Enderova hra

Renderová hra nabízí klasickou levelovou hopsačku pro juvenily, toť vše. Nemůžu napsat víc, nejsem cílovým divákem. Penál s aktovou jsem spálil před mnoha lety hozením do kopřiv, tedy mě dobrodružství výjimečného klacka, který zachrání lidstvo, nikterak za kardiostimulátor nechytilo. Obdivoval jsem přes své stařecké brýle jen onu atmosféru kvalitního sci-fi, pár záběrů na ýtýho a druhotné pohlavní znaky ve vývinu některých héreček. Při hrách, kdy se zcela neakčně skupinky dětí pohybovaly v cvičném neprostoru, jsem dvakrát upadl do letargického spánku a svalil se ze svého ušáku, co mám ještě po Němcích. Jak jsem se sunul na peršan, osobně věnovaný královnou Alžbětou II., rozflákal jsem si umělé zuby o lepenkový konferenční stolek LACK z IKEA. Našli mě za několik dní a prohlásili za mrtvého. Probral jsem se až v márnici, kdy jsem znenadání zařval: "Jak to skončilo, do pyče?" a poslal tak dva zřízence rovnou k Pánubohu, což je mi strašně líto, samozřejmě. U soudu kdyžtak řeknu, že za to může Robin Hood, který tuhle ptákovinu natočil. (21.06.2014)

Čekala jsem přímočarý, na emoce hrající film o záchraně Země, dostala jsem promyšlené, propracované, inteligentní dílo, které mezi všemi vojenskými simulacemi nenápadně naťukává takové myšlenky jako je Kantův kategorický imperativ (máme právo využívat jiné jen jako prostředky k dosažení cíle?), pre-emptive strike (můžeme zaútočit jako první jen proto, že nechceme čekat, až nepřítel napadne nás?) i teorie mezinárodních vztahů (Harrison Ford jako jasný realista Morgenthauova typu). A americký velkofilm, na kterém by se dalo ilustrovat hned několik politických a morálních konceptů? To se moc cǎsto nevidí. (31.10.2013)

Chytré a inteligentní scifi. Tématicky dost originální a poměrně temné. Občas mi to připomínalo svou ponurostí a odtažitostí některé neakční pasáže z Minority report. Divácky však krajně nepřívětivé. Někteří budou snímek obdivovat, většina ostatních ho uvidí jednou a dost se souhlasným pokyvem hlavy. Není to líbive scifi, je to sonda do hlavy zabijáka. Psychologie výborná, akce spíše ikonická. (02.11.2013)

Moje máma dycky říkávala: je to hra, dokud někomu nevypíchneš voko! Knihu sice jsem nečetl (fakt se to nedá stíhat s těma dalšíma cca třiceti úplněnejlepšímasci-fi, co mám v knihovničce) a film, který teď zmíním, jsem neviděl, ale tipuju, že filmová Enderova hra je minimálně ze třiceti procent takovým Hunger Games po vesmírňácku s tím, že asi bude i o dost drsnější, osudovější a hlavně hravější. Ale dost hádání. Má to úžasný spád od první až do poslední vteřiny, Hood si s režijí evidentně vyhrál, no a s odstupem času (ehm, šest hodin po zhlédnutí) se prostě jedná o zdaleka nejsympatičtější odpočinkové, PLNOKREVNÉ scífo, které jsem tento rok viděl. Moc tomu ani neubírá, že se Asa kdovíproč stále cítí před kamerou nesvůj (všimněte si těch radcliffeovských tiků a záškubů těla), tyhle anti-gravitační skopičiny Vás ve spojení s epesním Jablonskyho hudebním podkresem v sále přikovají do sedadel. (30.10.2013)

Výnimočná záležitosť, z ktorej je aj napriek zjavnému a nutnému zjednodušovaniu cítiť kvalitu diela Orsona Scotta Carda. Výnimočná hlavne v tom, ako je iná a nejde oproti klasickým očakávaniam divákov. Enderova hra je však hlavne dôkazom, že film, ktorého obsadeniu dominujú detskí predstavitelia nemusí byť nutne pre deti či teenagerov, ale môže ísť o komplexné a sebestačné dielo. Dielo ktoré vie čo chce povedať a činí tak s neskutočnou eleganciou a filmovou dynamikou. (03.02.2014)