Zachraňte pana Bankse

Pokud by se někdo zamyslel nad poselstvím které je ve filmu obsaženo, musel by uznat že se jedná o vlastně poměrně solidní zrůdnost, když si vezmu fakta o kterých jsem se dočetl tak opravdová P. L. Travers nebyla vůbec spokojená s výsledkem, který studio Disney natočilo a již nikdy nedala souhlas k natočení dalších dílů. Tady se ovšem historie krásně mění a tak nezle film brát jako zachycení historických okamžiků, nýbrž jako příběh z paralelního vesmíru..... Pokud bych měl hovořit o zfilmování, tak je znát že John Lee Hancock není žádné béčko. Duo Thompson/Hanks je ve svých rolích lehce uvěřitelné. Filmové provedení 75%, ovšem za ideologicky překroucený příběh dávám 50%. Takhle pane Disney ne! (12.03.2014)

Mary Poppins jsem nečetla ani neviděla a nemíním to měnit, nikdy mně totiž nebyla sympatická, avšak příběhu o jejím vzniku, zejména inspiraci pro její knižní podobu, nebylo proč se bránit a nelituji. Od prvních záběrů především díky kousavě věcné Emmě Thompson, kouzelné v každičkém hnutí tváře a parádní konfrontaci amerického slunečna s anglickým sychravem, postupně i pro hořko-sladkou rovinu dětství s otcem (skvělý Colin), který vykupuje vinu alkoholika říší fantazie, při mimořádné pozornosti věnované nejstarší ze svých dcer, i když tím, kdo nejvíce ovlivnil její osobnost, nakonec nebyl on... Největší pnutí nastávalo ve společných scénách Walta Disneye a P. L. Traversové, které byly s každou další více vyumělkované, až vygradovaly do jakéhosi mravokárného patosu, což tento dojímavý, ironický, vážný i směšný snímek stálo hvězdu v mém hodnocení... Co se to stalo Tomu Hanksovi s obličejem - botox, problémy s pitím, animace? ;-) (05.03.2014)

Kdo z ústředního duelu vyjde jako vítěz, je zřejmé již z faktu že film produkovalo studio Disney, které námět využilo k laciné propagaci vlastních hodnot a výrobků. Sebe-oslavnému tónu jsou podřízeny veškeré příběhového nuance i charakteristika postav. Informace, jež nezapadaly do předpřipravených škatulek pro Walta Disneyho (stále usměvavý, do morku kosti pragmatický all american man) nebo P. L. Traversovou (upjatá ctitelka viktoriánské morálky), zůstaly jednoduše opomenuty. Z filmu se tudíž nedozvíme, že Traversová byla neortodoxní bisexuálkou oddávající se zenovému buddhismu a na přetřes pochopitelně nepřichází ani Disneyho šovinismus a anti-semitismus. ___ Snaha zoufalé spisovatelky sabotovat svou přítomností americkou premiéru toho, v co Disney proměnil její knihu, je prezentována jako humorná epizodka, která nejenže nemohla nijak ohrozit úspěch pětioscarového filmu, ale navíc vedla ke stěží uvěřitelnému autorčinu prozření. Cynickým divákům nedává Hancockova variace na romantické komedie (ve které logicky absentuje sex) jinou možnost, než ženiny slzy ve finále interpretovat proti srsti jako projev bezmoci nad její prohranou bitvou s mediálním konglomerátem. Přijde mi zvláštním způsobem zvrácené, když navenek hřejivý film pro celou rodinu bez uzardění tvrdí, že je v pořádku, znásilní-li mocné studio kvůli vyšším výdělkům jednu tvůrčí vizi. Výsledkem přece byl dodnes milovaný film, tak proč se zlobit. ___ Nehledě na neférové rozložení sil, vedoucí nás v rozporu se současnou náladou ve společnosti k tomu, abychom fandili zámožnému kapitalistovi, Pan Bank není filmem, který by se v jakémkoli ohledu čímkoli vymykal. Snaha oživit interiérové drama s přepisováním scénáře flashbacky dojíždí na nesystematické využívání těchto skoků v čase (vzpomínání není „spouštěno“ přítomným děním) i na jejich nadměrnou sentimentalitu a vizuální kýčovitost (která oproti takovému Válečnému koni není sebe-uvědomělou připomínkou toho, jak vypadala technicolorová melodramata). Hledání paralel mezi postavami reálnými (rodiče Traversové) a fiktivními (hrdinové knihy) je stejně nucené a rádoby objevné jako v biografickém Hitchcockovi a celá dějová linie z minulosti tak působí nadbytečně a pouze zdržuje vyprávění. ___ Emma Thompson působí znuděněji, než její postava vyžaduje a Hanks hraje natolik zidealizovanou a instantně pomilováníhodnou verzi Disneyho, že jenom čekáte, kdy kolem něj začnou tančit a zpívat animované květiny. Herecká a režijní vyprázdněnost filmu, který dokáže – oproti filmové Mary Poppins – o síle imaginace jenom mluvit, kulminuje v jedné z posledních scén, ve které jsme na zázračnou charakterovou proměnu spisovatelky upozorněni tím, že žena na sobě má šaty hřejivějších barev a sedí v místnosti zalité světlem. Mraky odtáhly, po dešti přichází slunce a my můžeme z kina odejít s pocitem, že je vše takové, jaké by si to pan Disney přál. 50% Zajímavé komentáře: xxmartinxx, ScarPoul (14.02.2014)

Pojďme se nechat utahat dalším rutinním životopisným snímkem. Aneb když mají dva autoři jiný názor na jednu látku. Na jedné straně stojí zahořklá spisovatelka z Londýna, na té druhé studio samotného Walta Disneyho. Široké úsměvy scenáristů, animátorů i velkého šéfa zřejmě nebudou stačit. A autorku navíc sžírají vzpomínky na vlídného otce s bujnou fantazií a pořádnou zálibou v chlastu. Hašteření neústupných umělců rozhodně nestrhne, je milé, ale to je asi tak všechno. Klavírový doprovod hezky dokresluje situace na scéně a kamera krouží okolo, pořád je to ale povrchní/sluníčkové oblbování diváka. Možná je to tím, že John Lee Hancock to má u mě dost rozházené připitomělou, nepochopitelně přeceňovanou a hodně nevkusnou hrou na city v podobě Zrození šampiona. Možná je to jednoduše spíš tím, že tu máme dvě nezajímavé postavy, které hrají dva výborní herci. Na pohádku pro odrostlé to stačí, na nějaký pořádný melodramatický kus nikoli. (01.07.2014)

Pro mě příjemné překvapení. Mary Poppins znám jen z knih, ale asi si ji po tomhle pustím i na telce. Dostaly mě jemné nuance, jako rozhovory protivné, sebestředné, v dětství zabržděné, společensky nevyzrálé spisovatelky s laskavým, vnímavým a životem zkoušeným řidičem, pochopení Disneyho, který ve své době měl taky jen toho mišáka na papíře a bál se ho komukoli střeli, bolestná situace malého dítěte, kterému se otec prochlastal až k jaterní cirhóze, jícnovým varixům a rychlému prknu a smutný úděl matky, která společně s násoskou jela z kopce dolů nejen společensky, ale především duševně. Emma Thompson si megapizdu vystřihla s absolutní noblesou, byla skutečně úžasná, Hanks si bratránka zahrál taky s chutí a neřešme, že nebylo na světě více chápajícího lidumila, než tento. Úsměvné, dojemné a nečekaně zábavné. Colin Farrell mě o herectví nepřesvědčil dosud nikdy, ale tady mu role otce slušela. Fanfarónský pijan, povaleč, buran, mistrovský manipulátor a vypravěč, hodný člověk, kterého sžírala nemoc, před níž nedokázal uniknout. To by mu šlo. (25.06.2022)