Můj vysvlečenej deník

Pochybuji, že prázdnota filmu měla být odrazem prázdnoty života jeho hrdinek, které se jen opíjejí, konzumují lehké drogy a navazují povrchní sexuální vztahy, přesvědčeny zřejmě o jejich osudovosti. Co je fakt, psychická labilita a nevyrovnanost, které je (ale i chlapce) vedou po prvním větším milostném zklamání k pokusu o sebevraždu. Bod za macechu P. Špalkové, jedinou ženskou postavu filmu, která to má v hlavě srovnané. (14.04.2014)

Tušil som, že názvu filmu nebude učinené zadosť (aj keď v jednom sekundovom zábere zboku bolo), takže nie som sklamaný. Film neskĺzol do erotiky ani vulgarity, iba ak verbálnej a v rámci normy. Okrem pár malých epizód je tento dievčenský príbeh zaujímavý, možno celá psychiatria mohla byť vynechaná alebo aspoň ponúknutá z trochu inej strany. Hlavná postava sa do toho naozaj vložila, dá sa jej uveriť každé gesto, úsmevy na kameru zhora sú bezchybné a musel som sa pri tom nevedomky usmievať tiež. Svoju nevďačnú malú úlohu šialeného otca a asi prvú úlohu v hranom filme zvládol s odretými ušami aj slovenský vidiečan. Mládež sa vo filme baví, ja som sa bavil tiež, ako oddychovku odporúčam. (13.04.2014)

Nevím zda už je to mou osobní zakomplexovaností k tomuto žánru, ale připadá mi, jako by to tvrdě okopírovalo nějakou hollywoodskou teen "komedii", kde opět teenageři všechno můžou, jsou to osobnosti bez starostí a povinností a nic se jim nesmí zakazovat. Smutné, že se to tak rychle zakořenilo i v našich výsostných vodách. Pár vtípků se tu našlo, ale nic zásadního, abych na to už za hodinu nezapomněl. Tráva, chlast, cigára, blitky atd., to všechno už přijde dnešní mláděži do 18let zcela normální a vlastně ani mě to už nijak nepřekvapuje. Zároveň krom tohoto ale není na co se dívat (když nepočítám Verču). Hodně slabá slátanina všeho možnýho, po čem za chvíli neštěkne ani pes. 35% (19.05.2014)

Dospěl jsem k názoru, že by se mi snímek mohl líbit, jen pokud bych utrpěl náhlý stav zastydlé puberty a pokud bych k tomu disponoval jiným uspořádáním chromozomů. Vzhledem k tomu, že k dnešnímu dni nesplňuji ani jednu z výše uvedených podmínek, mi film nic nedal a já se k němu zachovám recipročně. Zaujalo mě jen zjištění, že jsem snad poprvé viděl Petru Špalkovou v roli sympaťačky, ale všechno ostatní na mě působilo....no, a to byl ten problém, ono to na mě vlastně nepůsobilo. Nějakou dobu jsem prostě sledoval, jak se odvíjí jakýsi děj, který šel totálně mimo mě, pak vyjely závěrečné titulky a já jsem se ani nenaštval, že jsem ztratil půldruhé hodiny života. Prostě nic. Bez chuti, bez zápachu, bez emocí. Byla to taková dokonale sterilní záležitost. / Poučení: Vždy podélně, nikdy příčně. (05.03.2023)

Vysvlečený deník Martina Dolenského má dva problémy, bohužel asi dané i tím, jak vypadá svět jeho cílové skupiny - za prvé nemá o čem by byl, a díky tomu, za druhé, je o ničem. Půl hodiny čekáte, jestli se ty náhoďácké odnikud nikam se plácající záběry, v nichž mladí a obvykle celkem schopní adepti héreckého umění opovrhují city všech kromě svých vlastních, uberou k něčemu, co by jim dalo nějaký smysl, ale ne... a kupodivu to tak zůstane až do konce, kde je nám objasněno, že život nejsou sluníčkové happy endy atd. Problém je, že konfrontace zpovykané sobecké mládeže s vážnými věcmi je natočena tak, že vám dokáže být naprosto lhostejná, a když naskočí závěrečné titulky, zmůžete se jenom na myšlenky "Ehm, no, kde se stala chyba, že jsem nic z toho tenkrát takhle nevnímal, a když jsem se s tím setkal, chtěl jsem tomu dát pěstí?" a "No ty vogo, jak zařídit, aby z mých dětí tohle nevyrostlo?" Záměr byl možná dobrý, ale díky režii si z celého tohohle "zážitku", kterým byl zabit nedělní hlavní vysílací čas na veřejnoprávní televizi, pamatuju jen to, že když mají fiktivně bestsellerové (ne tak úplně jako Ultraviolet, která neznámo proč dělá, že je podle comicsu, když není, ale celá Johana Rubínová je jakýsi zvláštní sociální projekt Jana Hlaváče) týnejdžerky splín - pardon, deprese s naordinovanými prášky - tak jdou chlastat šáňo do fontány uprostřed nákupní galerie - hlavně ty z nich, které jsou těhotné a vědí o tom. Palec nahoru pro Petru Špalkovou a vlastně vůbec všechny dospělé herce... ale o nich to jaksi být nemělo, že?;) Z hlediska diváckého je tohle naprosto zbytečná záležitost - kdyby se tu deziluzivně fetovalo, poslouchala se Nirvana (opožděně přeju všechno nej k jubileu nalezení osvícení, Kurte;)), a páchaly se sebevraždy, chápal bych to líp, i když bych to svým dětem asi taky nepouštěl. Veronika Kubařová by měla brát rozmanitější role než štětkoidní sociální retardy - svým z některých úhlů hezkým ksichtíkem to totiž opravdu nezachrání. Ačkoliv otázka - přiznačná i pro celý Deník - zní, co vlastně tato mladá žena, nejprve neuvěřitelně zaláskovaná do o 17 let staršího rejžoproducenta Karla Janáka a poté do "jen" o devět let staršího režiséra Pavla Kheka (náhoda, že?;)) od života chce... 40% (14.04.2014)