Parade

Skvělý nápad na crazy komedii se v tomto podání změnil na podivnou výpověď o zaostalosti některých balkánských krajů a národů. 1)  Ale vidím i pozitivní aspekty díla. Už se na Balkáně točí filmy nejen o všudypřítomném gangsterství, primitivismu a bídě, ale raší tu snahy o plnou duchovní emancipaci v podobě vzájemné tolerance odlišných světonázorových, politických, náboženských postojů včetně třeba sexuality či genderu._____ 2)  O zábavě bych v této souvislosti moc nemluvil, spíše o lehkém popíchnutí většinové společnosti, aby si uvědomila, že svou většinu může velmi rychle ztratit, když půjde o něco jiného, než o to, s kým kdo spí a souloží._____ 3)  Výstižný koment: evulienka3*****._____ Zajímavý postřeh o spojování gayů s kriminálníky a národy bývalé Jugoslávie uvádí zette*****. (23.07.2021)

Dát dohromady čtyřprocentní menšinu a protřelé zločince, aby spolu uzavřeli smlouvu na ochranu proti neonacistům je zajímavý nápad, ale na to jaký to mělo komediální potenciál jsem se tedy moc nezasmála, spíš mi jen sem tam uniklo nějaké to ušklíbnutí. A na to, aby to fungovalo v té vážnější rovině, tam chyběly uvěřitelné charaktery, s postavičkami spíše karikaturního rázu se dobré drama dělat nedá. Nejvíc mě zaujalo, jak tam cestovali, namačkaní v malém růžovém autě, po Balkáně a nabírali parťáky, škoda, že to trvalo asi jen čtvrthodinku. Zato ta závěrečná citová ždímačka mě zklamala na plné čáře, ta se tam vůbec nehodila. (17.02.2015)

I pokud se odprostim od smutnejsiho konce, toto je vice nez komedie. Spise nez spojeni gayu s kriminalniky, me zaujme snaha sjednotit jednotlive narody byvale Jugoslavie, ktere prosly obcanskou valkou. Humor postjugoslavskych republik je alespon pro me jeden z nejlepsich s jakym jsem se kdy setkal, minimalne ve filmu. Proste lehce vulgarni, trefne a bezprostredni. Je velka skoda, ze bezny divak je temer bez sance, seznamit se s evropskym filmem... Takove filmy by mely bezet v hlavnim vysilacim case, misto Posty pro tebe, Modravy ci ruznych doktoru z Horni Lhoty... Od tohoto filmu jsem nic necekal, o to vice jsem prijemne prekvapeny. (23.04.2015)

Parada je film, na ktorý som sa veľmi tešil. Mal lákavú upútavku, akú som už dávno nevidel, obsadenie napovedalo o vysokej kvalite, na titulky do češtiny sa tiež jeden pán odhodlal, keď som si film stiahol a zbežne preklikal bol viac než zaujímavý a keď som ho odporučil následne kamarátovi, lebo ma upútal ešte pred pozretím, on ako mierne liberálny človek, bol z neho nadšený. Nuž teraz som sa k tomu dostal a mierne ma sklamalo, že režisér skvelého filmu Lepa sela lepo gore, a ďalších filmov, bez servítok pred ústami ako Mi nismo andjeli 1 a 2, sa pustil do témy homosexuality takto. Ešte som nevidel filmy Rane a Sveti Georgije ubiva aždahu, ale či po ich videní, zostane pre mňa stále obľúbeným režisérom je otázne. Veľa zbytočných nadáviek, až príliš na môj vkus, vo všetkých jeho filmoch, ale na druhej strane jeho réžia veľa vypovedá o situáciách, vie byť silne tragikomický, prostredie je u neho jedna veľká nádhera a postavy hrajú výborne. Toto bola dosť dobrá komédia, opäť som sa nasmial, na prednáške v škole som sa musel krotiť a po nej na chodbe radšej tiež, aby som sa nesmial ako blázon, po humornej stránke vynikajúce. Po stránke názoru na homosexualitu som nie až tak spokojný. Môj názor na to mám v profile v denníku, s pochodmi nesúhlasím, nie som za to, aby hocijaká menšina morálne kazila spoločnosť a deti, ale taktiež nesúhlasím s ubližovaním týmto ľuďom, veď by mali byť slobodní, bez toho, aby ich niekto napádal a ubližoval im. Taktiež to, že tam niekto zomrel, ale v realite sa na takom pochode nič nestalo, vnímam skôr ako varovný zdvihnutý prst než ako propagandu týmto menšinám. Chvíľami bol film naozaj cestovný, ale taktiež chvíľami aj strácal dych. Moja téma to tiež nie je, navyše sa mi nepáčilo to zabŕdanie do témy Kosova, skôr sa mi páčilo zbližovanie starých kamarátov z jednotlivých častí bývalej Juhoslávie. Bol to však kvalitný film, bol príjemný, je to Dragojevićov štýl, takže viem odpustiť aj keď to nebol nejaký môj šálok kávy. Srdjan prosím už žiadne témy traumatizujúce spoločnosť, ak ich nepojmeš do hĺbky ako sa stalo tu, skús niečo príjemné a obohacujúce srbskú kultúru ako sú filmy iných režisérov ako Testament, či Montevideo, bog te video. Keďže by som si tento film neváhal opäť pustiť, štyri hviezdy dávam s pokojom. (05.11.2012)

Být hysterická buzna v civilizované společnosti není v dnešní korektní době až tolik zdraví škodlivé a může to vést v krajním případě maximálně tak k ruptuře konečníku nažhaveným milovníkem pánských kolonoskopií. Je to prostě taková roztomilá parafílie jako každé BDSM, fetišismus či voyeurství a měla by být, pokud vás zrovna někdo proti vaší přirozenosti nenutí svázaného, zbičovaného, s klipsnama na bradavkách připojenýma k autobaterii očichávat rok nošené silonky profesionální bezďačky a čumět při tom na šukající klokany, všeobecně otevřeně tolerována. Svou obvyklou filipiku o rozdílu mezi zcela pochopitelným vynucováním si tolerance a afektovaně nepříčetným vynucováním si všeobecného globálního názoru, že je sodomie úpa normální a naprosto přirozená, protože i Ježžžyššš byl beztak gej, tentokrát, milí kakaošťouchové, výjimečně vynechám, abych vám zase nerozkrvácel hemoroidy. Být však hysterická buzna v národech nekulturních animálních hovad či náboženských fanatiků (čti na jih od Segedínu a na východ od Popradu), kde se sice každý zkurvený vrah před i po vraždě pokřižuje, pomodlí a je mu odpuštěno, ale ocaď pocaď!, je naopak zdravotně závadné převelice a může to vést až k ruptuře lebky nebo páteře rozlíceným neonacistou, sveřepým fundamentalistou či vymatlaným šosáckým stoupencem maršála Tita. A tak když se zarputilý řiťopich Bukvo Jebčič a jeho kohorta princezen s ohryzky rozhodnou vykřičet své buzerantství na celé Srbsko prostřednictvím otevřeného buzního defilé, je to neuvážený hazard se životem, a holky budou potřebovat více než solidní pánskou ochranu. A co může být lepšího, než svým homolkaním vytvořit jednotnou frontu kdysi na zmrd znepřátelených bezskrupulózních vyhlazovačů z řad Miloševičových eskader smrti, Tudjmanových etnických čističů a Karadžičových genocidérů, kteří se nyní jako jeden vypatlanec a náhle nerozluční kamarádi semknou na obranu balkánského homokládství. Je z toho rádoby homomédie a svérázné karikaturní až bizarní vypořádávání se s mrazivou minulostí i teplou přítomností, místy i dost vtipné a hustě černotumorné, které však zanechává na patře nahořkle žluklou chuť dlouho nemytého žaludu a v srdci velkou radost, že nám nic z toho zatím zaplaťsatan nevpustili do Šengenu. A nejen v zájmu volně se gajprajdujícího středoevropského buzerantstva velmi doufám, že to tak i zůstane. (25.04.2019)