Tmavě červená

Tradične štandardná Argentovka. Nič viac, ale ani nič menej. Z Blow-up zafixovaného Hemmingsa som mal v talianskom dabingovom prevedení trošku haluze, no časom sa dalo zvyknúť. Samotnému deju sa nedá prakticky nič vytknúť, neubránil som sa však pocitu, že je to všetko až moc strohé a jednoduché - ukladanie základných filmových políčok vedľa seba, žiaľ bez silnejšieho momentu a výraznejšieho prekvapenia. 70% je však v mojom ponímaní u Argenta pravidlom, a to nie je vôbec zlý výsledok. Už teraz sa teším na jeho ohlásenú novinku Giallo. (06.06.2008)

Totéž co Pták s křišťálovým peřím, akorát v tmavě červeném (a zbytečně delším). Další notně naivní až blbá hororová detektivka, další cizinec-umělec, který je v Itálii svědkem vraždy a celou dobu drží v mysli nejasný klíč k odhalení vraha, další strašidelný dětský hudební motiv, další morbidní obraz, další výlet na venkov, i rozuzlení je podobné, jen logičtější a tím pádem i průhlednější. Gore v souladu s názvem trochu přibylo, zlepšila se kamera i hudba a přibyla podmanivá podtitulková sekvence, plus ultrasympatické ústřední duo - roztomile drzá novinářka a uhlazený klavírista v podaní Darie Nicolodi a Davida Hemmingse, jehož obsazení je otevřeným přiznáním k vlivu Zvětšeniny. Když si ti dva dají páku, je to nejlepší scéna celého hororu - a přitom je naprosto nehororová :) (20.10.2011)

Mistrovské dílo, ve kterém Argento zúročil zkušenosti z předchozích snímků a přidal šťavnaté gore, které se bude v dalších snímcích stupňovat. Na trikové stránce se podíleli G.Natali (Děs v opeře, Suspiria) a C.Rambaldi (Vetřelec, E.T., Duna). Režisérova oblíbená červená je nejen v názvu, ale jako nit se vine celým filmem. Vraždy jsou patřičně brutální, vrah opět používá chladné zbraně a typické černé kožené rukavice. Při pátrání po vrahovi na vlastní pěst se hlavní hrdina dostává do ohrožení života a přitom si uvědomuje, že z rozjetého vlaku již nevyskočí. Filmu dominují (jak bývá u italských snímků dobrým zvykem) působivé interiéry, vrcholem pak je nádherná secesní vila, ve které údajně straší. Argentovi bylo vytýkáno obrazové neumětelství, ale spíše jde o to, že rozbitím kompozice a nerespektováním zlatého řezu zvyšuje napětí a dosahuje tajemné až skličující atmosféry. Skvělou práci odvedli Goblini, jejichž hudba výborně doplňuje a předznamenává děj (kdyby film nevznikl před Halloweenem, podezíral bych je z kopírování Carpentera). Viděno pětkrát a stále úchvatné. (24.03.2012)

Argento v PROFONDO ROSSO dokázal skloubit zřejmě své nejlepší klasické giallo (psychicky narušení maniak zabíjející různými zajímavými kousky lidi, jehož akci zpravidla předchází dětská písnička; trocha té krve, decentní brutality a padajících hlav) s hodně povedenými komediálními scénami (policejní komisař; novinářka a její autíčko) u kterých jsem se dost nasmál a trochou toho strachu (oko v šatníku bylo fakt strašidelné). Hlavně dokázal utáhnout celých cca 125 minut tak, že to nikde skoro nenudilo. To vše za doprovodu tradičně skvělých Goblin a s tradičně výbornou kamerou. Ani mi moc nevadilo, že vrahovy pohnutky nebyly nějak moc odhaleny... (19.08.2009)

První giallo kousek z výzvy od uživatele G04T. Na můj vkus měl tenhle film zbytečně dlouhou stopáž. Chvílemi se to pěkně vleklo a já se docela nudil. Některé scény mi navíc připadaly lehce komické. Myslel jsem, že alespoň konec vylepší můj dosavadní dojem z filmu, ale opak je pravdou. Identita vraha je zklamáním. Jeho smrt mi přišla spíš trapná. Taky nedokážu pochopit, že vyšetřování se ujal klavírista s novinářkou. Co celou tu dobu dělala policie ? Na druhou stranu musím říct, že film má výbornou kameru ( jak je u Argenta zvykem ) i hudební složku. Jako celek mě tenhle kousek ale moc neoslovil. Ale asi je chyba ve mě. Zdejší hodnocení je poměrně vysoký. Za mě to jsou ale jen 2 hvězdy. (01.06.2020)