Děs v opeře

Atmosférický snímek s báječným gore, tak jak to Argento umí. Havrani, červená, nájezdy. Havrani jsou výbornou volbou a zde museli být pěkně vycvičení. Jejich útok na člověka je mrazivý, vytržené oko v zobáku odporné. Kamerové nájezdy beze slov za doprovodu hudby jsou mimořádně působivé, jedno zda jejím okem sledujeme dlouhou chodbu, rozlehlý byt, větrací šachtu či točité schodiště. Oblíbená červená je doslova na každém kroku - světlo, šaty, koberce, závěsy a samozřejmě krev. Zajímavým nápadem je vystřídání klasické hudby v momentě vraždění hudbou metalovou. Vrah v černé masce s černými koženými rukavicemi se zdá být snad všude, není před ním úniku. Herci sice za moc nestojí, dialogy jsou spíše vatou a napětí k zadušení se nedostaví, ale to už by režisérovi fanoušci měli očekávat. Silnou stránkou je divnost v zajímavém obrazovém vyjádření ( Argento se pomalu oprošťuje od rozbitých obrazových kompozic). Pozor, než se podíváte skrze kukátko dveří, dobře si zvažte, zda není lepší zůstat v nevědomosti... (10.01.2012)

Za mě jeden ze slaších filmů od Argenta, sice je pořád řemeslně výborně zpracovaný (i když už tu chybí zajímavé kamerové úhly, nájezdy, nebo využívání barevné kompozice v záběru), ale tentokrát se slabým scénářem. Tady je totiž opravdu velmi snadné poznat, kdo je padouch a většina postav je nudná a absolutně s nezajímavým charakterem, včetně hlavní hrdinky. Navíc tu byl pro mě jeden obrovsky rušivý element a to využití klasického rock/metalu plného elektrických kytar při některých sénách, což bylo v ostrém kontrastu s Verdiho operou a rozhodně to není ten dobrej druh kontrastu. Alespoň jsou tu fajn havraní, co sice nemají tři oči, ale i tak jsou zábavní. Ale kdyby měli chapadla, bylo by to lepší. (24.09.2017)

Velmi podivné. Prvních asi padesát minut mi přišlo neskonale zdlouhavých a nepřitažlivých, potom to začalo mít grády, až jsem objímala polštář, a konec zase vyšuměl. Film obsahuje pár skvělých scén, které si zaslouží vzývání, ale film jako celek mi bohužel nedržel pohromadě, a dobrovolně opakovaná projekce tím pádem ani nehrozí. Plus hlavní herečka - proč, Dario, proč? (26.08.2012)

Druhý horor, který jsem od Argenta viděla (první byl Phenomena) a dostal o hvězdičku méně. Je těžké hodnotit béčkové horory, protože si v nich režisér může dovolit taktovkou mávat méně přísně, aspoň já mám ten pocit. Phenomena mě dostala hudbou a vnesla do hororové části mého srdce chvění, kterého se u současných řezničin nedočkám. Ale to, co pro mně bylo u Phenomeny nové, mě už v tomto filmu rušilo, ač námět je úplně jiný. Bohužel se opakuje bezmocná hrdinka, kolem které všichni umírají, dialogy, které jsou mnohdy pronášeny jaksi unyle a bez emocí a jednání pro mně chladných a stereotypních postav, které pro mě mnohdy nemá hlavu ani patu. Ano, je to horor. Tady nejde o psychologické prokreslení charakterů, o herce a o vyšperkované dialogy, ale o atmosféru, působivou hudbu a do konce skrývaný děs. Pokud od hororu čekáte toto, je Děs v opeře skvělým dílem. Myslím ovšem, že příště mně unylost a nezajímavost postav a děj, napsaný podle stále stejné šablony, uspí. (25.07.2008)

Od majstra Argenta, som zatial videl iba Armáda démonov, Dve diabolské oči a Inferno pred 8 rokmi. Tento snímok ma hlavne zaujal v deji, vrah ktorý má zahalenú tvár, aby ho nikdo nespoznal a samotné spôsoby, ktoré používa na zahalenie stôp aby nezanechal stopy. Hlavná hrdinka bola fantastická, jej vystúpenie v operi bolo geniálne, jediné čo by som jej vytkol, herecký výkon uprostred a na konci. Dočkáme sa aj zaujímavých úmrti napr. havran vypátra vraha a pritom mu vyrve oko alebo tie ihly, ktoré mala na očiach hlavná hrdinka 100 percent. (11.02.2009)