Kapitán Phillips

„Všichni máme šéfy.“ Obavy, že oproti nestrojenému dánskému Únosu půjde o heroické drama, byly Greengrassovým filmem naplněny v mnohem menší míře, než jsem se obával. Ano, (morální) středobod vyprávění namísto řádového zaměstnance tvoří svědomitý Američan na významné pozici, navíc ztvárněný hercem, jehož jméno je synonymem slova „důvěryhodnost.“ Vlastní přežití však Phillips realisticky upřednostňuje před nasazováním masky hrdiny, což s nehollywoodskou syrovostí dokládá zejména finále. Jde o poslední doklad toho, jaký důraz film přikládá intenzitě viscerálního prožitku. Dvakrát použitou metodou „desentimentalizace“ je vyjádření starosti o manželku (znatelně nevyužitá Catherine Keener) méně emotivní písemnou formou. ___ Zatímco Lindholm po celý film neztrácí ze zřetele sociokulturní kontext a vývoj událostí nahlíží jako následek nekompromisního uplatňování korporátní logiky, Greengrass po úvodu odkládá širší kontext stranou a namísto úvah nad střetem kultur a tříd (a generací) z nastalé situace těží zejména silné emoce. Během druhé poloviny nicméně rozšířením narace, omezené dosud na oba kapitány, o vševidoucí hledisko americké armády, kritiku nerovnoprávnosti zesiluje. Ze záběrů příslušníků námořnictva číší chladný profesionalismus, nápadně kontrastující s „kutilskými“ posupy pirátů i posádky Phillipsovy lodě. ___ Politický je Kapitán Phillips také následováním trendu současných žánrovek ukazovat jedince odkázaného na sebe samého. Protagonista je postupně zbaven všech civilizačních výsad i téměř veškerého svého vlastnictví (včetně šatů) a svými manévrovacími možnostmi se ocitá na stejné úrovni jako piráti. Jisté politikum lze vidět také ve snaze o vyvážené zohlednění příčin jednání jedné i druhé strany konfliktu. Od úvodních minut jsou vytvářený paralely mezi životem a způsobem obživy Phillipse a pirátů. Jak on, tak oni chtějí jenom odvést zadanou práci, vydělat peníze a vrátit se mezi své. Neboť rozdělení rolí na kořisti a oběti není fixní, může ve druhé polovině filmu dojít k jejich přehození. Nedůslednost tohoto vyhýbání se černobílému vidění reality vychází najevo při pozornějším sledování práce kamery. Hlediskové záběry patří výhradně Phillipsovi. Protagonista sám je oproti tomu snímán záběry hlediskově neutrálními, které zdánlivě nikomu nepatří. Piráti jinými slovy nemají kontrolu nad obrazem. ___ Bez ohledu na ideologické implikace je Kapitán Phillips zejména dokonale rytmizovaným dramatem, s body obratu dávkovanými ve zhruba dvacetiminutových intervalech, s blížícím se koncem rychleji, díky čemuž je vyprávění strhující i tehdy, znáte-li skutečný příběh dopředu. Zásadní zvrat a na něj vázané rozšíření vědění pak přichází po hodině vyprávění. Náhlá změna místa dění přitom neslouží jenom k vyvedení diváka z míry („tohle jsem nečekal"). Metaforicky komentuje vývoj postavení hlavní postavy, která postupně ztrácí své zázemí, doslova půdu pod nohama (poslední fáze této destabilizace je vzhledem k prostředí nabíledni). ___ Hromosvodem mnohých problémů dnešní společnosti se podobně jako v Gravitaci stává jedinec, jehož proměna se ale u Greengrasse ubírá odlišným směrem než u Cuaróna. Reakcí na neklidnou dobu je v tomto případě film neklidný (stylem) a zneklidňující (pocitově). Paradoxně hlavně díky tomu, že někdo dlouze a v klidu přemýšlel, jak jej natočit. 85% (29.10.2013) (méně) (více)