Na hraně zítřka

Na Hromnice vstanu a opařím se bordelem z vesmíru. Kdybych já byl stosedmdesáticentimetrovým scientologem a mohl si střihnout několikadenní reparátní opakovačku s neodolatelnou slečnou Emílií Tupou, vysral bych se okamžitě na všechny lidožravé mimozemské brouky, frajersky se opřel pravou rukou o nejbližší zeď, pravou nohu ležérně přehodil přes levou, zkušeně si odfoukl z čela imaginární melírovanou patku, sjel ji uznalým pohledem chovatele klisen a zkusil bych pro začátek s donchuánským úšklebkem samolibou pózu testosteronového klátiče: „Ahoj prdelko, zamrdáme?“ „Jdi do prdele, verbale!“ Hm, tak tudy ne, rána do hlavy, restart. Takže opačný extrém. Trémou svěšená ramena, prsty obou rukou nervózně přejíždějí přes palce až ke zpoceným dlaním, pohled nesměle fixuje špičky u nohou díky poraženecky svěšené uhrovité hlavě, třaslavá, zadrhávající fistule patřící otylému panici: „Dododobrý den, papapapaní Bluntová, momomohl bych vám, proproprosím, sáhnout na pppprso …. nenenenene, chci říct pppprst?“ „Odpal, leštile!“ Zase špatně, rána do hlavy, restart. Je čas vytáhnout těžší kalibr. Pohledem plným nešťastně nenaplněné touhy v němž se ještě stále zračí odlesky pohasínajících ohňů té spousty čarovných potlachů znějících něžnými a tolik citlivými songy bratrů Nedvědů se vpíjím do jejich blankytně modrých očí a zasněným, jemně modulovaným vokálem nenapravitelného romantika řku: „Emílie, drahá, pojď se mnou ruku v ruce kráčet vlahým letním podvečerem vstříc počínajícím červánkům, posledním planoucím slzám umírajícího slunce, a toužit, ať zítřek už nikdy nenastane!“ „Pojdi, mrzáku!“ Ups, opět vedle, rána do hlavy, restart. Tak ještě jeden zoufalý pokus. Kostkované kalhoty s puky, šik střižené sáčko krémové barvy, bílé ponožky směle vykukující z černých mokasín od Bati. Světácky smekám slamák, odhaluji černě dobarvované, pečlivě nagelované skráně a sugestivně úlisným hlasem kolonádního obšousta se z pod pěstěného kníru táži: „Slečno Emilko, zdalipak jste již někdy zkoušela pít Vincentku v leže a nahá?“ „Vrať se do hrobu, debile!“ A je to. Arzenál kompletně v hajzlu, nula skolených. Rána do hlavy, restart. „Kurva, já už teda fuckt nevím! Tak víš co, vyliž si jí sama, krávo nafrněná!!! Já jdu zatím sejmout ty červy.“ Výborný, zábavný film, plný plnotučných časomanipulativních vychytávek a Emilka by si ani nemusela sundávat to brnění! (11.07.2014)

Pořádný meč zvýší bad-ass rank filmu automaticky o 110% Představte si všechny popkornové blockbustery od počátku nového tisíciletí. Co mají společného? Všechny do jednoho jsou buď remaky, rebooty, reimaginace, prequely či sequely. Originalita, ta opravdu prvopočáteční, se vytratila. A právě Edge of Tomorrow ji vrací zpět do hry! Humor, který pobaví. Akce, která po celou dobu neomrzí. Romantika, kterou nebudete nenávidět. Příběh, který se naučíte milovat a bude vás držet zuby nehty až do kulervoucího finále. Emily Blunt je boží a Cruise po Oblivion opět potvrzuje, že na kvalitní prvoligové filmy má stále nejen nos, ale hlavně talent! Takhle se dělá hyperakční sci-fi nářez, jenž i přese všechno stojí pevně nohama na zemi. Ať už pomocí exoskeletonové konstrukce nebo ne. (03.06.2014)

Žánr Sci-Fi mě v poslední době zklamal tak, že jsem už ani nedoufal .... Tomuhle filmu jsem ale věřil už od začátku natáčení a jsem rád, že to vyšlo takhle skvěle... Technické stránce se v podstatě nedá nic vytknout, ale největší předností je bezesporu scénář. Chytrý, překvapivý a i když pár nápadů "vykrádá" pár mých oblíbených filmů, udělalo mi to radost. Co se týká hereckého obsazení, je vidět že Tom si pořád umí skvěle vybírat a Emily ... jóó Emily (fakticky nádherná). .... P.S. Při vracení času pomocí Omegy jsem si okamžite vzpomněl na Galaxy Quest :) (21.03.2015)

Fakin nářez, který od páté hvězdy dělí jen intenzivnější finále. Jinak invenční mashup Zdrojového kódu, Světové invaze, Na hromnice o den více a Zachraňte Mechvojína Ryana se stále lepším Cruisem a full metal bitch Emily Blunt. Hrana zítřka je skvělým evolučním článkem ve fúzování games a filmu. Model střílečkového checkpointu a RPG rozvoje bojových a sociálních skills postavy je nápaditě zúročený v okamžiku, kdy akutně hrozí, že tomu spadne řetěz. Nespadne. Jednoduše nejlepší Liman od prvního Bourna (to zase nutně nemusí znamenat pochvalu, že jo) a dost možná sci-fi blockbuster sezóny. Reset! [80%] (28.05.2014)

Vykrádá to snad tucet filmů najednou, takže každá druhá scéna vám evokuje originály, ve kterých jste to už viděli. To má být zase nějaký sen současných diváků nebo co? Samozřejmě nejsem sám, kdo si toho všiml, takže mnoho komentujících vypisuje seznam filmů, které byly potřeba k tomuto slepenci a většina komentářů je tak znovu na jedno brdo. No nic. Spíše mě zaráží, že i po tomto zjištění se tady ozývají zmatené výkřiky o údajně chytrém blockbusteru a nejlepším kinozážitku od Inception. Vždyť i to ústřední téma už bylo použito snad v deseti filmech. Vrcholem je pak nápad zřejmě velkého myslitele udělat z Emily Blunt blondýnu. Skutečně tady fungují pouze odlehčené scény a hlavně pocta mistru Kubrickovi, kterou zde nezmínil vůbec nikdo, což je pro mě snad ještě větší WTF moment než ódy na tuhle nenáročnou jednohubku. (22.09.2014)