Imigrant

Tak trochu mě zmátl přívlastek mysteriózní thriller, takže když do děje vstoupil ten kouzelnický eskamotér, začala jsem v duchu spřádat různé bláznivé teorie, to jak jsem čmuchala nějakou skrytou lotrovinu. Ale nic takového se tu nekoná, The Immigrant je více přímočarým romantickým filmem, než cokoliv jiného, jen v centru příběhu nestojí žádný pohádkový happy páreček. Milostný vztah trýznitele a jeho oběti je velmi silným tématem, takový Dostojevský na něm postavil jeden ze stěžejních směrů své důkladné exkurze do nitra člověka a ačkoliv v tomto případě se nejede až tak na doraz, temná atmosféra, absence zbytečného sentimentu a více než přesvědčivé herecké výkony Marion, Joaquina i Jeremyho z toho rozhodně nedělají žádnou selanku. A Malarkey (kterému tímto děkuji za tip) má pravdu, takové filmy si nezaslouží zapadnout do šedého průměru. (01.11.2014)

Luxusně procítěná a obrazově autentická filmařina, která skrze pomalé tempo nádherně rozvrhne pohnutý příběh dvou hlavních postav a hodnotu spásného amerického snu současně devalvuje i udržuje v plytké naději. Za velkou část mé intenzivní divácké odezvy bezpochyby může i krásný ženský úkaz jménem Marion Cotillard, která zahrála fantasticky, ale James Gray znovu potvrdil svůj cit pro komorní a psychologické příběhy, které se neodehrávají a nekončí úplně tak, jak bychom si dle měřítek klasické hollywoodské výpravy představovali - a i v tomto případě má za to můj obdiv. (24.12.2019)

MOŽNÉ SPOILERY: "Zpěv slavíka zní sladce i v tu nejtemnější hodinu." To jsou slova tetičky Ewe, ale nějak se s nimi v tomhle příběhu o velkém snu a jeho následném tvrdém probuzení nedokázala moc ztotožnit. Byl to úžasný koncert tří hereckých es, kteří dokonale ztvárnili tři různé osobnosti, každá s jiným charakterem a jejich přístupu k životu. Ani trochu mně nevadilo pomalejší tempo, jak se tady občas někdo zmiňuje. Naopak k pochopení každého z těch tří protagonistů to byl velmi dobrý režijní tah. Nechal nám prostor pro naše hlubší vnímání a následnou empatii, či odsouzení. V mých očích vévodila Marion Cotillard v roli Ewe, která ačkoliv se zdála možná až příliš naivní, tak byla spíš naprosto zoufalá v té bezvýchodné situaci a jako silně věřící, čistá v srdci, byla svolná jít s Brunem, který jí nabídl pomocnou ruku. A s obrovskou urputilostí zachránit Magdu byla pak schopná jednat i tak, kde by to za jiných okolností považovala za naprosto nemožné. Phoenix hraje všechny své role bezvadně a ani tady to nebyla vyjimka. Velmi přesvědčivě Ewe ukázal, že on je ten pravý, který jí a Magdě dokáže pomoct. Netušil jak velký vliv bude mít toto setkání na jeho dosavadní způsob života, který mu docela vyhovoval. Třetí osobou, která hrála velmi důležitou roli v životě Ewe, byl Orlando, který se tam nečekaně objevil a mírně oživil tu pochmurnost situace svým vystupováním, které působilo sice trochu hejskovsky, ale sympaticky. On to kluk o sobě moc dobře věděl a tak nebylo těžké dostat se do přízně krásné Ewe s příslibem pomoci. Na Jeremym bylo přímo vidět jak ho ta role baví, výborná volba, to byla trefa do černého. Pak už jsem byla jen zvědavá na konfrontaci těchto dvou mužů, ale ta, která se odehrávala na chodbě domu, kde bydlel Bruno, byla víc než překvapující. Vyústění bylo syrové, smutné, ale v dané situaci snad jediné možné. Je to film, který má duši a takových je dnes už moc málo, takže jsem se rozhodla, že i přes pár menších přešlapů dám nejvyšší ohodnocení a opravdu mě mrzí, že je to jeden z filmů, který je téměř zapomenutý a neúměrně podhodnocený. Rozhodně se přidávám k některým zdejším uživatelům a budu ho doporučovat dál. (30.10.2014)

Dnes už si asi málokdo pamatuje, že tenhle film byl minulý rok v hlavní soutěži canneského festivalu a nějakým poněkud záhadným způsobem i přes velmi dobré recenze (stačí si zběžně projet třeba rottentomatoes) zapadl. V Americe byl uveden po roce od festivalové premiéry v pouhých 150 kinech a nikdo na něj téměř nechodil, teď je například k vidění na Netflixu. ---- Formální orgie, které působí jako od mistrů obrazu 70.let (Gordon Willis, Vilmos Zsigmond) a coppolovské reminiscence (příjezd na Ellis Island) možná některé z vás dostanou do stavu blaženosti - stejně jako mě. Bláboly o průměrném příběhu neberte vůbec v potaz, je to pomalý film a jako z jiné doby, ale procítěný, až nečekaně temný a se specifickou atmosférou. Cotillard i Phoenix vynikajicí. Problémem je, že trpící postavy se chovají instinktivně a nevypočitatelně a mnohým můžou tyto těžko škatulkovatelné charaktery připadat hloupě napsané...to beru. Unikátní film, kterým u mě James Gray- syn ruských imigrantů - velmi stoupl. (21.07.2014)

Marion Cotillard má jeden nesporný talent - skoro v kazdé roli mi leze strašně na nervy, hlavně ten její trpitelský výraz. Na Imigranta jsem se těšila i z osobních důvodů - můj pradědeček se v roce 1920 rozhodl, že si vyrazí do světa a tak tady opustil moji prababičku a své tři malé děti a odjel do Ameriky a už se nikdy nevrátil. V dostupných archívech jsem si o něm vyhledala pár informací a před deseti lety jsem navštívila i Ellis Island, takže mám představu o tom, jak to tenkrát asi probíhalo. Tenhle film mě ale naprosto otrávil, postava Ewy byla strašně naivní a nesympatická, od půlky už jsem koukala jen s rychlopřehrávačem a děsný konec jako z pochybné červené knihovny tomu úplně narazil korunu. Nikdy více. (25.03.2015)