Reklama

Reklama

VOD (1)

Olympijský vítěz v zápase Mark Schultz (Channing Tatum) žije v chudobě a zapomnění ve Wisconsinu. Nečekaně se mu dostane pozvání od bohatého dědice Johna du Ponta (Steve Carell), aby se nastěhoval do jeho okázalého sídla, kde má sestavit a trénovat zápasnický tým pro olympiádu v Soulu v roce 1988. Schultz, který touží vykročit ze stínu svého slavného staršího bratra Davea (Mark Ruffalo), vyhlášeného zápasnického trenéra a taktéž držitele zlaté medaile. Du Pont, jenž se snaží získat respekt svých vrstevníků a zapůsobit na svou odmítavou matku (Vanessa Redgrave), se s ohledem na své rozsáhlé finanční prostředky a špičkové technické vybavení, které má na farmě Foxcatcher k dispozici, staví do pozice hlavního trenéra celého týmu. Jak Mark svého mecenáše stále silněji začíná vnímat coby otcovskou postavu, mění se i vztah mezi nimi. Du Pontova nevypočitatelná povaha a psychologické hrátky ale začínají velmi výrazně nahlodávat Markovo již tak nejisté sebevědomí a negativně ovlivňovat výkony, které je schopen na žíněnce podávat. Když začne du Pont upřednostňovat jeho bratra Davea – který má autoritu i sebevědomí, jež Mark i du Pont postrádají – je celé trio na cestě vstříc tragédii, kterou nikdo nedokázal předvídat. (Falcon)

(více)

Videa (9)

Trailer 4

Recenze (344)

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Steve Carell oprávnená nominácia na oscara, často človek až neveril, že je to on. Nomináciu síce dostal aj Ruffalo, dobrý bol možno ale len tým, že bol netradične bradatý. Naopak, Tatum prekvapil, kto vie, či to môžeme nazvať hereckým výkonom, ale nasteroidovaný s chôdzou ľudoopa na mňa pôsobil dôveryhodne. Dojem zo skutočnej udalosti zlepšuje vcítenie sa do deja. V resumé ale tento režisér opäť neprekvapil a pritom točí len životopisáky. Emociálne to pojal dosť chladne a vyprahnuto, tak ako asi aj šport box sám o sebe je. Ale ak teda riešime vzťah bratov, mohlo to byť viac vyhrotené. Najväčším sklamaním bolo zákulisie vraždy, kde vlastne táto šokuje, no divák vlastne nemá úplne jasno, prečo sa tak stalo. A to je chybou. ()

Ant 

všechny recenze uživatele

Foxcatcher je složitý film, ale bohužel ne příběhově. Má to být psychologické drama, ale na psychologický film se mi do mysli postav podařilo nahlédnout příliš málo. Což je jedním z největších kamenů úrazu celého filmu. Režie je velmi dobrá. Především scény s Tatumem a Ruffalo jsou dost silné a mají i ty potřebné emoce chybějící v celém filmu. Co se týče Carellova výkonu, myslím, že skvělý makeup je zaměňován za skvělý výkon. Až na zkorpnělou chůzi mi z jeho výkonu nic neulpělo. Tatum byl velmi dobrý, ale zase byl limitovaný scénářem, který mu příliš prostoru k projevu nedává. A ačkoliv film zvlášť nenudí, za celé dvě hodiny se v něm vlastně nic nestane. Po jeho konci jsem o těchto třech postavách nevěděla o nic moc víc, než co bych si o nich mohla přečíst v krátké synopsi. Neopodstatněný hype. ()

Reklama

Xmilden 

všechny recenze uživatele

Bennett Miller netočí zrovna zábavné snímky. Trošku nerozumím vyzdvižení Carellova výkonu, ale proti gustu... Tatum nic nepokazí, ale například je vidět že Ruffalo je jiná výkonnostní liga. Líbila se mě jedině zachycená atmosféra "toho pomyslného čekání na něco". Ale na to abych si tohle pustil znovu to nestačí. Příští Bennettův kousek budu určitě opět pečlivě zvažovat. Netočí filmy pro mě, ale pro Akademii. 60% ()

claudel 

všechny recenze uživatele

Američani jsou opravdu neskuteční, tři čtvrtě filmu jsem si říkal, koho do prdele zajímá, jak se nějaký sportovec připravuje na mistrovství světa a olympiádu. Až na konci jsem pochopil, že je to příběh, který chtěl někdo zfilmovat, protože tu nějaký filmový potenciál je. Rozhodně ne, ale způsobem, jaký zvolil Bennett Miller. Tak odporně nudný film jsem už dlouho neviděl. Osmdesát až devadesát procent scén je zbytečných, hluchých, nezajímavých, musí uklimbat každého. Nevím, jestli to byl cíl, ale Tatum a Carell vypadají většinu filmu jak dva dementi, Ruffalo s otevřenou hubou tak vypadá skoro v každém filmu. Dialogy příšerné, vyznění nulové, jak takovou kravinu bez děje někdo vůbec může zařadit mezi nominované snímky? Carellovi přeji vymanění se ze škatulky, vždyť u většiny komiků jsem toho názoru, že by hravě zvládli i vážnější role. Mně se ale překvapivě nejvíc líbil všemi podceňovaný Tatum. Pro roli, kterou si střihla Sienna Miller, mohli dát šanci kdejaké začínající herečce. Hrůza a děs, letošní Oscaři budou nuda na chcípnutí. Není z čeho vybírat, anebo vlastně by bylo, ale musely by dostat šanci neamerické filmy. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Klíčové, odemykací slovo tohoto filmu je: podvolování. *** Je-li si člověk jist svým cílem, jako si je mladší z obou bratrů jist, že chce mezi nejlepšími zvítězit, ale není-li si už z mnoha snáze i hůře vystopovatelných důvodů (nedořešená traumata, ať už vlastní, nebo druhých lidí, na něž se má spolehnout) vnitřně jistý, kudy k tomu vede ta nejsprávnější cesta, leckdy se začne podvolovat a dopustí zneužití vlastního potenciálu, jaké by mezi zdravými jedinci nikdy nebylo možné - není to důsledek pokrytectví ani slabosti, špatného úmyslu, ale pouhé ztížené čitelnosti signálů, nedokonalého sebepoznání a z toho plynoucí špatně investované důvěry, nebo naopak nedůvěry. *** V těchto okolnostech se rozvíjejí motivace a rozhodují následné kroky všech tří hlavních postav - mladšího z bratrů, nadějného zápasníka Marka, staršího, zkušenějšího a moudřejšího bratra, mentora a šťastného otce vlastní rodiny Davea, i neproniknutelného, zamindrákovaného jedináčka, posledního potomka bohatého rodu, mecenáše Du Ponta. *** A tragédie se po malých krůčcích přibližuje, aniž by se dala předjímat, a aniž by se dala odvrátit, protože každý z nich v rámci svých možností, ve vleku svých tužeb, jakkoli nezdravých, a s omezeným rozuměním sobě, sobě navzájem i pravé podstatě obecných hodnot, rozhoduje a jedná upřímně. *** V rámci této hlavní strukturace neodvratného a nečekaného spění k osudovému finále je fascinující s mrazením v zádech sledovat, jak bezradně a oddaně se Mark krok za krokem pokaždé něčemu podvoluje - jak je pořád nesvůj a musí vyčkávat, kam to či ono povede, a drahocenný čas přípravy (i života) přitom utíká a žádný krok nepůjde vzít beztrestně zpět. Záměr je upřímný, cesta zahalená, a chybné kroky se nesčítají, ale násobí. *** Cítíme například, jak se Mark ošívá, když s ním Du Pont nečitelně a pokaždé jinak jedná, ale podvoluje se, čeká, že časem porozumí. Když ho Du Pont prohlásí za svého přítele, přistoupí na to s tichým doufáním, že takhle snad může začít přátelství, že to jednou bude moci stvrdit a pochopit. Když čte před cizími lidmi projev, v němž má Du Ponta přirovnat k nově nalezenému otci, v danou chvíli to tak necítí - ale zároveň chce důvěřovat, že by to tak jednou opravdu mohlo být, že Du Pont správně předjímá, co je na obzoru, a Mark to jen nesmí předem pokazit, a tak čeká a zatím poslouchá a šoupe nohama. Mladší bratříček. Nelze mu to vyčítat, za nedostatek zdravé intuice nemůže, ještě je nezkušený a měl těžkou rodinnou minulost. A tak v každé další situaci sledujeme, jak se Mark něčemu podvoluje, hlouběji a víc, jak se s důvěrou přemáhá, ač mu přitom je úzko, a aniž by uměl rozhodnout, kdy a proč by měla nastat chvíle říct rozhodné, sebejisté "ne". A když potom už neví, kudy kam, a říká "ne", tak je říká stejně nejistě, se stejnou slepou důvěrou, že tím něco pokaženého napraví, jako prve se vším souhlasil - nejprve paličatě přestřihává spojení s milujícím, chápavým bratrem, potom se stejně vzdorně vyhýbá i Du Pontovi, ale ne ze správných důvodů a k užitku, čímž jen přilévá oleje do ohně Du Pontovy palčivé a nemocné touhy něco znamenat, dokázat matce, že je pro společnost nenahraditelnou osobností, a jeho latentní zkázonosnosti. *** Přitom Du Pont, který tu představuje zdegenerovaný poslední výhonek starého rodu, je sám o sobě precizně prokreslenou, nezanalyzovatelnou chemickou sloučeninou charakterových slabostí, dědičných vad a poruch způsobených výchovou, na níž se podílí i naprostá nečitelnost jeho neustále a snad i nezáměrně pokerové tváře, rozpitého, snivého, nepřítomného pohledu očí, jimž v cestě k zasotření neyhnutelně překáží obrovský orlí nos (sic! jednak symbol Du Pontovy fascinace orly, jednak nepřehlédnutelná, varovná známka degenerace), že by i parciální rozbor vydal na knížku, je tu naprosto nečitelným hráčem, prvkem, o nějž se oba bratři nakonec rozbijí, ačkoli každý pomůže výslednou zkázu přivodit úplně jinou slabostí. *** Dave se zdá nejzdravější, nejsilnější a nejsamostatnější postavou, málem skutečně sebejistou, neovlivnitelnou, zdravou - jenže nakonec právě jeho podvolení se, navzdory zdravé intuici, kterou si do té doby udržoval a poslouchal, přispěje k celé tragédii nejvíce. Neboť jeho k osudovému rozhodnutí, že se přeci jen přestěhuje s rodinou za bratrem na odlehlé a nepřístupné sídlo a přistoupí na Du Pontovy podmínky, nevede zralá, rozumná a intuicí potvrzená úvaha, ale první a poslední zakolísání, znejistění, jestli se přeci jen prve nerozhodoval příliš příkře, pod vlivem špatných vzpomínek na vlastní dětství, kdy se oni sami s bratrem museli často stěhovat a nenáviděli to. To je Daveova jediná chyba, že si na chvíli přestane věřit, že se zpochybní, a právě ta zahustí atmosféru a tragédii dovrší. *** Film je natočený zrale a jedinečně přesně na tělo svému záměru. Kamera vtahuje, wrestling se jeví jako svrchované umění, je možné jím vyjádřit lásku k sobě, k druhému, k umění soustředění a pohybu. Nezadá si s žádným jiným vrcholným uměním ducha a vůle. *** Herci tu nejsou, a to je snad největší zázrak. Jsou tu tři živoucí postavy a chemie v jejich nitru, konstelace jejich osudů, jejich ústrojné jednání. Nikdo jiný se mezi ně neplete, nikdo jiný jimi neprosvítá, herci nejsou, není herectví. *** Poslední, co se sluší zdůraznit, je, jak rychle se film poté, co předvede onu smutnou magii podléhání, kterou si vybral zobrazit, využívaje k tomu inspiraci ze skutečnosti, vypořádá se závěrem oné "skutečné události", který už ho nezajímá - jak lakonicky, rychle (nedbale, a přitom stále efektně) v několika krátkých záběrech odvypráví, k jaké že konkrétní tragédii to tedy nakonec vedlo, a pak prostě skončí, protože víc k tomu není co říct. Jen nechat rezonovat, doznívat to šimrání v břiše. () (méně) (více)

Galerie (34)

Zajímavosti (42)

  • Na olympiáde v roku 1984 boli Dave Schultz a Mark Schultz obvinení z prehnanej brutality v ich zápasoch. Dvaja z ich protivníkov išli priamo zo zápasov do nemocnice. Mark zlomil ľavý lakeť Resitovi Karabacakovi 30 sekúnd po začiatku duelu hneď v jeho prvom zápase na turnaji. Turek už následne do turnaja nezasiahol. Dave poslal Juhoslovana Šabana Sejdiho do nemocnice so zranením kolena. (megajalec)
  • Keď išiel Du Pont do väzenia, Mark Schutz sa vyjadril, že za ním domov poslal súkromného detektíva, aby pomohol Du Pontovi vyjsť z väzenia. Schutz si ho nakameroval, treskol dverami a pásku poslal prokurátorovi. (megajalec)
  • Natáčení probíhalo v Pittsburgu a jeho blízkém okolí. (Cheeker)

Související novinky

TOP filmy 2015 dle TOP uživatelů ČSFD.cz

TOP filmy 2015 dle TOP uživatelů ČSFD.cz

30.12.2015

V letošním přehledu nej filmů, které viděli naši top uživatelé v roce 2015, jsme dali prostor i filmům s jiným rokem výroby/uvedení než 2015. Anketu vyhrál postapokalyptický akčňák Šílený Max:… (více)

Tatum rodičem na plný úvazek

Tatum rodičem na plný úvazek

01.06.2015

Channing Tatum se hodně drží akčních filmů a komedií, ve Vedlejších účincích nebo Honu na lišku ale předvedl, že zvládne i dramatickou roli. Kde se bude o oscarovou nominaci rvát příště? Jeho zájem… (více)

Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz

Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz

30.12.2014

Mezi za oceánem nejlépe hodnocenými filmy roku 2014 je hodně těch menších, nezávislých, které k nám ještě nedorazily - Inherent Vice, Birdman, Slídil, Whiplash, Hon na lišku, Kód Enigmy nebo Teorie… (více)

Reklama

Reklama