Prokletá vesnice

Soustředěně vyprávěné hororové drama s atraktivní výpravou exotického prostředí odlehlé indonéské vesnice a jejího okolí, tajuplnou atmosférou prokletí její komunity obyvatel a nejednou drsnou scénou, jaké si Hollywood nemůže dovolit. Tara Basro v hlavní roli je nejenom hezká, ale důstojný i tahoun celovečeráku. Indonésané mě docela překvapují, umí dějově poutavou, formálně hezkou a na postavy zaměřenou filmařinu. Finále možná v reakcích některých postav přepálené, ale ne natolik, aby shodilo celkový zážitek. (11.10.2020)

Další povedený koncert Joka Anwara. Už první minuty na mýtné bráně dokazují, že frontman indonéské kapely Ya Rad Strašim i tentokrát podladil svoje kytary na strunu A (drop a= atmosféra) a tu, jak známo, má Bloody nejradši. Celkem schopně diriguje všechny své ovečky před i za kamerou, takže herci tolik nepřehrávají, jejich postavy "dýchají", kamera napíná rafinovanými úhly a hudba jen dokresluje tu mystickou, zlou auru prokleté vesnice. Samozřejmě, i mistr se občas utne a něco si nepohlídá, takže dojde přinejmenším na dvě klíčové scény, u nichž si nebudete jisti, jestli máte být v šoku, nebo se hlasitě zasmát nad její nedokonalostí. Nehledě na fakt, že ve zdejší vesnici rodí ženy každou noc. Ale nevadí, i tak velká spokojenost. (16.06.2021)

Velmi příjemný hororový objev, který mě hodně potěšil. Hlavně v úvodní části, než film naplno vyloží karty, je to budování atmosféry zcela mimořádné, a byl jsem z toho nekriticky nadšený. Když se pak děj přesune do odlehlé vesnice, a především když se osvětlí původ kletby, moje nadšení lehce opadlo, ale pořád to vydalo na kvalitní zážitek (dílem určitě kvůli té exotické výpravě, která je zde naprosto ústřední kvalitou). Btw. velmi vzdáleně mi to připomnělo snímek Strýček Búnmí, který je minimálně jednou tak "exoticky úlítlý" (nevím, jak líp to popsat) než Prokletá vesnice, a který si zde shodou okolností vysloužil identické hodnocení 63 %. (27.03.2023)

Na samotě u lesa, bo spíš hluboko v temných hvozdech žila byla komuuunita a ta byla prokletá. Jak se narodilo mimi, tak vždy jen bez kůže a to už přes dvacet let v kuse. Musím uznat, že rodit bezkůžáky asi nasere a následně je topit taky na duchu nepřidá. I tak celkem čumím jak často tam prcali páč se tam rodilo denně. To na osadu o pár skorosoukmenovců je nějak podezřele vysoký číslo, asi holt v indonésii jsou březí hodně často a vrhaj několikrát do roka. Každopádně do téhle malebné vesničky dokvačí naše hlavní hrdinka, extrémně šukézní Tara Basro, aby shrábla možné dědictví v podobě baráku jak kráva. No a co myslíte? Jasně, že to je ona, kdo za to prokletí, dle místních, může. Takže se jí tam parta hovad snaží stáhnout z kůže v naději, že tím zruší kletbu a ona zas na druhou stranu dělá co může, aby si tu kůži nechala. Xmrti mě děsila ta stará bába co za sebou tahala nohu. Buddho, to byla píča, že bych jí hned umlátila lopatou a věřte, že škoda by jí nebyla. Každopádně Joko tentokrát to bylo Ono, Chválím Tě, kluku ušatá. (10.08.2020)

Ty vole, že mě jako řízek naklepe indonéský horror... Joko Anwar se fakt vytáhl. Ne přímo originální zápletku dokázal okořenit zajímavými a neotřelými příběhovými vychytávkami, černooranžové zabarvení většiny filmu je více, než působivé, herecky dost na úrovni (kulhavá bába je fakt děsivá), parádní hudba a ta odvaha příběhově výborný film vyšperkovat dost brutálními scénami... Já jsem fakt nadšen. 4.5* (18.10.2020)