Zátah 2

Skvělé souboje nafasovali povedený příběh, který přes svou ohromnou stopáž ani na minutku nenudí. Taky Iko Uwais už tu není takový ultimátní drtič a ne každá bitka je jeho vítězná. Davové rvačky střídají přestřelky i pěstní souboje jeden na jednoho. Evans vytahuje z rukávu kladiva, mačety, aluminiové baseballové pálky, násady od smetáku a nabízí nejlepší akci - a tím myslím minimálně o level lepší akci než u jedničky. Víc a houšť. Jestli to vůbec jde. (27.06.2014)

Když jsem zde před zhlédnutím v komentářích četl, že dvojka překonala jedničku a (odpovídalo tomu i zdejší hodnocení obou dílů), začal jsem být hodně natěšený. Přesto, úvodních 15 minut jsem se nedokázal na film naladit, protože se mi příliš nedařilo orientovat v nemálo postavách (což mi bohužel dělalo problém po většinu projekce), ale hlavně mě znervózňoval prostý fakt, že už od začátku nevládne akce. Až postupně jsem pochopil, že druhý díl není pouze o tom „co nejrychleji vyběhni nahoru a sejmi všechno, co se hýbe“, ale že je podstatně komplexnější. Zátah 2 výborně funguje jako akčňák, avšak stejně tak se prezentuje i jako více než obstojná krimi gangsterka s příběhem (který v jedničce prakticky absentoval). Takže míst s "kecáním“ tu sice není málo, ale mají svoje odůvodnění, nehledě na to, že jsou to jen krátké pauzy mezi akčními jatky. A co se týče toho hlavního, tedy akce…popravdě řečeno, tahle našlapanou žánrovku jsem opravdu nečekal (a asi ani zatím neviděl...a kdoví, zda v budoucnu ještě budu mít tu čest). Nevím, kolik scén by řadový divák (ne fanatický fanoušek) v klasickém akčním filmu označil za nezapomenutelné, nebo prostě jenom opravdu vydařené (či "kulervoucí", zapátrám-li hlouběji ve slovníku), ale tady jich je opravdu kvantum: „dostaveníčko na záchodech“, „hrátky v bahně“, „výběr výpalného“, „návštěva klubu“, „projížďka metrem“, „občerstvení v restauraci“, „závody aut“, „sourozenecké skotačení“ a „kuchyňská férovka“; tohle všechno jsou akční pasáže, které mě něčím nadchly (ano, tím jsem vyjmenoval v podstatě všechny takové úseky, které se ve filmu nacházejí, a to už o něčem svědčí). A i arzenál zbraní je více než nápaditý; krom klasických „bouchaček“ jsou divákovy nabídnuty obušky, násady od košťat, nože, mačety, láhve, sekáčky, židle, stoly, talíře, baseballové pálky („homeruny“ pobavily), krumpáče, skalpely, kladiva (a jejich brutálně/ní sexy majitelka) a mnoho dalších. A přestože je zde oproti jedničce akce podstatně víc (nahrává tomu i velkorysá stopáž), a choreografové bitek se při jejich vymýšlení nejspíš řádně sjeli (myšleno v obdivném slova smyslu), té do očí bijící je zde ve výsledku méně (vyloženě úsměv na tváři mi vyvolal asi jenom epický souboj v kuchyni, ten už byl na svém konci hodně přes čáru). Proto hodnotím slabším plným počtem (a taky čistě z toho důvodu, že jsem si film zatraceně užil a nehodlám jít níž). (26.06.2014)

Gareth Evans jednotkou v podstate len rozkopol dvere aby nám ukázal čo dokáže práve v pokračovaní. Od mierneho rozpaku v dĺžke filmu cez uspokojenie vzhľadom na kvality v úvode, že to nebude žiadny odvar, až k prekvapivej spokojnosti stále lepšie a nápaditejšie natočených súbojov. Najprehľadnejší bojový film, kde každý pohyb je pastvou pre oči, hudba perfektne graduje napätie a nervná kamera dodáva scénam patričnú energiu. Jednotka bola jednoduchým akčňákom, dvojka je bojová gangsterka akú som pred pár rokmi vyhľadával v kórejskej kinematografii keď som chcel zhliadnuť mafiánsku nakladačku. (28.06.2014)

Panta rhei pomrdej aneb Absolutní meganámrd dvakrát neuplácáš. Po ultimativním, naprosto dokonalém a velkolepém vybíjení komárů v jedničce dostal velšký pastevec orangutanů přidáno a všichni příznivci lidoopího fistingu napjatě čekali, co z něj vyleze tentokrát. No, je to rozhodně řidší a více hnědé. Místo další nekompromisní vybíjené začal zpychnuvší Garet ukájet své skorsesovské ambice, ňahňat se ve Volavkách a Skrytých identitách, a tím pádem už Auvajs tolik nebolí, protože jej narouboval do stokrát omleté klišovité bajky, jenž by se dala s úspěchem nazvat „ Přičmoudlý Leonardo umí karate“. Ale ruku na pytel, ač je toho pošťuchování v té dvou a půl hodině tentokrát docela poskrovnu, je opět fantastické, brutální a téměř neuvěřitelně natočené. Takže kdyby se méně žvanilo a více adidas, nezajistilo by to sice indonéského Putraoskara, avšak spokojenějšího verbala určitě. (01.07.2014)

I vy lumpíci, opálení až do žluta, vy jste mi ale dali. Kromě toho, že se mi pletete (a já pak nevím, komu vlastně držet palcáty), se vám ve druhém díle zadařilo zrealizovat i rafinovanou zápletku, takže v tom mám mrdník větší než stokorunová šlápota v tělesných prohlubních. Pořád se moc fikaně bacáte a pošťuchujete, o to nic, avšak kouzlo prvotní pecky řádně vysublimovalo. Ponaučení pro mě - nevstupovat do služeb policií rozvojových států. Serou na řadové členy stylem sloním. Rada tvůrcům točeb všelikých - neobsazujte toho kreténa, co hrál mafíkovo synka. Nikdy. Nikam. Ani do animáků! (22.09.2014)