Kapitán Phillips

Kapitán Phillips se dá brát jako další příklad toho, jak Greengrass minimálně od Bournova mýtu používá nejrůznějších formálních prostředků k zpřehlednění svého zdánlivě nepřehledného hyperkinetického stylu. Tentokrát si k tomu dokonce bere na pomoc i několik typů kamer a kontinuálně střídá záběry z 16mm a 35mm filmu. V úvodu se zdá, že tímto způsobem bude rozlišovat mezi Somálci (zrnitější look "šestnáctky", bližší rámování, víc roztřesené záběry) a Američany ("pětatřicítka", vzdálenější rámování, klidnější kamera), ale v průběhu filmu - poté, co se situace zásadně změní a vyprávění nabere nový směr - tyto techniky kombinuje i v jiných souvislostech, hlavně v závislosti na prostoru. Nedochází tak k tomu, že by se černošským pirátům "rasisticky" přiřadila diametrálně odlišná stylistická strategie než "hodným" Američanům, ale obojí se prolíná. Podobnou funkci jako rozdílné formáty tu mají i barvy, které pomáhají rozlišovat mezi různými typy prostředí, takže interiér válečné americké lodi je převážně nasvícený sytě modrou, ve strojovně je oproti kapitánské kajutě tma, a tak dále. Stejně tak se v závislosti na velikosti prostoru využívá typů rámování, kdy například skoro celé scény v záchranném člunu jsou snímané v detailech a velkých detailech, v prostornějších lodních místnostech zase dominují polocelky. Je to všechno nesmírně precizní a Greengrass opět dokazuje, že je mistr ve zpřehledňování nepřehledného, akorát je trochu škoda, že tohle všechno nemá tak dobrou oporu ve vyprávění - v některých scénách (a že je jich celkem dost) jako by film vytvářel napětí jen stylem. Čekal jsem to prostě opojnější, ale celkově spokojený jsem, i díky dobře zvládnutému závěru, kde happyend dost narušuje strojová, šokující exekuce pirátů a následná posttraumatická stresová reakce. (21.11.2013)

Teď jsem já u kormidla, já vám ukážu, nadělat z vás povidla, to já dokážu. Já jsem první po Bohu, vymejšlím hesla, přikovu tě za nohu. Hoja hoj, kapitán, jo ho ho za toho život dám. Hip hip hurá kapitán! Kapitán Hanks! Tak kluci barevný, jaká strojovna, nechcete radši vodu a meloun, že jo? Ale pozor na střepy, když hopkáte bosky, to pak moc bolí. Přiznám, že to začalo celkem nadějně, ale co se dělo závěrečné dvě hodiny, to by snad nevymyslel ani Kapitán Kormorán. Rozpačité pocity z projekce snad pomůže rozptýlit Tobias Lindholm, případně Andrej Kavun. Nazdar, vlastně AHOJ! (30.11.2013)

Těžko u podobného typu filmu vyseknout větší poklonu, než že tvůrci diváka samým napětím nenechají vydechnout. A to i navzdory tomu, že zná nejen výsledek, ale (pravděpodobně) i průběh akce. Celé je to navíc podtrženo nebývale působivou finální scénou na ošetřovně, která sama o sobě stojí za všechny herecké ceny, co se jich jen každoročně udílí. (12.11.2013)

Dějem to nepřekročí intence průměrné epizody JAGu, ale abych řekl pravdu, vůbec mi to nevadilo. I provedením je sice Kapitán Phillips "generický film od Paula Greengrasse", kdy vše je na svém místě s už maličko otravnou precizností, ale co naplat, funguje to na mě. 134 minut uteklo překvapivě rychle a Hanks zvládl svého hrdinu stejně překvapivě snesitelně (vzhledem k tomu, že mě v posledních letech jako herec i člověk poměrně irituje). Nejvíc mě překvapilo, jak moc slevil Greengrass režijně. Čekal jsem, že nabídne tísnivé záběry z těsných chodeb lodi a nekompromisně dokumentární přístup, jenže Kapitán Phillips je plné klasických kamerových obletů lodi z dálky a pohledů, jež jsou sice snímány "dokumentárně", nicméně v reálu by nebylo kameru kam postavit. Podivně se to tříštilo, ale přišlo mi to spíš zajímavé, než že bych to vytýkal. Vlastně celý Kapitán Phillips je takový - zajímal mě. A to se přece počítá. (13.11.2013)

Doteď si živě vzpomínám na mrazivé ticho v "kulturáku" na LFŠ po skončení Letu č. 93 a moje nadšení z filmu. Zelenou zónu jsem měl za ojedinělý útlum a prvotní ohlasy na Kapitána slivovaly velký návrat dokustylu. Ale kouzlo je pryč. Greengrass vykrádá sám sebe (finále) a opravdu zaháčkovat mě dokázal jen občas, nehledě na vlažný zájem o kapitánův osud. S vědomím jakými intenzivními zážitky nás krmil Greengrass před pár lety je to trochu smutné. (12.11.2013)