Rytíř pohárů

Jaké to je sledovat poezii? Jaké to je nečíst, nýbrž pozorovat v obrazové podobě básnických útvarů a citátů ze života nešťastného muže, kterému se nedaří nalézt ženu svého života? Spřízněnou duši, se kterou bude moct dlouhodobě žít? Jak by vypadalo vůbec takové zpracování, aby byla zachována struktura poetičnosti? Přesně na tyto otázky film odpoví tím naprosto nejlepším způsobem, jakým jen může. Výborné pojetí nápadu, úžasné navození filozofické atmosféry se špetkou zkaženosti a velmi dobrý Bale se zbytkem zajimavého obsazení. Film, který není nutně dějově ohraničený a je "pouze" rozdělen do kapitol, které se v konečném výsledku soustředí o jakousi hlavní myšlenku a o prožitek diváka, nepotřebuje dvouhodinovou minutáž, nicméně, to, jakým způsobem to Malick v konečném výsledku pojal dává pochopení, proč film nemohl být kratší. Tohle je něco, co je třeba prožít. Něco, do čeho je třeba se zadívat a zapřemýšlet. Osobně jsem velmi překvapený a nadšený. Nemám nic na vytknutí. Lepší to být nemohlo. (01.01.2016)

Odkedy sa režisér Terrence Malick "zbláznil" a začal natáčať "iné" filmy, ktoré svojou konštrukciou nepatria do tohoto sveta, neviem sa jeho filmami nabažiť. Knight of Cups sa mi vo svojej podstate páči ešte viac ako jeho predošlá snímka To the Wonder Ak som to správne pochopil, ak nie je mi to ukradnuté moje pocity z tejto snímky to aj tak neovplyvní, príbeh je rozdelený do kapitol ktoré nesú mená Tarotových kariet. Rovnako ako predstavuje názov filmu a hlavnú postavu jednu kartu. Počas celej snímky sa hlavná úloha (skvelý Christian Bale) snaží konečne usadiť. Oženiť sa, založiť si rodinu. Avšak nepriazeň osudu a tým zapríčinené neustále vymieňanie partneriek mu to nedovoľuje. Frustrujúca neustála obmena potenciálnych matiek jeho detí ma neskutočne chytila za srdce. Nádhera a to som sa bál, že po dvoch podobných filmoch sa bude Malick dozaista opakovať. Až na pár momentov, sa tomu vyhol. Výborne. (01.01.2016)

S filmy od Malicka je to čím dál těžší. Zatímco u těch starší, byl alespoň nějaký příběh, tak ty novější se skládají ze spousty nádherný záběrů, které "obyčejným divákům" nedávají moc smysl. Zatímco u předchozího filmu K zázraku šlo vystopovat, alespoň náznak příběhu, tak tady je to o dost složitější. A vůbec tomu nepomáhá, že o postavách nevíme zhola nic, krom jejich současného chování. O to více, mě bylo ukradený jak to s postavy dopadne. Mrzí mě, že Malick nepoužije ve filmu jediný smysluplný rozhovor, ve kterém by alespoň něco vysvětlil. Scény ve filmu skáčou odnikud nikam, a je jen na nás jestli dokážeme pochopit pointu toho co nám mají říkat, což je dost namyšlené a sebeukájecí. Další věc co mě mrzí, že film má luxusní obsazení, ale vůbec s ním nedokáže pracovat, snad krom Natalie Portman, která má nejpochopitelnější roli, Bale mě nebavil, Blanchett je tam chvilku, Poots je fajn, Pinto je sexy a Bentley se snaží. Po výtvarné stránce je to pastva pro oči, co také jiného čekat od Lubezkiho. Knight of Cups není špatný film, jen je to čím dal více zahleděný film od ještě zahleděnějšího tvůrce. Chtělo by to návrat k normálnějším filmů, jako je například Nový svět nebo Tenká červená linie. (19.01.2016)

Člověk se rodí do vnitřní svobody, která je od počátku jeho vývoje (věků) na tomto světě opracována nástroji lidství. Člověk ve světě jako nevinný, čistý, bezstarostný, pln ideálů a důvěřivosti, setkává se nastoupen cestu s momenty učení a zvratů, které jej tvarují. Utvářením vztahu se definujeme, přicházíme k vědomí sebe sama, k vědomí kdo jsme, kdo jsou druzí, co nás přesahuje. Pod proudem individuace zakoušíme mnohdy bolestné poznání, že z jednoty (s matkou, Bohem) stáváme se hledajícím, vnitřně toužícím po dokončení. Ústředním tématem Rytíře pohárů je člověk ve světě, poutník postupně zanášející na mapu života vědomí svých zkušeností a prožitků. Plně prožívat tedy „být v kontaktu“ se zde jeví jako zásadní a predestinující k dosažení jakési schopnosti cítit vanutí nejvyšší bytosti v nás a tak docházet pokoje, smyslu. Rick jako muž středního věku teprve hledá, tápe, po malých krůčcích znovuobjevuje, opět ztrácí a opět nalézá přístup k ryzímu vnímání. Pod tíhou komplikovaného vztahu s otcem, bolesti ze ztráty svého bratra, nenaplněnými vztahy se ženami jeho hlava i srdce obrostly trním. Klam a zdání všedního vkradly se spolu na jeho obzor. Žije svůj život jakoby ve snu, obluzen povrchní krásou a zábavou, navštěvuje večírky, bloumajíc se potácí mezi prací a domovem. Symbolicky jej probouzí jednoho dne ze sna zemětřesení v Los Angeles, kde žije. Abychom v našich životech rozpoznali světlo, rozpomenuli si na slunce v nás, musíme projít temnotou, stesky a zklamáním, dopustit se omylů a přešlapů. Rick se nachází v bodě své existence, kdy se začíná „probouzet“. Ve výkladu tarotových karet se objevuje karta Věž, která oznamuje náhlý a nečekaný konec čehosi, co doposud tvořilo Rickův svět, oznamuje převrat, zhroucení starých struktur a idejí, poukazuje na revoluční životní změnu. Život a existence jsou otřeseny v samotných základech. Karta Blázna jej vyzívá k otevření nového začátku, nastolení nového směru, aby k sobě s důvěrou nechal vstoupit nový začátek jako příležitost. (20.09.2015)

Je to těžké. Když budete někoho mít rádi za to jaký je, jaké má názory, něco s ním prožijete a on pak najednou začne postupně blábolit, říkat nesrozumitelné věci a vy najednou nebudete chápat o čem mluví, nebude asi jednoduché poslat ho jednoduše do háje. Nevadí mi, že Malick točí už poněkolikáté stejný film a ani mi nevadí, že už se ale totálně vykašlal na děj. Vadí mi, že na to musím koukat, protože furt doufám, že třeba zase jednou najdeme společnou řeč a budeme si rozumět. 4/10 (05.02.2016)