Ledová archa

Ten nejlepší katův šleh. Má to v sobě asijskou bezprostřednost i americký smysl pro akci. Mixuje to Matrix, Truman Show a za konec by se nemusel stydět von Trier. Takhle nějak jsem si představoval, že se amerického filmu chopí Park, ale musel jsem si počkat na Bonga. Nemyslím si, že to funguje dokonale (ta alegorie je trochu moc okatá a přitom nereprezentativní), ale umí to chytnout. (07.05.2014)

Než jsem poznal ostatní filmy Džun-ho Pona (jestli se tak skloňuje), byl jsem k Ledové arše trochu skeptický. To hvězdné obsazení v tuctově vypadající zápletce, která chce být něčím víc... Chápete, zavánělo to. Jenže pak jsem viděl skvělého Parazita, skvělé Monstrum a skvělou Okju a na Ledovou archu se těšil víc a víc, protože je to zkrátka přesně ten pelmel příběh, který by měl natočit právě Džun-ho Pon. Sci-fi metafora na kolejích, propracované postavy, napětí, akce, humor i nějaké ty bizarnosti a nejedno překvapení. Někomu se to může zdát prvoplánové a laciné a takovým divákům se vlastně nemůžu divit, protože Džun-ho Pon není pro každého. Tím však jenom dokazuje, jak výjimečný to je tvůrce. (17.05.2020)

Ten, kdo přistupuje k Ledové arše jako k rozpustilé béčkové ptákovině, může se nakonec slušně pobavit. Kdo by snad hledal seriózně pojatou dystopii, šeredně se spálí. Moje jediná hvězdička souvisí spíš s tím, že se film zpronevěřil jedné z nejdůležitějších zásad, jakou od filmového světa vyžaduji. Už ve svém profilu mám napsáno, že od fiktivního filmového světa, ať je jak chce fantastický, vyžaduju pevné logické základy a jeho hrdinové se musí v jeho rámci pohybovat smysluplně. Tady se režisér a scénárista v jedné osobě budováním nějakých logických základů vůbec neobtěžoval. Vše je podřízeno momentálnímu efektu a následující akční scéně. Na to, jaká je to pulpová slátanina, má ale snímek pozoruhodně slušné obsazení a konec konců, ani Joon-ho Bong není jako řemeslník k zahození. Sem tam u mě probleskla jiskřička zájmu při scénách, které byly zjevně inspirovány temně groteskním světem Terryho Gilliama a jeho slavnými snímky Brazil a 12 opic (typické je to u projevu paní ministryně před zástupem ubožáků z nejnižší třídy). Ale to byly jen takové nesmělé záblesky, které neměly návaznost, takže nakonec za mě pouhých 25 % celkového dojmu. (07.04.2016)

Bong Joon-ho potvrzuje svůj statut tvůrce zcela unikátních snímků, který dokáže bravurně skloubit velkolepou a divácky intenzivní podívanou s unikátní vizí a vrcholně autorským přístupem. Byť "Snowpiercer" vytvořil na motivy francouzského komiksu, v předloze se inspiroval pouze základní premisou, do které zasadil vlastní příběh (stejně jako v případě předchozích filmů také tentokrát je Bong režisérem i scenáristou, americký scenárista Kelly Masterson byl zodpovědný pouze za úpravu dialogů do angličtiny). Bong opět vyprávění staví na protikladných principech, z jejichž spojení vychází unikátní mnohoznačné dílo. Konkrétně tu tentokrát máme kafkovsky deprimující podobenství o našem světě a jednotlivci v soukolí rigidního systému rozvedené na půdorysu zdánlivě hollywodského (ale i ejzenštejnovského) příběhu o vzpouře, jenž je pojaté jako "blockbusterový projekt s ďábelsky nepředvídatelným dějem". Bravurní vyprávění nám spolu s hrdiny postupně odhaluje jednotlivé stupně hierarchie i složky zajišťující fungování mikrokosmu, ale současně jakoby mimoděk podsouvá indicie, jež až o mnoho později zapadnou do mozaiky celkového obrazu světa založeného na úzkosti a strachu. Jak příznačné, že tento svět má podobu vlaku, jenž se jako perpetum mobile žene po kolejích, které nemají podobu linie se začátkem a koncem, nýbrž nekonečné smyčky s pravidelně se opakujícími cykly. Změna v rámci tohoto sytemů je iluzí a vymanění se z něj lze dosáhnout pouze jedním jediným způsobem, který je ale stejně tak opojný jako droga i děsivý a definitivní jako apokalypsa. Tvůrčí princip společný pro předchozí Bongovy filmy, jenž můžeme popsat jako podmaňování si směru původně žánrového příběhu mnohoznačnými a komplexními postavami, je ve "Snowpiercer" doveden do maxima i meta reflexe - ideál lidového hrdiny a vzpoury proti establišmentu se postupně pokrucuje, jak se divákům odkrývá stále komplexnější pohled na zdejší svět, jehož jsou postavy neoddělitelnými a bytostnými součástkami. _____ Jak paradoxně v kontextu vyprávění a myšlenek díla vyznívá příběh distribuce filmu samotného. Co mělo být velkolepým příběhem o tom, jak osobitý tvůrce z Koreje vytvořil mezinárodní hit, nakonec skončilo krutým políčkem, ze strany vypočítavých Weinsteinovských sviní, které nelítostně zařízly jakákoli včasná mezinárodní uvedení filmu (s výjimkou Francie, kam byla práva prodána již dříve a kde se film objevil na pár menších festivalech a posléze i blu-rayi, který se stal zdrojem kopií, jež momentálně zaplavily internet a výrazně tak omezily šance na tržby z jiných zemí, kam se film po mnohaměsícovém handrkování konečně dostává). Nelze očekávat, že by se zhrzelý režisér i majoritní produkční společnosti CJ Entertainment po tomto důsledném připomenutí, kde je jejich místo v rámci globálního trhu, v dohledné budoucnosti pokoušeli o další projekt, který by překračoval hranice Asie a limitovaného uvedení v zahraničí - více ke kauze a jejímu průběhu zde. (13.04.2014)