Imigrant

Pěkná 1920s dobovka o příjezdu do Ameriky přes hlavní bránu v Ellis Islandu a jednom z mnoha těžkých údělů. Líbila se mi ústřední herecká trojice a nějaký to vzájemný napětí, stejně tak vizuální střípek tehdejšího New Yorku (více o), děj bych ale bral o něco košatější. Tohle akorát tak mezi seriózním dramatem a červenou knihovnou. (02.01.2019)

Marion Cotillard má jeden nesporný talent - skoro v kazdé roli mi leze strašně na nervy, hlavně ten její trpitelský výraz. Na Imigranta jsem se těšila i z osobních důvodů - můj pradědeček se v roce 1920 rozhodl, že si vyrazí do světa a tak tady opustil moji prababičku a své tři malé děti a odjel do Ameriky a už se nikdy nevrátil. V dostupných archívech jsem si o něm vyhledala pár informací a před deseti lety jsem navštívila i Ellis Island, takže mám představu o tom, jak to tenkrát asi probíhalo. Tenhle film mě ale naprosto otrávil, postava Ewy byla strašně naivní a nesympatická, od půlky už jsem koukala jen s rychlopřehrávačem a děsný konec jako z pochybné červené knihovny tomu úplně narazil korunu. Nikdy více. (25.03.2015)

Chyba bude vo mne, keďže som od filmu očakával niečo iné, ale to, čo som dostal, napriek tomu stálo za to. Jednoduchý príbeh s pomerne jednoduchými postavami, kde ale smerom k záveru zisťujeme,  že až tak jednoduché nie sú. Pripomínalo mi to viac Shakespeara než Hollywood, príbeh bol do istého momentu predvídateľný, našťastie tesne pred finále ponúkol pomerne nečakaný zvrat, vďaka ktorému je aj vyznenie výrazne odlišné od toho, čo zrejme každý očakával. Herci sú bez výnimky perfektní, je to ich film. Gray si bez problémov vystačil aj s viditeľne nižším rozpočtom, čo vedie už k spomínanej divadelnosti. 70% (26.02.2024)

Tak trochu mě zmátl přívlastek mysteriózní thriller, takže když do děje vstoupil ten kouzelnický eskamotér, začala jsem v duchu spřádat různé bláznivé teorie, to jak jsem čmuchala nějakou skrytou lotrovinu. Ale nic takového se tu nekoná, The Immigrant je více přímočarým romantickým filmem, než cokoliv jiného, jen v centru příběhu nestojí žádný pohádkový happy páreček. Milostný vztah trýznitele a jeho oběti je velmi silným tématem, takový Dostojevský na něm postavil jeden ze stěžejních směrů své důkladné exkurze do nitra člověka a ačkoliv v tomto případě se nejede až tak na doraz, temná atmosféra, absence zbytečného sentimentu a více než přesvědčivé herecké výkony Marion, Joaquina i Jeremyho z toho rozhodně nedělají žádnou selanku. A Malarkey (kterému tímto děkuji za tip) má pravdu, takové filmy si nezaslouží zapadnout do šedého průměru. (01.11.2014)

Používá svoje tělo, aby přežila a posunula se o krůček dál. Je to hřích? Marion Cotillard a Joaquin Phoenix táhnou historické drama, které si nehledá diváka úplně snadno. Polka Sonya se dostává na americkou půdu, zatím bez nemocné sestry, zato záhy s pochopením, že začít někde znovu nebude vůbec lehké. Zvlášť když má pěknou tvářičku a dostane se do prostředí kurev, šejdířů a podvodníků. Režisér James Gray má s přistěhovalectvím osobní zkušenosti, sám vycházel z rodinných historek i dobových fotografií a novinových článků (imigrantské světy – Noc patří nám – ho jednoduše lákají). A už počtvrté se před kamerou sešel právě s traumatizovaným kšeftařem Phoenixem a tahle spolupráce nese své ovoce. Jeho mimořádné oči se i tentokrát dívají na tenhle nespravedlivý svět zdánlivě nevinným pohledem a zároveň se zneklidňující nejistotou šílence. Kameraman Darius Khondji (Sedm, Evita) znovu velmi nápaditý!! (08.03.2015)