Děs v opeře

Atmosférický snímek s báječným gore, tak jak to Argento umí. Havrani, červená, nájezdy. Havrani jsou výbornou volbou a zde museli být pěkně vycvičení. Jejich útok na člověka je mrazivý, vytržené oko v zobáku odporné. Kamerové nájezdy beze slov za doprovodu hudby jsou mimořádně působivé, jedno zda jejím okem sledujeme dlouhou chodbu, rozlehlý byt, větrací šachtu či točité schodiště. Oblíbená červená je doslova na každém kroku - světlo, šaty, koberce, závěsy a samozřejmě krev. Zajímavým nápadem je vystřídání klasické hudby v momentě vraždění hudbou metalovou. Vrah v černé masce s černými koženými rukavicemi se zdá být snad všude, není před ním úniku. Herci sice za moc nestojí, dialogy jsou spíše vatou a napětí k zadušení se nedostaví, ale to už by režisérovi fanoušci měli očekávat. Silnou stránkou je divnost v zajímavém obrazovém vyjádření ( Argento se pomalu oprošťuje od rozbitých obrazových kompozic). Pozor, než se podíváte skrze kukátko dveří, dobře si zvažte, zda není lepší zůstat v nevědomosti... (10.01.2012)

Tento Argentův krimi horůrek o magorovi terorizujícím umělce opery se mi opravdu líbil. Ocenit se dá napínavý příběh, který udrží diváka při životě, kvalitní gore i spousta zpestřujících filmařských nápadů. Co mě vyloženě způsobovalo výkrut nehtů na nohou, byla otřesná punkrocková hudba, nebo co to bylo, kvůli které spolu s debilním přídavkem na konec nemůžu o plným kotlu přemítat ani ve snu. Ale jinak rozhodně jeden z nejlepší talijánských hororů, jaký jsem měl zatím tu čest vidět. 75% (02.10.2013)

Timhle mě teda Argento po hororový stránce rozhodně nepřevědčil. Děj je zbytečně natahovanej, i když nápaditej, vrah nijak děsivej a celkově to je dost mdlý, krom toho Argento až nečekaně málo používá krev a gore efekty, vlastně by se dalo říct, že tam, až na jednu výjimku, skoro vůbec nic takovýho neni, což je u něj navídaná věc. Nicméně tady se naplno projevuje Argentova kamerová genialita, kdy je každej záběr dotaženej k dokonalosti, hlavně opět geniální firstperson kamera, ať už vrahova a nebo havrana, je božská, stejnětak spojení hororu a operní hudby byl výbornej nápad a navozovalo to zajímavou atmosféru. Ale jak už sem řek, Argento má na svým kontě daleko lepší kousky, i když pravda, tenhle se řadí k těm nejzajímavějším. 3,5* - Director's cut (21.03.2008)

Argento si zvolil prostředí opery,je to takový uzavřený svět jen pro opravdové milovníky a znalce tohoto žánru.Toto místo je už tak poměrně tajemné až démonické,jako i sama Verdiho hudba,která dokáže v lidech probudit hluboce zasuté vášně,ale taky touhy a naděje.Tak i stravující pocit odplaty.Bolest a utrpení ještě víc rozdmýchá vzrůstající vlnu zloby a krutosti,která svou nezdolnou bestialitou přetrvá až do nezvratného konce."Strhující dílo...Dario"! (13.04.2009)

Myslím, že v případě tvorby tohoto filmu byl Argento ve vrcholné formě. Ovšem film se zmítá mezi velkými rozpory, kde na jedné straně stojí výborná dusná atmosféra, napětí, velice dráždivé gore scény, operní hudba střídaná při "nástupu" zabijáka metalovou, naprosto úžasná kamera a velmi dobrá výtvarná stránka celého filmu. Na druhé straně ovšem stojí občas pokulhávající scénař a nelogičnosti, špatné herecké výkony, které by snad ani tolik nevadily, nebýt i dosti chabého hereckého výkonu hlavní postavy, herečky, i když velmi pěkné. Ta to prostě kazí od začátku do konce, hraje jen "jako by", nedokáže prožít svoji roli, vzhledem k tomu, co se jí celý film děje, je jako by pořád tak nějak v pohodě ... To mi vadilo asi nejvíc. Pár výborných nápadů a podle mě téměř nadčasově zvládnutá scéna průstřelu revolverem směr klíčová dírka - oko oběti - z hlavy oběti ven a do telefonu na zemi, kterým se hlavní hrdinka snaží přivolat pomoc. S přimhouřenýma očima ty 4 * ale dám ... (20.12.2007)