Můj vysvlečenej deník

Tři a půl, velmi sympatické překvapení. Přirozené herecké výkony (skvělá Veronika Kubařová, skvělá), režie, která odsýpá, příjemná hudba a vcelku zajímavý děj. O knižní předloze jsem dodnes neměl ani ponětí. Příběh, natočený podle ní, se ale může chlubit tím, že vypadá vážně jako ze života. A to se nejen v českých filmech cení.__P.S. Tak dnes jsem se (po roce a půl) dozvěděl, že žádná knižní předloha neexistuje a já se stal obětí čísi mystifikace. Že by mi to ovšem vadilo, to ne. (30.12.2012)

Vysvlečený deník Martina Dolenského má dva problémy, bohužel asi dané i tím, jak vypadá svět jeho cílové skupiny - za prvé nemá o čem by byl, a díky tomu, za druhé, je o ničem. Půl hodiny čekáte, jestli se ty náhoďácké odnikud nikam se plácající záběry, v nichž mladí a obvykle celkem schopní adepti héreckého umění opovrhují city všech kromě svých vlastních, uberou k něčemu, co by jim dalo nějaký smysl, ale ne... a kupodivu to tak zůstane až do konce, kde je nám objasněno, že život nejsou sluníčkové happy endy atd. Problém je, že konfrontace zpovykané sobecké mládeže s vážnými věcmi je natočena tak, že vám dokáže být naprosto lhostejná, a když naskočí závěrečné titulky, zmůžete se jenom na myšlenky "Ehm, no, kde se stala chyba, že jsem nic z toho tenkrát takhle nevnímal, a když jsem se s tím setkal, chtěl jsem tomu dát pěstí?" a "No ty vogo, jak zařídit, aby z mých dětí tohle nevyrostlo?" Záměr byl možná dobrý, ale díky režii si z celého tohohle "zážitku", kterým byl zabit nedělní hlavní vysílací čas na veřejnoprávní televizi, pamatuju jen to, že když mají fiktivně bestsellerové (ne tak úplně jako Ultraviolet, která neznámo proč dělá, že je podle comicsu, když není, ale celá Johana Rubínová je jakýsi zvláštní sociální projekt Jana Hlaváče) týnejdžerky splín - pardon, deprese s naordinovanými prášky - tak jdou chlastat šáňo do fontány uprostřed nákupní galerie - hlavně ty z nich, které jsou těhotné a vědí o tom. Palec nahoru pro Petru Špalkovou a vlastně vůbec všechny dospělé herce... ale o nich to jaksi být nemělo, že?;) Z hlediska diváckého je tohle naprosto zbytečná záležitost - kdyby se tu deziluzivně fetovalo, poslouchala se Nirvana (opožděně přeju všechno nej k jubileu nalezení osvícení, Kurte;)), a páchaly se sebevraždy, chápal bych to líp, i když bych to svým dětem asi taky nepouštěl. Veronika Kubařová by měla brát rozmanitější role než štětkoidní sociální retardy - svým z některých úhlů hezkým ksichtíkem to totiž opravdu nezachrání. Ačkoliv otázka - přiznačná i pro celý Deník - zní, co vlastně tato mladá žena, nejprve neuvěřitelně zaláskovaná do o 17 let staršího rejžoproducenta Karla Janáka a poté do "jen" o devět let staršího režiséra Pavla Kheka (náhoda, že?;)) od života chce... 40% (14.04.2014)

Tak chci se na to podívat už 5 let, ale odvážil jsem se k tomu až teď, kdy jsem teoreticky "neměl na výběr"... Nutno uznat, pár světlých momentů to má, pokus je to hezký, ale bůhvíjak jsem se u toho nebavil, skoro všechny postavy mi byly nesympatické, celé to graduje hrozně divně - nahodile a zároveň extrémně předvídatelně (třeba tajemství smrti Johaniny matky jsem bral jako fakt od té chvíle, kdy se o ní zmíní poprvé - tím pádem je tenhle tak jednoduchá záležitost, že vážně přemýšlím nad tím, jestli jsem někdy viděl něco jednoduššího) a celkově to je poměrně nuda. Ještě bych tu mohl pitvat chování postav, které vlastně nemají žádné starosti a tak jsou spíš šablonami, ale je to komedie, tak to zas tolik kritizovat nebudu. A Johaně fakt nevěřím, že jsou "normální česká rodina jako kterékoli jiná v republice". Všechny rodiny totiž mají moderní vily, obrovské zahrady a nula starostí, že ano, to je realita... Asi bych to tolik nekritizoval, ale takhle se žije skoro ve všech českých komediích a už to působí spíš trapně. 2* (07.03.2021)

Kdyby ve "vysvlečeném deníku" běhaly představitelky (až na Stašovou, jejíž postava i prostředí jsou nesmyslným nápadem) jen tak, nic by se tím nevylepšilo, ale třeba by se něco dalo na základě takového úplatku odpustit. Jenomže až na přes rameno/záda zabranou vyhublou Kubařovou se žádné erotiky nedočkáme, a to ostatní je bída s nouzí. Pokud to teda neměla být parodie na dívčí teeenage komedii, protože to co hlavní představitelka dělá nebo tvrdí, se dá bez potíží negovat, abyste dostali alespoň něco podobného skutečnosti. Hezkým příkladem je Petra Špalková, jejíž Sába se jako jediná ze všech postav nechová jako magor. Bareš vypadá s parukou jak po chemoterapii a celé afghánské dobrodružství je tak usilovně z prstu vycucané, až se z toho jednomu zatočí hlava. (10.11.2012)

Škoda, že mi ta skutečná holka Johana, co to napsala a spolupracovala na scénáři, přijde taková nějaká protlačovaná, skoro jak nějakej protekční fracek. Usuzuju to z toho, že nic moc světobornýho to nebylo, ale přesto to stačilo na to, aby se podle toho natočil film. Nic mi to nedalo, ale nemužu řict, že by to hned bez rozmyšlení patřilo do žumpy. Bylo tam totiž několik docela dobrejch momentů. Potěšil Jaroslav Plesl, Petra Špalková nebo Ján Kuric z Vidieku. (04.02.2013)