Imigrant

MOŽNÉ SPOILERY: "Zpěv slavíka zní sladce i v tu nejtemnější hodinu." To jsou slova tetičky Ewe, ale nějak se s nimi v tomhle příběhu o velkém snu a jeho následném tvrdém probuzení nedokázala moc ztotožnit. Byl to úžasný koncert tří hereckých es, kteří dokonale ztvárnili tři různé osobnosti, každá s jiným charakterem a jejich přístupu k životu. Ani trochu mně nevadilo pomalejší tempo, jak se tady občas někdo zmiňuje. Naopak k pochopení každého z těch tří protagonistů to byl velmi dobrý režijní tah. Nechal nám prostor pro naše hlubší vnímání a následnou empatii, či odsouzení. V mých očích vévodila Marion Cotillard v roli Ewe, která ačkoliv se zdála možná až příliš naivní, tak byla spíš naprosto zoufalá v té bezvýchodné situaci a jako silně věřící, čistá v srdci, byla svolná jít s Brunem, který jí nabídl pomocnou ruku. A s obrovskou urputilostí zachránit Magdu byla pak schopná jednat i tak, kde by to za jiných okolností považovala za naprosto nemožné. Phoenix hraje všechny své role bezvadně a ani tady to nebyla vyjimka. Velmi přesvědčivě Ewe ukázal, že on je ten pravý, který jí a Magdě dokáže pomoct. Netušil jak velký vliv bude mít toto setkání na jeho dosavadní způsob života, který mu docela vyhovoval. Třetí osobou, která hrála velmi důležitou roli v životě Ewe, byl Orlando, který se tam nečekaně objevil a mírně oživil tu pochmurnost situace svým vystupováním, které působilo sice trochu hejskovsky, ale sympaticky. On to kluk o sobě moc dobře věděl a tak nebylo těžké dostat se do přízně krásné Ewe s příslibem pomoci. Na Jeremym bylo přímo vidět jak ho ta role baví, výborná volba, to byla trefa do černého. Pak už jsem byla jen zvědavá na konfrontaci těchto dvou mužů, ale ta, která se odehrávala na chodbě domu, kde bydlel Bruno, byla víc než překvapující. Vyústění bylo syrové, smutné, ale v dané situaci snad jediné možné. Je to film, který má duši a takových je dnes už moc málo, takže jsem se rozhodla, že i přes pár menších přešlapů dám nejvyšší ohodnocení a opravdu mě mrzí, že je to jeden z filmů, který je téměř zapomenutý a neúměrně podhodnocený. Rozhodně se přidávám k některým zdejším uživatelům a budu ho doporučovat dál. (30.10.2014)

Chyba bude vo mne, keďže som od filmu očakával niečo iné, ale to, čo som dostal, napriek tomu stálo za to. Jednoduchý príbeh s pomerne jednoduchými postavami, kde ale smerom k záveru zisťujeme,  že až tak jednoduché nie sú. Pripomínalo mi to viac Shakespeara než Hollywood, príbeh bol do istého momentu predvídateľný, našťastie tesne pred finále ponúkol pomerne nečakaný zvrat, vďaka ktorému je aj vyznenie výrazne odlišné od toho, čo zrejme každý očakával. Herci sú bez výnimky perfektní, je to ich film. Gray si bez problémov vystačil aj s viditeľne nižším rozpočtom, čo vedie už k spomínanej divadelnosti. 70% (26.02.2024)

The Immigrant nám rozpovedal príbeh dvoch sestier, ktoré emigrujú do Ameriky a nedopadne to. Ale to je asi tak všetko, vôbec sa ma ten príbeh nedotkol tak, ako som si myslela. Neviem kde bola chyba, lebo herecké výkony a výprava boli skvelé ... tak buď to bude scénarom, réžiou, alebo mnou. Sama neviem. Nebolo to zlé, ale bolo to také vlažné. 3,5* (Filmová výzva 2015 - MontyBrogan) (05.12.2015)

Musím ocenit schopnost tvůrců neplejtvat prachama, protože většina filmu je ateliérovka jak hrom a udělat výbornou atmosféru. Problém však vidím ve scénáři, nemůžu si pomoct, ale já tý lásce prostě nevěřil. To jako Bruno přijde a zamiluje se do ženský, protože stojí ve frontě na občanství a že se Sonya hned zamilovala do Bruna jsem si přečet až tady, protože ve filmu jsem si toho fakt nevšim. Tím nechci říct, že by to byla vina herců, ty sou naopak vynikajcí a práce filmařů je taky velmi kvalitní, ale sílou scénaře, hlavně v první třetině tenhle biják fakt nedisponuje. (05.11.2014)

James Gray velmi zručně recykluje a moderně restauruje tak trochu zašlou slávu filmových malířů minulých generací. Nechybí osudový milostný trojúhelníkový propletenec, pomalé a precizní stupňování tempa a vyjmečně silné herecké výkony (Cottiard mluví dokonale polsky !). Některé pasáže jsou zbytečně navíc, takže tempo je možná až příliš vlažné a charaktery ve filmu jsou extrémně odosobněné, přesto však impozantně představené. Užil jsem si obrazovou fantazii a dokonalou výpravu, užil jsem si Marion i čarokrásný NYC dvacátých let, ale vidět znovu není nutné. Tvůrce se až příliš drží přesně nalinkovaných mantinelů a nikdy nejde přes limit (např. striktně omezená nahota, mluva, násilí). (14.12.2017)