Anton Špelec, ostrostřelec

Co napsat? Nesmrtelná klasika s nesmrtelným Burianem. Humoru je zde dosti, a ač hlavně u mladých vyvolá spíše smíšené pocity, že tohle už viděli mnohokrát jinde, v novějších filmech, tak starší generace jistě potvrdí, že narozdíl od nových filmů, je tento tou nehynoucí klasikou k níž se rádi budeme vracet. 80% (23.12.2012)

Poměry Rakouska-Uherska byly za první republiky terčem vtípků snad všech našich známých komiků. Pokud se tohoto tématu chopil Martin Frič se svou typicky šílenou zápletkou, král hlášek a xichtů Vlasta Burian a další skvělí herci (Pištěk, Marvan, Plachta, Šlemrová, Nollová, . . .), musela vzniknout kultovní komedie. Příběh má velmi rychlý spád. Jenom tíha slov "císařpán je vůl" je podtržena jakýmsi zastavením času. Chytře je v tomto snímku využita také hudba, která přímo zapadá do děje. Možná by ale neuškodil bohatší repertoár melodií. (06.11.2005)

Vlasta Burian je nepochybně zajímavý fenomén. Přesto mi mnohé jeho komedie připadají s odstupem tolika let od doby vzniku zestárlé natolik, že se až jeden diví, že pořád dokážou fungovat jako mainstreamově vyhledávaná záležitost včetně mladého publika. Ono se svým způsobem snadno udělá kult i z vybraného průměrného snímku z počátku 30. let, budou-li ho televizní stanice donekonečna uvádět několikrát ročně, o svátcích obzvlášť a nebude-li nabídka konkurenčních titulů příliš pestrá. Ale nemohu si pomoct, ve společnosti Antona Špelca jsem nejednou usínal znuděním a jen málokdy se opravdu zasmál... no spíše pousmál. Pár vtipů a jednoduchá zápletka jsou zabaleny do hávu líně nataženého zpracování rámovaného zdlouhavými vojenskými pochody a jednou zajímavou písničkou, máme zde několik oblíbených herců své doby a Martin Frič postupně sbíral zručné filmařské zkušenosti, které v pozdějších letech dokázal proměnit v řadu filmových skvostů. Historickou hodnotu díla respektuji, ale jestli má vedle ní Anton Špelec představovat také jeden z TOP 50 filmů ze seznamu zahraničních kritiků „Golden Foundation of Czech and Slovak Cinema“, tak to je pro mě zklamání, protože od takových filmů má člověk právo očekávat daleko víc, než jen jakousi zcela zaměnitelnou cestu do pravěku domácího zvukového filmu. 45% (26.12.2020)

Nepůjdu s davem, mám oblíbenější Burianovy filmy. Zde neřádí tolik jako v jiných filmech. Možná je to tím, že snímek trochu trpí interiéry, protože se odehrává vlastně v hospodě, doma a na ulici. A také Burian nemá zase moc prostoru to rozjet. Nicméně když ho dostane, tak předvádí ze sebe to nejlepší. A hlavně ho nedoplňují ostatní, což v jiných filmech je. A já prostě z osobního hlediska nemůžu postavit na stejnou úroveň tenhle snímek a třeba u Pokladny stál nebo Přednostu stanice. (08.03.2020)

Jeden z těch slabších Burianových kousků, který se zdlouhavě táhne a kde hustota vtipu na metr čtver..tedy úsečný filmu dosahuje velice řídké úrovně. No a protože mě snímek celkem nudil, já zase budu nudit ostatní a otevřu si tu takové malé lingvistické okénko. Např. mnoho lidí se domnívá, že "ostrostřelec" znamená, že Burian střílel přesně, že měl ránu jako málokdo. Jenomže to by se musel jmenovat "přesnostřelec". Ostrostřelec znamená, že měl povolení používat ostrou munici, narozdíl od ostatních, kteří si směli do pušek ládovat pouze náboje slepé. Které se tehdy ještě správně a logicky nazývaly "tupé". Jenomže komise byly zahlceny žádostmi od začátečníků, kteří by rádi tu počáteční fázi přeskočili a chtěli hned výhody zkušených, protože se jim z neznámého důvodu nelíbilo označení "tupostřelci", takže se to vyřešilo šalamounsky, přejmenováním těch neškodných nábojů, a zelenáči začali být na oslovení "slepostřelci" naopak hrdí, protože za a) cech lepičů měl tehdy ještě zvuk a dokonce i vlastní erb, na kterém byl zobrazen samec od slepice, tj. slepič b) z nového názvu se dalo soudit, že umějí střílet poslepu (což mimochodem umí každý, ale trefí se jen málokdo). (30.01.2015)