Mortdecai: Grandiózní případ

I keď Mortdecai z princípu vďaka umnej réžii funguje bez zadrhávania, suchý neživotný humor a kŕčovité herectvo Johnnyho Deppa ho nezaslúžene sťahujú ku dnu. Čo váhy naopak dostáva do rovnováhy je casting zvyšného osadenstva a globálny rozmach, ktorý dostatkom akcie a hráčov v honbe za obrazom úspešne eliminuje nudu. Nevýhodou Koeppovho filmu je jeho neobjavnosť, výhodou, že i keď v jednotlivostiach kolísa, do celku jednotlivé kúsky úhľadne zapadajú. Viac v recenzii. (12.02.2015)

Nemohl bych být detektiv. Alespoň ne ten filmový - i když rád tenhle typ filmů sleduji a rád se nechávám unášet proudem gambitů a podrazů, tak kdybych v tom měl figurovat já osobně, tak to se mnou dozajista dobře neskončí. Ale když jsou kvalitně napsané a zahrané postavy a kvalitní setting, tak se promine leccos - setting je zde zcela průměrný, postavy kromě Drama™ páru Charles+Johanna a Jockeyho tuctové a zapomenutelné. Na jedničku se ale povedl soundtrack/score, kdy jsem zavzpomínal na nejeden špionážní film z minulého století, přitom písně jsou melodické, hravé a poslouchatelné i mimo kontext filmu. (24.08.2019)

Na film jsem se velmi těšil a v podstatě se mi líbil. Johnny Depp v roli britského gentlemana je neodolatelně kouzelný, jeho legrační dikce mě bavila a podle mě si tuto roli užil (ačkoli si jistě musí být vědom kvalitativnímu sestupu svých rolí v posledních letech). Gwyneth Paltrow mi zde naopak moc nesedla - pokud jsem se ještě v sérii Iron Man snažil sám sebe přesvědčit, že na ní přibývající roky nejsou zdát, zde už jsem musel rezignovat - především v detailních záběrech na její tvář byly dobře vidět její vrásky, a pro mě osobně tak nastal čas, kdy ji v rolích osudových krásek už nemůžu brát vážně. Ve filmu mě mj. bavilo vizuální ztvárnění létání, jímž se hlavní hrdina přemísťuje po celém světě, a výskyt spousty krásných aut. Samotný Mordecai je po mém soudu rozhodně sympatický chlapík, kterému v mých očích přidává plusové body jeho elegantní zjev, důkladné znalosti výtvarného umění a jistá starosvětská konzervativnost, jak se u správného britského gentlemana očekává. Film však po mém soudu bohužel dojíždí na tom, že je rozkročený někde mezi bláznivou komedií a dobrodružným filmem, aniž by byl pořádně jedním z toho. Spousta dialogů je vyloženě pitomých a tahaly mě za uši, sexuální úspěchy Mortdecaiova sluhy Jocka jsou vzhledem k jeho zjevu dost těžko uvěřitelné, a spousta fórů nemusí sednout každému (pozvracené čelní sklo při automobilové honičce, apod.). Film by se mi asi více líbil, kdyby se více zkultivoval, nebo naopak ještě více odvázal - takhle jak je, se mi jeví být někde mezi Hercule Poirotem a Boratem, což celkový dojem z filmu spíše snižuje. Jak jsem ale již uvedl, mě osobně film docela bavil a asi jsem od něj dostal to, co jsem čekal. P.S. Knižní předlohu jsem nečetl a ani mě nezajímá. (12.02.2015)

Mordechuj: Gaydiózní případ je učebnicový příklad toho, co moderní filmově-teoretická věda naprosto pregnantně kategorizuje sofistikovaným pojmem „Buzerantská trapárna“, kterýžto může být nedostatečně erudované veřejnosti také znám pod laickým termínem „Homomédie“. Ať už však toto „veledílo“ determinujeme odborně či neodborně, pořád zůstane něčím, u čeho nutně musí každý hormonálně vyvážený divák s přirozenou sexuální orientací jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak takové zrůdné zvěrstvo, vyvolávající až akutní záchvaty studu, může někdo vůbec financovat, natočit a vyjma Emana Mek Řehoře i osadit jindy dobrými a populárními herci. Obzvláště nechápu, čím vydírali Deppkoidního Jeníka, aby místo důstojného čekání na další miliardu od mentálně nezaopatřených nezletilců za následující Kokoty z Karibiku ze sebe udělal ještě většího pičuse a naprosto se ztrapnil postavou, která nepříjemně evokuje akorát tak Ližkulese Poarota, mladšího a teplejšího bratra slavného belgického detektiva Kristovy Agáty, co přijel pomoci řešit komplikovaný případ absolutní homodemence četnictvu ze Séntropé. Jediné, co se mi při téhle zrůdnosti honilo hlavou, byla představa plného kina hihňajících se transek při londýnské premiéře v Soho, smíchy slzících a rozmazávajících si oční stíny nad všemi těmi ukrutně třeskutými tumory. Při tom přelinkovávání a přepudrovávání nosů tam pak muselo být po skončení představení na chlapských hajzlech fuckt narváno. (24.05.2015)