13. revír

13. revír zachovává pro českou detektivku obvyklou kombinaci detektivní a policejní ikonografie. Dlouhé baloňáky vyšetřovatelům nesmí chybět, ale ti jsou vesměs součástí policie nebo jiných pořádkových složek. Ve všech filmech pátého odstínu se vyšetřující vyskytují v tandemu. Je zde mnohem větší důraz na kolektivitu vyšetřování. Češi jsou pověstně nižší střední třída, inspektor Čadek tu podléhá svému šéfovi, který ho několikrát napomene, až zesměšní, a zpochybňuje jeho schopnosti.  To mi nepřipadá tak běžné v západní tradici, kde je detektiv buď geniální (Poirot, Holmes), nebo soukromé očko (Marlowe), tedy obvykle nad sebou nemá vyšší instanci. Ve filmu je překvapivý sociální rozměr a důraz na vztah mezi typem dětství, výchovou a zločinem. Fróny je polosirotek, matka se jí udřela ve 14 letech a její konec vyznívá tragicky (to má v českém filmu tradici – Kischova Tonka Šibenice). Film ukazuje, že ani ty nejupřímnější záměry stran polepšení nedospějí vždy k dobrým koncům. Snímek nese prvky screwball comedy, nikoliv však mezi budoucími milenci, jak je tomu běžné v noir detektivkách s Bogartem a dalšími, ale mezi Fróny a inspektorem Čadkem, jakousi otcovskou figurou, které dívka přezdívá „dědečku“. 13. revír je i vzhledem k podzápletce s rakví poměrně zamotaný – je to taková detektivka omylů. (01.06.2024)

13.revír na mě působil tím dojmem, že se snaží vyrovnat úrovni světových filmů (a z části se mu to určitě povedlo) , ale chyběla mi tam větší lehkost, děj je vcelku složitý a není podaný tou potřebnou mistrovskou formou. Je na místě, že si Frič zkusil i jiné žánry, ale pro mě stále zůstává mistrem komedie. (18.10.2012)

Začátek je dokonalý - rozehrání partie, rozhození rolí, civilní pojetí postav, dobře vykreslená periferie, zajímavě zamotaná záhada. Ale posléze mi přišlo, že se přece jen některé postavy chovají divně, a i když Dana Medřická hraje Frony skvěle, přece jen jsem její postavu od určité chvíle přestával chápat. Protože sice věděla, co se děje, ale tvrdohlavě to chtěla řešit sama, i když viděla, jak se jí to vymyká z ruky. Docela by mě zajímalo, jak by se s touto rolí popasovala třeba Nataša Gollová, vážně. A stejně tak policisté - šéf oddělení vlastně má pravdu, že by stačilo udělat razii v hospodě a tu pořádně prohlédnout - a pak by jistě objevili i skrýš ve sklepě. Ale revírník Čadek je jiného názoru a pořád chce věci řešit co nejzdlouhavěji. Navíc není moc bystrý - když divák už půl hodiny tuší, kde je mladý Karta, ale inspektor je furt za blbce, je to na pováženou. Navíc si nejsem jistý, že mi v příběhu vše hraje - třeba hostinská se ptá Frony, kde je Kočka, přitom by měla vědět, co se té noci stalo. Když pak pomáhá se schovkami. Film je vlastně zajímavý i tím, že nikdy neuvidíme tvář Kočky. A objeví se tu i pár vtípků, které příběh odlehčí, což mě potěšilo ("tak si mějte psa, ale Kočka to není".) (07.04.2019)

Lehce nadprůměrná detektivka, která by strašně moc chtěla být psychologicky propracovaná, ale ve finále je se všemi svými totálními zvraty stejně neuvěřitelná jako rozzlobený Andrew Garfield. Herci jsou velmi dobří a přesvědčiví, tempo příjemné a samotné zvraty pravda překvapivé, ale podávané dosti chabě a nevýrazně, což souvisí hlavně s emocionální odtažitostí Marvanova inspektora Čadka, který slouží jako informační prostředník mezi fabulí a syžetem. Potenciál byl určitě výše. (14.06.2017)

Upraveno v červnu 2020. 13. revír je cynickou detektivní anekdotou v temném plášti filmu noir. Martin Frič si již podruhé zvolil svobodomyslnější literární předlohu Eduarda Fikera, film 13. revír je kriminálkou s absurdní podstatou, neboť zločin sám je spáchán díky policejní snaze o jeho předejití a komplikované řešení případu je výsledkem policejní předpojatosti, s níž klamou všechny kolem a nejvíce sebe samotné. 13. revír nabízí v obrazech kameramana Jana Stallicha atmosférické souboje světla a stínů, nálada výjevů je zdárně budována ke zvyšování napětí a vzbuzování zvědavosti. Filmu sluší jemný cynický nadhled na nevědomou policejní výrobu zločinu a náznaky neřestí. Původcem veškerého dění je Svatopluk Čadek (velmi dobrý Jaroslav Marvan), policejní revírní inspektor. Záhada střídá záhadu a přičinlivá snaha o zachování veřejného pořádku se nakonec stává pohromou pro několik bídnějších životů. Hlavní ženskou postavou je Františka Brabcová alias Fróny (pozoruhodná Dana Medřická), barová tanečnice. Žena v rozpuku mladistvé krásy se konečně pokouší o svobodné roztáhnutí křídel, ale prostředí jí nedovolí odletět do výše. Důležitou postavou je MUDr. Karel Chrudimský (spíše mizerný Vilém Pfeiffer), nemocniční lékař s povzbuzenou zvědavostí zhoubného šarmu prokleté ženy a svých smyslných představ. K výraznějším postavám patří Terezie Procházková, neboli matka Klouzanda (velmi zajímavá Ella Nollová), vždy mazaná hostinská periferního lokálu, oblíbeného místa pražské galérky. Policejním představitelům nelze odporovat, ale ze zásady ani pomáhat. Významnější postavou je Žofka Wang-liová, rozená Mušková (zajímavá Blanka Waleská), manželka právě zemřelého čínského podomního obchodníka. Díky svým vazbám minulosti a přítomnosti je uprostřed všeho dění a přitom zůstává v ústraní. Výraznější postavou je také dr. Barák (skvělý Miloš Nedbal), policejní komisař, netrpělivý s hromaděním záhad bez dopravených podezřelých. Z dalších rolí: nezvěstný klempíř a kasař se závažnými chybkami z minulosti Josef Karta (Ladislav Herbert Struna), žárlivá snoubenka doktora Chrudimského Olga Hlavsová (Nora Cifková), Kartův starý a již nemohoucí otec Josef (Bedřich Bozděch s hlasem Aloise Dvorského), spolehlivý číšník u Klouzandy Jindra (Vladimír Hlavatý), Žofčin čínský manžel Wang-li (Jaroslav Šára), snaživí detektivové inspektora Čadka, Draboch (Vladimír Řepa) a Pobožný (Otto Rubík), či všemi hledaný kasař Jiří Kočka (Jan W. Speerger s hlasem Miroslava Homoly). 13. revír nepatří ke klasickým noirovým filmům, je kriminálkou s cynickým nadhledem na absurdní podstatu zločinu. Herecké výkony (až na výjimky), zvolená konstrukce karikování, atmosféra i soubor obrazů a film se stává nevšedním zážitkem. (29.12.2010)