Hon na lišku

Teda ne že bych byl hotovej z nahatejch šeredů, co se po sobě válej jak fotbalisti po malým vápně (to by mě velmi pravděpodobně nerozhodilo ani kdybych byl zoufalá ženská), líbila se mi ta těžkost, se kterou sportovním zvyklostem navzdory film nakonec porazil průměr. Asi to ale nepotřebuju vidět znova, byl to takový ten film na jednu noc. (Febiofest 2015) (23.05.2015)

Koncentrovaný, slušně zahraný a dostatečně poutavý film, to beze všeho. Ale marně se snažím přijít na to, co mi to sakra dalo, nebo proč to bylo tak k*revsky šedivě chladný. Jako.. asi ta samotná realita byla, ale když už trávím nad něčím dvě hodiny, rád si odnesu jakékoli emoce, vzruchy nebo jinou přidanou hodnotu, což tady vyšlo úplně naprázdno. Díváte na opičáckýho Tatuma jak se potácí tréningem na mistrovství v homo-sportu, postupem času důraz přejde spíše na asociálního, ublíženýho, na pohled nepříjemnýho postaršího zbohatlíka, který se snaží pasovat do role kmotra a krutě mu to nejde. Nebýt tam Carell a Rufallo, vůbec jsem to býval nepustil. A vlastně bych o nic nepřišel. (02.03.2015)

No, tak dobře, zájem o osobu Marka Schultze se ve vyhledávačích tak o necelé procento zvýší, víc toho však tvůrci tohohle příběhu čekat nemůžou. Divácky nesmírně málo vstřícný snímek, a ač jsem rád, že jsem ho před předáváním Zlatých glóbů stihnul, teď si jen říkám, že Bennett Miller to sice umí bezvadně s herci, ale jinak napotřetí vlastně „zklamal“. Nalijme si čistého vína – Capote, Moneyball i Millerův nejnovější kus patří přesně mezi ty filmy, na kterých recenzenti nešetří superlativy, ale i přes nespornou kvalitu jde o prchavé filmové události, které jsou jimi jen do té doby, než se rozdají nejrůznější filmové ceny daného období. Pak se na ně zapomene a všichni ti obdivovatelé a „odborníci“ si podobné kousky do své soukromé filmové sbírky jednoduše nepořídí. Foxcatcher přesně vyplňuje šablonu „nezávislého filmu s oscarovými ambicemi“, dokáže přitom sdělit i pár cenných životních pravd, možná místy donutí k zamyšlení, ale jinak jeho sledování docela „bolí“. Vůbec nejde o to, že nejsem příznivcem sportu, u kterého se dva upocení chlapi chytají za cokoliv je napadne (i když samozřejmě o zápasení tu ani nejde), jde spíš o to, že u filmů nemívám problém s aktivní spoluprací, ale Tatum čumící do zdi a pojídající konzervy a po přestěhování Tatum čumící do zdi a mlčící s Carellem pro mě asi není to pravé ořechové. Ten tu představuje poměrně komplikovanou postavu (a v závěru výrazně překvapí), která pochází z movité rodiny, která kdysi zbohatla na výrobě střeliva. Často mlčí, je nevyzpytatelný, má problematický vztah s matkou. A díky maskérům hůře rozpoznatelný Steve Carell mu dodal výtečný akcent a dikci. Divák si však hůř získá sympatie ke každému, jenž je na plátně (loutka dřevo Channing Tatum i znovu skvělý Mark Ruffalo). Pokřivený minimalistický svět, který tentokrát není jako pro diváka pro mě. Za mě spíš bronzová medaile. (11.01.2015)

Taková trochu vykrádačka Warriora, kde se ale absolutně vůbec nehraje na "fighty", ale na psychologii postav, která je excelentní ... Hlavně záporák mi byl svým přístupem k lidem a k životu tak nějak "blízko", stejně jako jeho původní zmanipulovaná "loutka", která ač postrádající výraznější intelekt, se dokázala proti němu zabejčit takovým způsobem, že s ním absolutně nikdo nepohnul ... Jako když se vosel zasekne uprostřed úzké cesty s nákladem na hřbetě a zastaví provoz a nic a nikdo ve vesmíru s ním prostě nepohne ... :)) Charakterní brácha borec, a jak to v životě bývá, ti nejhodnější a nejcharakternější lidi na ty druhý (šmejdy a tupce) nejvíc doplácí ... Uvěřitelný, jasný, dobře natočený ... ale mnoho diváků může nudit... (08.01.2015)

Američani jsou opravdu neskuteční, tři čtvrtě filmu jsem si říkal, koho do prdele zajímá, jak se nějaký sportovec připravuje na mistrovství světa a olympiádu. Až na konci jsem pochopil, že je to příběh, který chtěl někdo zfilmovat, protože tu nějaký filmový potenciál je. Rozhodně ne, ale způsobem, jaký zvolil Bennett Miller. Tak odporně nudný film jsem už dlouho neviděl. Osmdesát až devadesát procent scén je zbytečných, hluchých, nezajímavých, musí uklimbat každého. Nevím, jestli to byl cíl, ale Tatum a Carell vypadají většinu filmu jak dva dementi, Ruffalo s otevřenou hubou tak vypadá skoro v každém filmu. Dialogy příšerné, vyznění nulové, jak takovou kravinu bez děje někdo vůbec může zařadit mezi nominované snímky? Carellovi přeji vymanění se ze škatulky, vždyť u většiny komiků jsem toho názoru, že by hravě zvládli i vážnější role. Mně se ale překvapivě nejvíc líbil všemi podceňovaný Tatum. Pro roli, kterou si střihla Sienna Miller, mohli dát šanci kdejaké začínající herečce. Hrůza a děs, letošní Oscaři budou nuda na chcípnutí. Není z čeho vybírat, anebo vlastně by bylo, ale musely by dostat šanci neamerické filmy. (17.02.2015)