Nedotknutelní

Výborný skvěle dramaticky a scénáristicky vypilovaný snímek o tom, jak to mezi paraplegiky a podobně postiženými v reálném životě - nechodí. Philippe totiž patří k tomu zlomku populace, která si může dovolit život na zámku se spoustou personálu a v takovém prostředí se i ochrnutí snáší mnohem lépe než živoření někde v ústavu s vyhořelým personálem, který dává všemožně najevo, jak moc ho svojí pouhou fyzickou existencí štvete, a který vás permanentně udržuje ve stavu mizerného přežívání. Jenže takový pravdivý film by nenabízel tolik hřejivého humoru, zajímavých situací a přitažlivých postav. Vzájemná chemie mezi opatrovníkem Drissem, černošským plebejcem z periferie, a aristokratickým příslušníkem vyšší třídy Philippem je jednoduše dokonalá a plně funkční. Film neřeší jenom vznik jednoho velkého přátelství, ale zajímavým způsobem se potýká i se střetáváním různých kultur, společenských vrstev a věčného sváru tzv. velké elitní kultury s popkulturou lidových mas. Nedotknutelní skvěle naplňují oba žánry, ke kterým se hlásí. Těmhle hrdinům se smějete a zároveň se o ně bojíte. Kromě výše uvedené výtky bych měl snad jen jedinou - ten film je svým dovětkem zbytečně doslovný, tady bych nechal více méně otevřený konec a prostor pro divákovu fantazii. Celkový dojem: 90 %. (13.06.2012)

Mám ráda Francouze, většinou dělají dobré filmy (pokud nejsou koprodukční a o Francii se to ani neotřelo ...) Na tenhle film jsem se už dlouho těšila. Asi nejlepší, co jsem na podobné téma viděla. Líbilo se mi, že oba protagonisté zůstali takoví, jací byli na začátku, proměna byla jen přiměřená společně strávenému času. Omar je prudký sympaťák! Palec nahoru! (06.03.2014)

Velmi podařený kousek, který se na ČSFD hrdě vyhřívá po boku takových trháků, jako Dvanáct rozhněvaných mužů či Kmotr ll. Pokud chtěl dojmout, tak se mu to v mém případě nepodařilo, ale pokud chtěl pobavit a rozesmát, tak hlavně díky Omaru Sy a jeho povedeným hláškám, účel rozhodně splnil. Je to trošku takový žánrový guláš, ale jako komedie určitě zaboduje a já po projekci Nedotknutelné jako komedii beru. Francouzi opět dokázali, že ještě umí natočit kvalitní snímek, ovšem deváté místo v žebříčku nejlepších filmů, pro mě zůstává i nadále záhadou. Společně s Pelíšky největší úlet top 20. (10.03.2013)

Tak toto bola trefa do čierneho. Filmová dokonalosť, ktorú definujem tým, že sa všetky častice tohto francúzskeho zázraku dostali do vzájomnej harmónie tak, že nič nie je treba prikladať ani odoberať. Asi jeden z najúprimnejších, najprirodzenejších a najdojemnejších filmov, ktorý v sebe nesie silnú dávku čierneho humoru, ktorý zároveň schladia dramatické momenty a vy sa smejete cez slzy. Herecké výkony sú neskutočne prirodzené a uveriteľné. Do ústredného dua charakterov sa zamilujete, Syovo načasovanie každej humornej pointy je chirurgicky presné. Jednoduchosť filmu vyráža dych a je pomerne mätúca, pretože scenár je masterpiece vo svojej kategórii. Stojí to za to, verte mi. 100%! (12.03.2012)

Francouzská kinematografie rozhodně není mým šálkem čaje. Jejich humor obecně mi nikdy nepřišel moc vtipný a že by mě někdy francouzský film upřímně dojal, to si taky zrovna nevzpomínám. Intouchables jsou ale trefa do černého (NE, nenarážím na afroameričana v hlavní roli) a pro mě alespoň nástinem znovuobjevené důvěry ve francouzský film. Neskutečně příjemný snímek o nevyzpytatelné cestě životem v doprovodu vskutku lahodných melodií - 90%. (01.05.2012)