Od písně k písni

Byly doby, kdy jsem Terrence Malicka bezmezně uctívala. Považovala jsem ho za naprosto unikátního tvůrce, který na mě dokázal přenést takové emoce jako máloco. Postupně se mi však Terrence začal vzdalovat a já mu přestala rozumět. Knight of Cups jsem stále nebyla schopná dokoukat. Song to Song by se dalo říct, že je Malickův návrat ke klasické filmové koncepci a bez debat se jedná o jeho divácky nejpřístupnější film za poslední roky. Film má jasně definovaný žánr, úvod, zápletku a vyvrcholení s pointou. Opět místo dlouhých dialogů Malick vypráví pomocí obrazů, doteků a vnitřních monologů. Song to Song je zajímavý film, ale divák musí zcela přistoupit na tak specificky Malickův styl, jinak pro něho ty dvě hodiny můžou být doslova ubíjející. Mi se bohužel potvrdilo, že tento tvůrce se mi emočně zcela vzdálil, ale jeho starší díla (včetně Stromu života) budu stále považovat za mistrovská díla. (02.07.2017)

Mozaika plná krehkých čriepkov zranených postáv, krásnych i smutných vzťahových momentiek, pocitov, myšlienok a vyprázdnenou naráciou stratená v prítomnosti. S nadľudským Lubezkim úžasný audiovizuálny zážitok, ale s tak prepálenou stopážou, že sa takmer nedá dopozerať na jeden krát. Snáď keď sa viac zoznámim s Malickom, mi Song to Song povie ešte o kúsok viac. Je určite splnený sen mať možnosť s takýmto kameramanom a takouto hereckou elitou tvoriť svoje osobné nerozlúštitelné artovky bez šance na komerčný úspech. Hitovky od Die Antwoord potešili. (22.06.2017)

Malicku, Malicku, proč už to nemáš v malíku? Pevně věřím a doufám, že se filmový poetik Terrence Malick vrátí k vyprávění příběhů. Páč tohle jsou naprosto nedivácké filmy, které už si publikum získávají velmi obtížně. Jeho filmy rozhodně není snadné mít rád, obzvlášť v posledních letech, kdy o opravdovosti a hloubce vztahů mezi postavami můžeme silně pochybovat. Možná ty neuvěřitelně dlouhé tvůrčí pauzy byly k něčemu dobré (pak vznikne zbožňovaný kus typu Tenká červená linie). Hluboce rozjímavý tvůrce nás minule zavedl do znudění moderního jedince, jeho vnitřní rozpolcenosti, kdy nás čekalo mnoho obrazové rozkoše, stejně jako mnoho nudy. Kameraman Emmanuel Lubezki je skvostný i tentokrát, netuším, zda on nebo herci skutečně chápali režisérovu vizi, ale v jeho (i hereckém) případě je to dokonalost sama. Jenže každá hra musí mít určitá pravidla. Za mě „lepší“ než předchozí Knight of Cups, ale příště prosím partnerské vztahy v nějakém uchopitelnějším provedení. PS: Natalie výtečně živočišná. (17.07.2017)

Co je platné, když herci odvádějí naprosté maximum oscarových parametrů, když ve filmu chybí jakýkoli pokus cokoli posunout dál nebo film přiblížit zbytku 99% normálních diváků. Nic mi nedávalo smysl, a jestli měl tvořit slepenec pocitů a myšlenkových pochodů postav nějakou pointu, minula mě naprosto obloukem. Nemůžu si pomoci, ale pokud to s Malickem takto půjde dál, nemá smysl jeho tvorbu sledovat jen kvůli pár momentům a výborně nasnímaným obrázkům.......3/10 (10.12.2017)

Ano, je to typický Malickův rukopis, alespoň ve srovnání s filmem " K zázraku". Já jsem se ale tentokrát nedokázala vézt na jeho vlně. Na tenhle film musí mít člověk náladu a být nastavený na vizuální, téměř poetické obrazy, které nám nabízí. Chvíle, kdy jsem byla nadšená se střídaly se zoufalou nudou, ale to je můj problém. Takže dnes žádná sláva, ale možná dám jednou repete a změním hodnocení na plnou nádrž. (16.05.2018)