Anton Špelec, ostrostrelec
Režie:
Martin FričKamera:
Otto HellerHudba:
Jára BenešHrají:
Vlasta Burian, Růžena Šlemrová, Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk, Jindřich Plachta, Jiří Dréman, Ella Nollová, Karel Postranecký, František Kreuzmann st. (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Nejzdařilejší ze série burianovských komedií, natočených v třicátých letech, pojednává o tom, co způsobila urážka císařského majestátu, a o snaze vyhnout se trestu. Postava majitele dílny na výrobu hudebních nástrojů a neprávem nevyznamenaného člena městské domobrany patří k nejslavnějším rolím mistra českých komiků Vlasty Buriana. Stejnojmenná píseň z tohoto filmu nabyla obecné proslulosti. Růžena Šlemrová zde výjimečně ztvárnila jinou roli než obvyklou dámu z lepší společnosti. Výborný a netypický je i Jindřich Plachta. Podle jevištní frašky E. A. Longena "Už mne vezou" natočil nestárnoucí komedii, která je nadšeně vítána už několikátou generací diváků, režisér Martin Frič v roce 1932. (Česká televize)
(více)Recenze (193)
Anton Špelec, ostrostřelec je další ze skvělých komedií Vlasty Buriana. Nedosahuje sice na ty úplně nejlepší jeho filmy, ale velmi se jim přibližuje. Kromě tradiční kadence jeho hlášek přidává nadstavbu ve formě navážení se do rakouské monarchie. Hlavní postava se po urážce císařského majestátu musí ukrývat doma v dílně, čehož někteří chtějí šikovně využít a dochází tak k povedeným střetům. Pro fanoušky Vlasty Buriana je Anton Špelec povinnost. Kdyby náhodnou někdo s Vlastou Burianem začínal, raději mu doporučím něco z jeho top trojky: U pokladny stál, Přednosta stanice nebo Ducháčka. ()
Svět se bavil u Chaplina a u nás exceloval bývalý fotbalový brankář Sparty Vlasta Burian. Tady se navíc setkává s dalším velice váženým hercem Jaroslavem Marvanem. A je fakt, že tenhle film určitě patří mezi jeho nejpovedenější, už jen tím, že hláška Liguééréé víceméně zlidověla. Závěrem už se snad dá říct je to, že Císař pán není vůl, že je korunovanej.. ()
Ostrostřelec Antonín Špelec a jeho osudné prohlášení, že "císařpán je vůl", které pronesl v hospodě po vypití několika "liguére", jimiž zapíjel hořkost a zklamání po tom, co na něj nezbyla slíbená medaile... Téměř každý film, ve kterém hrál Vlasta Burian, byl postaven právě na jeho postavě a jeho projevu. Jinak tomu není ani zde. Vcelku průměrný příběh, který by snadno upadl u diváka v zapomnění. Vlasta Burian je hlavní a vlastně jedinou příčinou, proč tomu tak není a proč se film stal naopak legendárním. Tak silnou osobností pan Burian byl. Myslím, že nikdo jiný nebyl (a není) schopen dokázat to, že je úspěch filmu postaven téměř výhradně na jediném člověku, jako v jeho případě. (Možná Charlie Chaplin, jehož tvorbu ale příliš neznám). 70%. ()
Vlastně jediné vtipné chvíle jsou ty v hospodě, když se Burian opije. Marvan je tady takový nedomrlý a věčně umravňující protějšek a jako přicmrndávač nijaký. Zápletka s tím, kdo vlastně umřel ve vězení, je sice originální, ale nakonec z ní kromě skrývání a snahy o bratra - dvojče nic moc dalšího vtipného nevyplyne. Ale je fakt, že Burianovo "liguééére", je stále slavný citát. ()
Krásný film, také bych ho řadila k těm lepším dílům pana Buriana. Velice mile mě překvapila paní Šlemrová...ještě to nebyla ta úchvatná panička, ale bezvadná, obyčejná manželka. A nezapomenu ten maličký moment,který mě, ani nevím proč,zaujal - kde podle mě si tu vteřinku ukradla pro sebe...a to, když přijde Anton jako svůj bratr. To kratičké špitutí, něco jako: "Tys tu ještě scházel!" Líp to říct nešlo. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (14)
- V roce 1970 byla vydána oklestěná verze filmu na gramofonové desce, ta v té době měla maximální délku záznamu jen 45 minut. Později se objevuje veze „supralong“ – LP deska s menší roztečí záznamových drážek, na kterou se vešlo až 80 minut mluveného slova. (sator)
- Film vyšel na DVD společně s Hrdinou jedné noci (1935). (NinadeL)
- V epizodě si Špelec (Vlasta Burian) objednává kořalku slovy „liqueure“. Toto slovo se píše „liqueur“ a pochází z francouzštiny a jeho správná výslovnost zní „liké“ s neznělým „r“ na konci. Likér je sladký alkoholický nápoj, často ochucený ovocem, bylinkami, kořením. Slovo kořalka, které ve filmu také zazní, má původ v Polsku, tam to ovšem nebyla kořalka, ale gorzałka a toto slovo bylo v polštině odvozeno ze slova „gorzeć“, což znamená „hořeti“. Dříve, když se alkohol pálil po domácku, používal se jako test jeho kvality i míry množství jedovatého metylalkoholu právě test zapálením a sledováním barvy plamene. (sator)
Reklama