGB, tajná základna britské tajné služby pod Abú Simbelem, monstrózní tankér-ponorkolap či famózní stavba podmořského Atlantis v sobě uchovávají přesně ten kreativní dobový esprit technologického pokroku kombinovaného s novátorskými designy, jakým jsou bondovky proslulé. Navíc závěrečný ponorkový šmajchlkabinet je jedno z nejútulnějších míst filmového plátna, ve kterém bych se dokázal pohupovat celé dny. Tentokrát opravdu můžete vesele ignorovat toho trapnýho dědka v saku a tu gumovou pannu, která se vás snaží přesvědčit o něčem, co nedokáže ani vyslovit. Zde si jde totiž naplno užít hlavně to prostředí, kde se to odehrává i trnout u divokých akčních scén, na kterých se nešetřilo. Své o tom ví Leicesterské kino, kde se film promítal v premiéře i za asistence prince Charlese a během úvodního seskoku z hory se nevědomky celé osazenstvo v tichosti strnule postavilo. (18.08.2019)