12 let v řetězech

Silně bez emocí. McQueen se křečovitě snaží v divákovi vzbudit vnitřní gejzír pocitů, ale u mě se mu to nepovedlo. Hlavní postava v podání herce, jehož jméno ani neumím napsat, mi nebyl sympatický, dvě hodiny zvládal se třemi výrazy ve tváři a vlastně mi bylo dost jedno, co se mu stane. Kamera onanuje sama nad sebou, ale ve výsledku je to kočkopes. Film, který se snažil dostat všechny Oscary a další ocenění tak silně, až mi z toho bylo trochu šoufl. (26.01.2020)

Nedalo mi to a trochu víc jsem si přečetla o celé té kauze Solomona Northupa. Až po ten moment, kdy je vysvobozen z otroctví, je to nádherná zpráva o americkém jihu před občanskou válkou. Ale proč film končí právě zde? Protože to, co se dělo později a kolik je k tomu informací, to už by tak jednoznačné nebylo. Není ostatně náhoda, že vzpomínky pomohli Northupovi sepsat a vydat jen rok po Chaloupce strýčka Toma. Nikdo z těch, kdo se podíleli na jeho únosu, potrestán nebyl. A Northup sám se ztrácí velice brzo po krátkém turné na propagaci své kauzy a knihy. Na to, jakým manifestem měla být filmová verze 12 let v řetězech, vyvolává více otázek a není to jen o bohulibé paralele s dneškem. Nač všechny ty herecké orgie Fassbendera, Paulsonové nebo Pitta? Nyong'o stejně dneska hraje tak akorát v MCU, takže z toho vcelku nemám tak úplně dobrý pocit. (30.01.2019)

Bylo to temné období, tam na úrodném jihu. Designéři mechanizace trpěli těžkým nedostatkem pastelových barev. Traktory na polích byly vyvedeny v dosti tmavých farbách, samochodné servírovací stolky se používaly zásadně ebenové, kuchyňští roboti, řetězové pily, automatická vesla, pračky, dokonce i orchestriony, všechno to bylo černé, černé jako bota. Černá. Docela depresivní. Jaké pak jednou zavládlo překvapení, když se dvanáct let zaběhlý a kvalitně robotující žací i secí stroj ukázal jako někdo, kdo má papíry, opravňující jej k vlastnictví duše! No, konec srandy. Podle statistik (které si Walk Free Foundation tak trošku cucá z prstu, ovšem co už) je po světě kolem pětatřiceti milionů otroků, tedy cirka jedenáctkrát více, než ve státech dnešních USA za doby pracovních úspěchů pana Solomona Northupa. Kde jsou bojovní abolicionisté současných dní? A film není špatný. Jen je dlouhý, dlouhý jako noc. Černá. (28.08.2015)

Vážně pojatý film od režiséra se jménem slavného herce Steve McQueena. Příběh svobodného čenocha, který se stal otrokem, a jeho druhů. Zážitky má jak z Chaloupky strýčka Toma, plné útlaku a násilí. Film ale příliš nebavil a kromě dokumentace života v otroctví neměl výraznější děj ani zápletku. Slabota na to, že snímek dostal 3 Oscary (včetně Oscara za Nejlepší film) a 6 nominací. (06.12.2015)

Precizně natočený, explicitně otevřený, historicky realistický a bez alibismu podaný film, který mě zkurveně překvapil! Tohle musí zaujmout už jen naprosto přesným vylíčením obchodu s "negry", detailním provedením celým tím průmyslem s černým masem a věrohodným zobrazením jižanské nálady té doby. Skutečně věrohodná lahůdka, která i v detailech perfektně opisuje historii, ne už tolik učebnice dějepisu dnešních Američanů. Už jen proto je naprostým šokem, že v tomto americkém filmu chybí tradiční americký sentimentální patos, který by diváka nutil fandit hlavní postavě jen kvůli osobnímu příběhu, režisérovi by zároveň výrazně ulevil v práci a šanci na zisk Oskara by navíc zvyšoval minimálně o polovinu. Místo toho je raději apaticky ukazováno bezpráví, nespravedlnost nebo jen explicitní mrskání do masa bez patřičného zakončení v podobě úlevy nebo pocitu zadostiučinění diváka. A to jen proto, aby byl dostatečně zdůrazněn "duch doby" a fakt, že negr z plantáže si nad politováním mohl tak maximálně honit ptáka při nejperverznějších erotických představách. Film je tedy na jednu stranu filmem, ale jeho primární cíl je oživení historicky tupých znalostí Američanů a připomenutí jim, jak to za jejich pradědů vlastně chodilo. Herecké výkony jsou naprosto špičkové a takový Fassbender zahrál snad nejlepšího záporáka za poslední dobu a podal možná nejlepší výkon v celé své kariéře. Herecké výkony jsou špičkové i od těch "negrů", ačkoliv za celý film neřeknou téměř nic a přitom naprosto vše. Dokonce i hudba a její doplňování s dějem je precizní a divák jí zaznamená jako plnohodnotnou součást vylepšující film, ne jako fádní hudební podkres děje, jak tomu bývá u většiny filmů. Dokonce i ty jindy směšné artové záběry dokázal rejža vychytat a sedí tam jak prdel na hrnec. 90% (12.01.2014)