Hon na lišku

Film téměř bez hudby, velkých gest a tahu na branku. Spoléhá na to, že jej bude sledovat zkušený divák, který ho nechá společně s tématikou o které pojednává v sobě pomalu a v klidu rezonovat/zrát. Poslední dobou jsou ty lehce minimalistické, syrové a málomluvné/velkoemoční sportovní filmy děsně in (Moneyball) a i tady se to hemžilo nominacemi na Oscary. Bohužel rozvláčné tempo a stereotyp byly po celých 130 minut neúprosným společníkem. (11.07.2015)

Ponuře působící film, kde jsou dva dobráci ničeni zakomplexovaným boháčem, který se je paradoxně snaží podporovat. Já bych na tom ranči žít nemohl. Majetnický, po pozornosti a uznání toužící Steve Carell by mi naháněl husí kůži. Ta jeho postava je fakt odpuzující, ale chvílemi až komická. Když tam komicky zápasí, nebo uděluje debilní rady před maminkou. Nejvíc se mi líbil Mark Ruffalo. Nejen protože hrál nejsympatičtější postavu, ale bez falešného rypáku, či vycpané držky vypadal nejpřirozeněji. Fakt mě to bavilo a od chvíle co Dave přijel na ranč jsem se cítil fakt nepříjemně. To napětí ve vzduchu bylo znázorněno výborně. (25.03.2015)

No, tak dobře, zájem o osobu Marka Schultze se ve vyhledávačích tak o necelé procento zvýší, víc toho však tvůrci tohohle příběhu čekat nemůžou. Divácky nesmírně málo vstřícný snímek, a ač jsem rád, že jsem ho před předáváním Zlatých glóbů stihnul, teď si jen říkám, že Bennett Miller to sice umí bezvadně s herci, ale jinak napotřetí vlastně „zklamal“. Nalijme si čistého vína – Capote, Moneyball i Millerův nejnovější kus patří přesně mezi ty filmy, na kterých recenzenti nešetří superlativy, ale i přes nespornou kvalitu jde o prchavé filmové události, které jsou jimi jen do té doby, než se rozdají nejrůznější filmové ceny daného období. Pak se na ně zapomene a všichni ti obdivovatelé a „odborníci“ si podobné kousky do své soukromé filmové sbírky jednoduše nepořídí. Foxcatcher přesně vyplňuje šablonu „nezávislého filmu s oscarovými ambicemi“, dokáže přitom sdělit i pár cenných životních pravd, možná místy donutí k zamyšlení, ale jinak jeho sledování docela „bolí“. Vůbec nejde o to, že nejsem příznivcem sportu, u kterého se dva upocení chlapi chytají za cokoliv je napadne (i když samozřejmě o zápasení tu ani nejde), jde spíš o to, že u filmů nemívám problém s aktivní spoluprací, ale Tatum čumící do zdi a pojídající konzervy a po přestěhování Tatum čumící do zdi a mlčící s Carellem pro mě asi není to pravé ořechové. Ten tu představuje poměrně komplikovanou postavu (a v závěru výrazně překvapí), která pochází z movité rodiny, která kdysi zbohatla na výrobě střeliva. Často mlčí, je nevyzpytatelný, má problematický vztah s matkou. A díky maskérům hůře rozpoznatelný Steve Carell mu dodal výtečný akcent a dikci. Divák si však hůř získá sympatie ke každému, jenž je na plátně (loutka dřevo Channing Tatum i znovu skvělý Mark Ruffalo). Pokřivený minimalistický svět, který tentokrát není jako pro diváka pro mě. Za mě spíš bronzová medaile. (11.01.2015)

Američani jsou opravdu neskuteční, tři čtvrtě filmu jsem si říkal, koho do prdele zajímá, jak se nějaký sportovec připravuje na mistrovství světa a olympiádu. Až na konci jsem pochopil, že je to příběh, který chtěl někdo zfilmovat, protože tu nějaký filmový potenciál je. Rozhodně ne, ale způsobem, jaký zvolil Bennett Miller. Tak odporně nudný film jsem už dlouho neviděl. Osmdesát až devadesát procent scén je zbytečných, hluchých, nezajímavých, musí uklimbat každého. Nevím, jestli to byl cíl, ale Tatum a Carell vypadají většinu filmu jak dva dementi, Ruffalo s otevřenou hubou tak vypadá skoro v každém filmu. Dialogy příšerné, vyznění nulové, jak takovou kravinu bez děje někdo vůbec může zařadit mezi nominované snímky? Carellovi přeji vymanění se ze škatulky, vždyť u většiny komiků jsem toho názoru, že by hravě zvládli i vážnější role. Mně se ale překvapivě nejvíc líbil všemi podceňovaný Tatum. Pro roli, kterou si střihla Sienna Miller, mohli dát šanci kdejaké začínající herečce. Hrůza a děs, letošní Oscaři budou nuda na chcípnutí. Není z čeho vybírat, anebo vlastně by bylo, ale musely by dostat šanci neamerické filmy. (17.02.2015)

Těžké, šedé, bez velkých slov, zato se silnými (i když často schválně potlačenými) emocemi. Zatímco skutečný případ zahaluje rouška tajemství a nejasností, film dle mého poměrně jasně profiluje celý problém a dokáže logicky vystavět jednotlivé body marnosti až k bolestivé katarzi. Silný základ má navíc tu neuvěřitelnou výhodu, že se režisér Bennett Miller pro filmy podle skutečných událostí narodil, přičemž umí dokonale pracovat s herci. Po celou dobu nevidí člověk Tatuma, Carrella ani Ruffala, ale jejich postavy. To je v podobném příběhu to největší vítězství. Silných 90%. (10.01.2015)