12 let v řetězech

Kdo zná McQueenovu tvorbu, tak musí být jednoznačně zklamán. On je silný v komornějších příbězích a tato velkolepá ukázka hnusu, kterým bylo otrokářství, je pro něho příliš velkým soustem. Příběh samotný skrýval obrovský potenciál a jen nás utvrzuje v tom, že nazvat člověka zvířetem je vlastně urážkou zvířete, jenže nakonec z toho vznikl neskutečně chladný film, u kterého člověka z letargie neprobudí ani klasické bičování a nebýt skvělého Fassbendera a jeho úchylné postavy, tak se jedná o, nebojím se říct, skoro prázdný film. Navíc mi tady chyběly časové údaje, které by zvýraznily Solomonovo utrpení. V této podobě divák neví, jestli scény dělí týden nebo rok, což dělá v ději ještě větší bordel a jedná se tak pouze o slepenec "silných otrokářských scén" a očekávaného setkání v závěru, které je však stejně o ničem. Ironií zůstává fakt, že se McQueen dostane do širšího povědomí právě tímto ničím přínosným filmem, který navíc sklidí úspěch i od akademiků, což je taky slušný úlet, ale vzhledem k tématu se to dalo čekat. (10.02.2014)

Vážně pojatý film od režiséra se jménem slavného herce Steve McQueena. Příběh svobodného čenocha, který se stal otrokem, a jeho druhů. Zážitky má jak z Chaloupky strýčka Toma, plné útlaku a násilí. Film ale příliš nebavil a kromě dokumentace života v otroctví neměl výraznější děj ani zápletku. Slabota na to, že snímek dostal 3 Oscary (včetně Oscara za Nejlepší film) a 6 nominací. (06.12.2015)

7/10 - by se člověk podělal, ale tohle je tak suverénně sedmičkovej film, že se nedokážu rozhodnout mezi trojkou a čtyřkou hvězdiček. Nejrač bych ho nechal bez hodnocení. 12 let v řetězech má spoustu dokonale nasnímaných scén a momentů, má hodně dobré herce, má silné téma a má výbornou formální stránku. Škoda jen, že skoro u všech zmíněných věcí je jedno důrazné ALE. Jednotlivé scény jsou fajn a nezřídkakdy dost silné (prakticky všechny ty, v nichž Solomon musí bránit buď sebe, nebo někoho druhého), ale nesvazuje je konzistentní příběh - film navzdory názvu působí jako náhodný sestřih scén z několikaměsíční etapy života otroka. Herci jsou dobří - zejména Fassbender a (zatím) zcela neznámá Lupita Nyong'o, ale monotónně nakrabecené čelo věčně zkroušeného Chiwetela Ejiofora a nominace na Oscara? Téma je silné (zejména jako zpytování svědomí pro US rodáky), ale s pomocí scén, jejichž touha o silný účinek je strašidelně průhledná, se nemusí zrodit stejně silné dílo. Mimoto jsem příliš nepochopil, proč film, který jisté své prvky pojal značně hollywoodsky, odmítá tytéž prvky dořešit (srdceryvné vedlejší příběhy Elizy a Patsy ze scény zcela lhostejně zmizí, přičemž nejsou ani ukončeny, ani neslouží jako katalyzátor příběhu postavy titulní). Jo a hudba - nedávno se propíralo, jak závěrečná scéna filmu Kapitán Phillips vykrádá Zimmerovu skladbu Time ze soundtracku k Inception. No... teď bych skoro přísahal, že Zimmer okopčil onu skladbu z Kapitána a použil jí jako hlavní motiv. A je otravný už po polovině filmu... (02.02.2014)

Upřímně řečeno, otroctví je blahobytnému středoevropanovi 21. století poněkud vzdálené téma, a pokud by se emoce vstřebané z takovéhoto filmu měly redukovat na pouhý nezúčastněný povzdech ("to bylo hrozné, co se tenkrát v Americe dělo"), bylo by to dost málo. Naštěstí 12 let v řetězech nenabízí tento patetický jednoúčelový impuls k uronění několika krokodýlích slz, ale dává podnět k hlubšímu uvažování: Otroctví tu není prezentováno jako zlo páchané individuálně jedincem vůči jedinci (nebo skupině), ale jako společenský problém, který je důsledkem nadřazení osobního vlastnictví morálce, nebo lépe řečeno přizpůsobování morálky principu posvátnosti osobního vlastnictví. Jistě, Epps byl zamindrákovaná pokrytecká svině se sadistickými sklony (excelentní Fassbender), ale takový Ford byl vlastně slušný člověk, který otroctví chápal jako přirozenost (neřkuli božskou nutnost), kvůli které měl také Solomona za živou věc, za svůj směnitelný majetek. Rázem se (domyslíme-li tezi o nadřazenosti osobního vlastnictví morálce do důsledků) ocitáme v dnešní době a v našem prostoru (protože co jiného je např. problém "exekucí po česku", ničící celé rodiny pro pár korun dluhu - ať už vzniklého z hlouposti, nevědomosti či opomenutí)? Když se ale vrátíme do poloviny 19. století na americký Jih a k příběhu nešťastného Solomona Northupa, tak je pozoruhodné, jak nepateticky a zajímavě McQueen příběh zpracoval. Jeho osud není interpretován jako především boj chytrého a vzdělaného černocha s hloupým otrokářem (jak by se to lacině nabízelo), ale spíš jako boj vzdělaného člověka zbaveného lidství s nesvobodou jako takovou, jako boj o holý život. Brutalita, elementární nespravedlnost, nemožnost bránit se všemi prostředky (včetně svého intelektu) a maximální utrpení jsou stavy zprostředkované s multidolarovou precizností, které nelze po technické stránce vytknout ani ň. Zimmer sice použitou hudbou vykrádá sám sebe a scénáristův tok času jsem vnímal jako hodně nelineární (čas filmu vs. Solomonův čas; to vypadalo minimálně na kubickou funkci...), nicméně výsledkem je nadprůměrný hollywoodský film, který je možná motivovaný reflexí či vyrovnáním (v tomto ohledu jsou Stud či Hlad tématicky mnohem aktuálnější a v mnohém podnětnější), ale který má celou řádku motivů a námětů ke špekulaci (24.01.2014)

U podobně angažovaných snímků mám problém s tím, že konzistentní vyprávění je až příliš často zásadně upozaděno a děj slouží pouze jako nositel sledu samostatně funkčních scén na téma "bílý muž byl pěkná svině". Myslím, že v tomto případě lze podobný přístup vytýkat snad jen ve třetí čtvrtině, ale i tam je obhajitelný snahou akcentovat motiv otrocké rutiny dané části příběhu. Dvanáct let v řetězech vypráví v poklidném tempu, ale natolik pečlivě, že se příběh (až na onu stagnující třetí čtvrtinu) stále posouvá dál a, přes určitou epizodičnost, narativně drží při sobě. Tematiku nabízí s citlivým odstupem, nesklouzává ani k ultimátní a nesmlouvavé obžalobě, ani k bohorovné benevolenci k dané části historie. Jde o selektivní vyprávění hlavního hrdiny, který si prošel otroctvím. O to uvěřitelnější (a obhajitelnější) je epizodičnost sestávající ze silnějších, až knižních momentů, stejně tak určitá nekompletnost a zamlženost děje. Opravdu jde o výjimečně citlivé uchopení tématu, jak díky výjimečně pokornému a nenávisti téměř prostému vyprávění autora předlohy, tak díky umu tvůrců snímku. (18.07.2014)