Obsahy(2)
V nitru Llewyna Davise je příběh ambiciózního a talentovaného mladého muzikanta, který se snaží získat si trochu uznání, v době obrody folkové hudby, v New Yorku roku 1961. Ačkoliv se jeho život zdá být nekonečným řetězem smůly, Llewyn se nevzdává a pevně si jde za svým snem. Bez peněz a trvalé adresy se protlouká životem a přespává u stále se snižujícího počtu kamarádů. Jako šance na záchranu se jeví cesta do Chicaga, kam se vydává s nadějí na získání nového manažera a s vyhlídkou na překonání své smůly. (Blue Sky Film)
(více)Videa (34)
Recenze (323)
Film, kterej se do týhle doby fakt hodí, nabízí smutek a beznaděj, jednoho blazínka, kterej je v jádru dobrej chlap, ale prostě na co šáhne to se změní v hovno. Líbilo se mě podání příběhu, že za hodně moc věcí si tenhle sympatickej pisníčkář moh vlastně sám. Musím se přiznat, že jsou ve filmu chvíle, kdy jsem si říkal, že jednou možná taky takhle dopadnu, budu mít kočku (čtyřnohou, ty dvounohý občas věci až moc hrotěj a žádnou budoucnost a nebo taky ne, protože jak řekl pan Werich Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl a proto mě sralo, vidět Llewyna koupat se ve vlastních sračkách a místy jsem mu fakt nerozuměl, ovšem byla místa, kdy jsem mu rozuměl moc dobře. Poměrně depresivní i díky figurkám, který se tam objevily, to teda byli "osobnosti" Hudba se mě líbila, aby ne když jsem tak trošku kotlíkovej a písničkaře si doma pouštím rád. Oscar zahrál toho ťuntu v jehož životě si průsery podávaj dveře, fakt dobře. Je to takovej hezkej, bohémskej smutek. Nejkratší komentář : Matty ()
Vzhledem k poměrně vysokému hodnocení mám pocit, že jsem nebyla zrovna správně naladěná na tenhle film a nebo je to faktem, že nemám bratry Coenovy ještě tak přečtené. Velké pozitivum filmu je bezesporu ta deprimující atmosféra nesoucí se celým filmem, potažmo životem Llewyna, protože ten kluk to neměl ani trochu jednoduchý. Celý snímek se linul v hledání po ztraceném kocourovi, vztahu k Joan (Carey mně do té role vůbec nesedla), který byl pod psa a celkově jeho života, který byl na draka. Dlouho jsem obdivovala jeho houževnost a podmínky, v kterých se chudák Lkewyn snažil uplatnit v hudebním showbyznysu a jak jeho peripetie pokračovaly, tak já bych to už oproti němu dávno vzdala. Mě by odrovnala už jen ta ubíjející nekonečná jízda autem ještě v takové společnosti, která byla na zabití. Zaznělo tam pár bezvadných songů a když o tom tak přemýšlím, zase to tak špatný nebylo, ale jednou si to budu muset pustit ještě jednou. ()
Tak takhle Coeny rozhodně můžu. Ne zrovna veselý a povzbudivý příběh nadaného muzikanta, v němž bratři Coenové ovšem rozhodně nezapřou svůj rukopis, úchylku na bizarní postavičky a jejich nezaměnitelný smysl pro humor. Celé je to navíc doprovázeno pohlcujícím výkonem Oscara Isaaca, skvostným vizuálem a silnými folkovými písněmi, které byly většinou nazpívány přímo při natáčení. Oscarovým nominacím se toto výtečné drama překvapivě vyhnulo, vy byste ho ovšem rozhodně minout neměli. ()
Melancholicky hořká komedie ze života jednoho muzikanta, který jakoby dělal všechno pro to, aby dostal přes držku. Takže začátek filmu je správně, ale tehdy divák ještě netuší proč. Oscar Isaac je výborný a pod nenápadnou režií bratří Coenů je tím pravým středobodem filmu. Kromě spousty výrazných a skvěle obsazených vedlejších rolí je nutno zmínit kocoura / kočku, který(á) v hrdinově filmovém trmácení sehraje dost významnou roli. ()
Llewyn Davis, největší smolař, který nebyl. Sledovat Inside Llewyn Davis je jako poslouchat starou, ale neohranou vinylovou desku a pít u toho hodně černou kávu bez cukru. Trpké, ale zároveň příjemné asi jako převalování se v posteli s vědomím, že dnes nemusíte dělat vůbec nic. Tenhle film má obrovské srdce oděné v ručně pleteném svetru a manšestrovém saku. Neuvěřitelné (folkové) sólo Oscara Isaaca a vizuálně nejvypiplanější Coenovka. ()
Galerie (65)
Zajímavosti (14)
- První kopie byly do kin distribuovány pod krycím názvem "The Gaslight". (Cheeker)
- Bratři Coenové přidali do filmu příběhovou linii s kočkou, protože jinak podle nich film vlastně nemá děj. Zvířecí herci jim ale přidělali starosti navíc. „Byla to noční můra. Trenérka nás varovala a měla pravdu. Říkala, že psy můžete vytrénovat, protože vám chtějí udělat radost, ale kočky chtějí potěšit jen samy sebe. Vlastně je vytrénovat nejde. Takže kdyby někdo měl zájem, máme spoustu záběrů, jak kočky dělají něco úplně jiného, než po nich chceme,“ řekl Ethan Coen v bonusovém komentáři v DVD verzi filmu. (DavePave)
- Postava Buda Grossmana (F. Murray Abraham) je založena na Budu Grossmanovi, který byl vedl hudební klub v Chicagu a byl manažerem Boba Dylana či Janis Joplin. (DavePave)
Reklama