Ať žije nebožtík

Blízké přátelství, které pojilo Martina "Maca" Friče a Hugo Haase se výrazným způsobem vepsalo také do dějin českého filmu. Oba muže spojoval především smysl pro humor. V Haasově případě to byl humor ironický, sarkastický a v lecčems nekonvenční, u Friče zase převládala touha sdílet smích společně s ostatními, tedy jak se členy filmařského štábu, tak samozřejmě s diváky. Jejich autorské filmy patřily ve své době k opravdovým trhákům a mimo svou zábavnou formu vykazovaly i nezpochybnitelný umělecký přesah spoluutvářený právě Haasovým nevšedním hereckým projevem a Fričovou invenční supervizí upozorňující na rodící se fenomén. Ať žije nebožtík překypuje nadhledem, vtipem a okázalou ironií, kterou nešetří ani v okamžicích přísně vážných. Haas si doslova libuje v roli nenapravitelného flamendra, v mnohém připomínající hercovu skutečnou bohémskou povahu – galerie typicky "haasovských" bonmotů je odzbrojující a výborně vystihuje nejen dynamiku doby, ale především elegantním způsobem shazuje prvorepublikové elitářství, byť Haas v roli příslušníka tzv. zlaté mládeže není nesympatický, ale naopak. Na vrcholu hereckého obsazení se jako fondánový bonbonek zaskvěla Adina Mandlová, která se po skromném úvodu mohla v druhé polovině inteligentní filmové veselohry převléknout do přepychových modelů Ulli Rosenbauma. Byl to ten pravý kontrapunkt, který rozhodl o další hvězdné záři vycházející filmové hvězdy. Přehlédnout nelze ani vynikajícího Václava Trégla oděného v tradičním kostýmu věrného sluhy, Hašlera v jeho "nehašlerovské" podobě a neodolatelného Šlégla ve výborné scéně se šampaňským. Film nabyl na popularitě nejen u nás, ale také ve Spojených státech, kde sklidil femomenální úspěch, částečně zásluhou Jana Šímy, dnes neprávem pozapomenutého dirigenta a hudebního skladatele, který poněkud bláznivou taškařici opatřil moderními jazzovými melodiemi. Zářivá perla zlatého barrandovského věku, jejíž oslňující lesk nevymizel ani po více jak sedmdesáti letech. Tak kolik to dělá? Tři tisíce devět set. To je do pěti tisíc jedenáct set. Neračte mít těch jedenáct set? To by se mě moc hodilo. – Prosím. – Výborně! A v příštím tahu hrajete s sebou už s pěti tisíci. (03.10.2008)

Báječná komedie o záměně pořadového lístku u lékaře a zápletka jak hrom rozjede sled událostí nečekaným směrem, ku příkladu k uzavření sňatku s ošetřovatelkou.. Martin Frič a Hugo Haas to senzačně napsali, je to vtipné, milé, zábavné a příjemné pokoukání, k tomu tedy jedním dechem dodávám, že herecká kreace Huga Haase dominuje celému snímku a zvládnul to parádně.. Opakovaně mi bylo potěšením.. (22.06.2023)

Jaxe mi tento film donedávna líbil, taxe mi naráz neuvěřitelně zhnusil. Je to v podstatě pohádka o bohémovi - člověku zcela nezodpovědném, po krk zadluženém, na alkoholu závislém, kterak mu vše jako zázrakem prošlo a získal nevěstu svých snů a přízeň bohatého strýčka. Promiňte, ale těch pár geniálních vtípků nepřekryje tuto zkaženou podstatu. Za pár opravdu povedených vtípků dávám průměr. (28.01.2013)

Tentokrát mi tato vychvalovaná prvorepubliková komedie nesedla. Když to srovnám s nedávno viděnými (Eva tropí hlouposti, Kristián), či dříve viděnými (Plachý milionář, cokoli s Buriánem), tak je vcelku jednoznačně tou nejslabší. Sám sebe se ptám proč? Jednoduchá a ztřeštěná zápletka? To by nevadilo, hojně se vyskytuje i v předchozích filmech a dokáži ji odpustit. Na vině je především hlavní představitel a jeho výkon. Ano, opravdu se mi Hugo Haas nelíbil. Při srovnání například s Vlastou Burianem a Oldřichem Nových jednoznačně prohrává. Jeho komika je podivně unylá a za celý film mě mnohokrát rozesmát nedokázal. Není v tom ale sám, chybí i výraznější vedlejší postavy (Václav Trégl to sám nevytrhne) a klopýtají také dialogy, které rozhodně nejsou tak brilantní, jako ve výše jmenovaných filmech. Sice půjdu tentokrát proti proudu, ale víc než dvě hvězdy nedám. (17.09.2018)

Martin Frič mi mnohokrát předvedl, že rozhodně umí výrazně lépe. Celý děj se točí kolem předvídatelné a ani za mák vtipné romantické naháněčky. Taková červená knihovna dob minulých, takže ruce pryč od toho. Až na pár vtipných hlášek, které se točily především kolem alkoholu, se moc nebylo čemu smát. Vše je tradičně předvídatelné a opět se Frič drží starého známého tématu, kdy se hrdinové postupně zamotávají více a více do svých lží. Příliš mi nesedl ani Hugo Haas. Přitom samotný nápad s "nebožtíkem" je sám o sobě vynikající a otevřel potenciál spoustě zajímavých nápadů. Nezbavím se pocitu, že se zde určitě dalo vymyslet něco zajímavějšího a vtipnějšího. Nevyplodím ze sebe více, než velice otřepané dva kousky. které dávám s jedním okem zcela zavřeným a druhým přivřeným na maximum. (13.05.2019)