Hon na lišku

Problémem filmu (tedy alespoň v mých očích) je fakt, že hlavní hrdina, tedy Mark Schultz, nemá natolik zajímavý, resp. nosný životní příběh, aby dokázal diváka na 2 hodiny zabavit, tím spíš, že je vše vyprávěno dosti pomalým tempem a zase tak moc se toho nestane. A kdyby byl film čistě jenom o Markovi, asi bych měl velké problémy udržet pozornost a nezačít se nepěkně nudit. Naštěstí je tu však i vedlejší postava Johna du Ponta a ta mi, nahlíženo přes „sociální“ filtr, nabídla už něco krapet jiného (jakkoliv nesympatická, dokázal jsem k ní pocítit upřímnou lítost). Na lepší 3* snímek vytahuje překvapivý závěr, který má svoji nepopiratelnou emoční sílu, škoda jen, že na takový moment musí divák čekat celý film. (15.01.2015)

„JSEM ORNITOLOG, ALE CO VÍC, JSEM PATRIOT. A CHCI VIDĚT TUTO ZEMI OPĚT NA VZESTUPU. CHCI, ABYCHOM JELI DO SOULU. OHROMIT SVĚT…" /// Žili, byli dva bratři. Zápasníci. Ten mladší, co rozumu moc nepobral, měl ideály a sen. Stejně jako máklej miliardář, kterej k tomu přidal ještě prachy. Hlavně nečekejte sportovní film, protože tahle psychologická hrabárna splňuje snad všechny atributy náročnýho oscarovýho diváka. Žádný závratný tempo. Nevadí. Nevím, jak to dopadne, a příběh mě zajímá. Vztahovej propletenec taky nenudí, protože vyznat se v něm (a hlavně ho pochopit) zase takovej kumšt není. Trochu kumštu (nejen v maskérně) předvede Carell. Když strčí ten svůj frňák do místnosti, je zaděláno na zajímavou (podivnou) Du Pontovskou scénku. Tak co mi kurva vadí? Jako bych byl na návštěvě v údolí dutejch hlav, takže k postavám nemám moc kladnej vztah. Navíc žádnej optimismus. Nerad oceňuju nějaký ty filmařský kraviny, kterým nerozumí ani ¾ těch, co vo nich básněj. (Prej filmovej minimalismus…) Prostě nebudu překvapenej, když většina vobyčejnejch lidí dá večer přednost „Růžovce“. Že bych se mrknul s nima? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Biografii Marka Schultze „Foxcatcher: The True Story of My Brother's Murder, John du Pont's Madness, and the Quest for Olympic Gold“ vydanou v roce 2014, číst nebudu. 2.) John Du Pont byl vždycky můj vzor. A trenér. A mentor... 3.) Thx za titule ,,jakubik.v“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (18.01.2015)

Snímok o bohatej, myslením spomalenej, "Šílene smutné princezne", ktorá si našla svoj objekt záujmu a následne s ním zaobchádzala podľa vlastného uváženia, ako s "dokonalou" hračkou, ktorú nemožno pokaziť. Princ na bielom koni v podobe brata, ktorého tieň nemožno prekročiť prichádza ako záchranca, aby spasil takmer vyhasnutú dušu mladšieho súrodenca. O tom, že peniaze otvárajú mnoho dverí, že si za ne možno kúpiť už takmer všetko, vieme všetci. Na tento film som sa veľmi tešil, no popravde, nie tak celkom som dostal to, čo som aj očakával. Snímok vytrhla z biedy až záverečná pol hodinka, ktorá postupne docielila nástup toľko očakávaných emócií, ktoré bohužiaľ vo "Foxcatcher" veľký priestor nedostali. Áno, snímok nahnevá, rozčaruje, keďže si pri závere divák uvedomí, že vyobrazený príbeh je podľa skutočnosti, no presto všetko, dúfal som vo viac. Na záver už len vystrúham pochvalu hereckému výkonu Steva Carella, ktorý stvárnil Johna du Ponta. Ten by si zaslúžil facku na celú hlavu hneď v prvý záber, kedy sa na obrazovke objavil. (09.01.2015)

Foxcatcher je presne ten typ filmu (spoločne napr. s Zero dark thirty), pri ktorom by vám nejaký letitý pedagóg na filmovej škole povedal: "No a teraz si predstavte, čo by s tým urobil Hollywood". Aha, lenže on to Hollywood aj urobil a nakoniec je asi správne, že ide skôr o výnimku potvrdzujúcu pravidlo (klasického Hollywoodu), pretože potom takéto odvážne experimenty na poli štúdiového filmu značne vyčnievajú a upútajú pozornosť. Miller sa rozhodol, že vo všetkých smeroch bude "anti" a výsledok je samozrejme antifilm. Emócie vyplávajú na povrch iba raz, v hotelovej scéne, inak je všetko správne pod povrchom. Foxcatcher sa nedá prvoplánovo precítiť, najskôr ho treba rozanalyzovať a až potom je šanca, že niečo pocítite. Ale na rozdiel od mainstreamu tie pocity budú skutočné. V súčasnosti letí nostalgia za osemdesiatkami, Miller to ale zobral z opačného konca, pričom je stále v zobrzení americkej spoločnosti výsostne nadčasový. V podstate by bol Foxcactcher v tejto podobe hardcore aj ako európsky festifalový art. (07.09.2018)

Steve Carell oprávnená nominácia na oscara, často človek až neveril, že je to on. Nomináciu síce dostal aj Ruffalo, dobrý bol možno ale len tým, že bol netradične bradatý. Naopak, Tatum prekvapil, kto vie, či to môžeme nazvať hereckým výkonom, ale nasteroidovaný s chôdzou ľudoopa na mňa pôsobil dôveryhodne. Dojem zo skutočnej udalosti zlepšuje vcítenie sa do deja. V resumé ale tento režisér opäť neprekvapil a pritom točí len životopisáky. Emociálne to pojal dosť chladne a vyprahnuto, tak ako asi aj šport box sám o sebe je. Ale ak teda riešime vzťah bratov, mohlo to byť viac vyhrotené. Najväčším sklamaním bolo zákulisie vraždy, kde vlastne táto šokuje, no divák vlastne nemá úplne jasno, prečo sa tak stalo. A to je chybou. (26.12.2015)