Nebezpečné známosti

Prohra s Valmontem k. o. Glenn Close je pouze zajímavá, John Malkovich je dobrý intrikán, ale není to úplně ono. Keanu a Uma jsou strašní, takže jako velice dobrá mi vychází jen Michelle Pfeiffer, kostýmy a dech beroucí hudba. Někdy poslouchám jen zvukovou složku filmu a je mi blaze. (03.02.2009)

Lady Vamp je dost odporná, nechápu, proč se kvůli ní nechal Valmont zapíchnout, ale její kvality jsou spíš znát pod peřinou. Hvězdné obsazení je spíš ukázkou budoucích talentů, než aktuálních výkonů, ale i tak je to moc pěkný příběh o souboji dvou egoistů a poučení o tom, že když se kácí les, lítají třísky (19.11.2011)

Miluju tenhle film, Malkovitche a Glose na šachovnici, na které rozehrávají krutou hru napsanou Choderlosem de Laclosem. Kniha je psána dopisovou formou a je vždy na režisérovi, aby vybral části, které budou nahrazeny živými dialogy a osobními setkáními. Markýza de Morteauil je ďábelská, a ačkoliv postrádá onu nevinnost a falešnou mravnost, předvedla zde excelentní výkon. Je otázkou jestli je špatně, že postavy tak přesně neodpovídají knižní předloze, nebo jde o vždy vítáný originální příspěvek herců. Napětí mezy markýzou a Valmontem by se dalo krájet a stupňující se dusná atmosféra, kdy víme, že jednou se jejich lanko štěstí musí přetrhnout je chytačem, díky kterému se na film prostě musíte dodívat. Perfektní dobová hudba jen podtrhuje příběh, kde se střídají hrátky, vášeň a krutost. Pro mne nejlepší verze Nebezpečných známostí. (21.11.2006)

V minulé anotaci jsem mluvila o hrách, které jsou jedním z nejstarších způsobů lidské interakce. Zatímco "Sekretářka" je navzdory S/M pozadí hra laškovně zábavná a svým způsobem křehká a něžná, kde se hraje s poměrně otevřenými kartami, "NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI " jsou naopak plné drsných intrik a nečestných manipulací, kde jedni lidé neuznávají potřeby ostatních. Cynické pohrávání si s láskou, v níž se oběti stávají figurkou na šachovnici, má především posloužit pomstě, ukázat něčí schopnosti, strategické myšlení a přelstít protivníka. Jde už spíše o boj mezi lidmi a poměřování sil než o přijatelnou zábavu. Do hry o čísi přízeň a plnění zadaných úkolů, které mají pouze zajistit čísi prospěch, jsou postupně vtahováni všichni nevinní lidé v okolí, netuší že jsou prostředníky k dosažení cíle a rozhodně se věci nedějí k jejich vlastnímu prospěchu.Tyto přemrštěné, bezohledné tahy na šachovnici plné nesvobody (Valmont plní markýzinu výzvu a úkoly) mají podobu dramatické tragédie. Chladnokrevnost nadprůměrně inteligentních ( emočně inteligentních), zkušených a nepatřičně znuděných pánů, kteří oplývají navzdory všemu charismatem, až diváka děsí. Psychologie postav je přesvědčivá, hry "kdo z koho" z lidského repertoáru nevymizí. Původně přátelské půtky mezi vikomtem a despotickou, navenek laskavou markýzou, kterými si zpočátku měli krátit dlouhý čas a dočkat se pouze jedné pomsty, se zde zmíněným protagonistům vymstí. Markýza je veřejně zostuzena a dostane se jí tudíž nejvyššího možného trestu, ztráty postavení, osamocení, důležitost vlastní osoby byla pro ni vším. Nejednala nezávisle, jako každý padouch měla své přisluhovače, ať už dobrovolné či nicnetušící. Valmontova vášnivá povaha a náklonnost k ženám se dá ovšem ještě pochopit, Malkovich odvedl skvělou práci,nakonec i upřímné city a navíc se sám stal markýzinou obětí.Odkaz tohoto zfilmovaného románu zůstane platným napořád a doufám i varovným příkladem toho, že nic, ani silové psychologické hrátky mezi lidmi, se nemají přehánět. Spojí-li se inteligence s absencí morálních zábran, vede to většinou k výhře talentovaného šťastlivce na úkor všech ostatních. Proto i my si dejme pozor na to, s kým si zahráváme, protože hry s ohněm mnohdy dobře nekončí. (21.09.2016)

Choderlos de Laclos psal svůj román jako kritiku šlechty své doby. Kdyby knihu napsal třeba současný autor, ptal bych se: proč to tak činčat? Dovedu si představit zajímavější příběh ze současnosti, kde by sex, zrada a pomsta vyjímaly možná líp. Ale zase je to lepší pro film - kdyby nebyl reflexí spisovatelovy současnosti, který věděl, o čem píše, zaujal by mě míň. Pro mě jsou tyhle příběhy o "historických intrikách" spíše stereotypní prodlouženou rukou ženské červenoknihovnové četby. Je mi líto. (16.08.2004)