Režie:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Lele MarchitelliHrají:
Toni Servillo, Sabrina Ferilli, Carlo Verdone, Carlo Buccirosso, Isabella Ferrari, Giorgio Pasotti, Franco Graziosi, Serena Grandi, Luca Marinelli (více)Obsahy(1)
Po obrazově i hudebně atraktivní road-movie Tady to musí být (2011) sahá Sorrentino po osvědčených prostředcích svého jedinečného filmového stylu a opět přináší vizuálně podmanivé komediální drama o hledání smyslu vlastní existence a smíření se s věčně plynoucím časem a stárnoucím tělem. Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasazuje Sorrentino do prostředí "třpytivé" vysoké smetánky podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podává kritiku současné společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Zoufalý Babylon zbohatlíků, politiků, zločinců, filmových hvězd, umělců, intelektuálů, ale i komplikovaných i nestálých vztahů ožívá v starověkých budovách a gigantických vilách Říma a sledujeme ho očima rozčarovaného Jepa, věčně se utápějícího v poháru gin tonicu a ve víru nekonečných party. A nad tím vším stojí Řím jako krásná, avšak mrtvá diva. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (504)
Na danou otázku mi od dětských dob moji přátelé dali vždy tu samou odpověd' ... "pička". Spousta myšlenek vyjádřené nejen v obraze (v hlavní postavě Jepa), ale i v naší mysli. Při sledování Grande bellezza vnímáte nejen každou maličkost, každé slovo Jepa, každý nádherný záběr v nádherném prostředí, ale i každý hudební motiv daný přesně na kůži. Možná během sledování se vám zobrazí celý váš život, možná v některých otázkách nenajdete tu správnou odpověd', ale určitě po skončení budete mít chut' zajít do nočního města na velkou párty, která vám trochu připomene tu úvodní. Slast myšlenkově propojeného Kubricka skrytá v duši Sorrentina a Servillona. +++ Druhé zhlédnutí v rámci Ozvěny Be2Can, stále neutichající dokonalost. ()
║Rozpočet €9,2milióna║Tržby USA $91,054║Tržby Celosvetovo $12,364,000▐ niekto chcel byť strašne originálny pri tejto hre na umenie, kde chcel odovzdať úžasnú výpoveď hýriaceho starca doplnenú s vizuálnym podmazom ale postupne to len čoraz viac nudí keď sa to výdatne nikam neposúva, prehodnotený film /40%/ ()
Místy bych to, hlavně skrze život hlavních postav, nazval spíše Velká prázdnota. Ale nejdříve si zabilancujeme, když tak činí i hlavní hrdina. * I. Prosinec 2011, dospívání: uspořádal jsem rodinný silvestrovský program s podtitulem bavíme se vždy a všude. * II. Léto 2012, rodinná dovolená v Tunisu: po večerech animátorská i taneční zábava a jedna z často hraných písní (u níž jsem obvykle navzdory nadšení ze všeho ostatního odcházel) bylo hlasité disco, v němž zpěvák řval něco jako Ryba! Ryba! Ryba! Jak stylové si tu píseň po letech připomenout díky velkolepé scéně ve filmu Velká nádhera!! * III. Prosinec 2014: Stužková! Na taneční zábavě zní remix starého slovenského hitu Jaj, Zuzka, Zuzička (ti, co to spáchali, se zajímavě jmenují Mafia Corner). Uprostřed čtyř minut tuc-tuc dunění se dokola opakuje pouze první sloka bez jedinkrát zahraného refrénu. Považoval jsem to za hudební paskvil a podvrch. Ve filmu zní remix italského hitu A far l'amore comincia v úplně stejném principu, až jsem chtěl tvůrce pochválit za trefný obraz remixové hudby, než jsem zjistil, že tento remix vznikl už 2 roky před filmem a je tedy spíše možné, že MC (nikoliv Marvel Comics, ale pořád Mafia Corner) se naopak inspirovali. * IV. Rok 2022, po letech: V jednom textu narážím na výraznou zmínku knihy o tom, jak se coby moderní lidstvo máme tendenci hlavně bavit a ubavit se až k smrti. Děsivé, ale trefné. * VI. Květen 2023: Konečně vidím tu Velkou nádheru! Jak ji se vším a různými zkušenostmi zhodnotím? *** (0) Ve více komentářích narážím na dojem, že sledování smetánky z italských večírků a její lítosti nad prázdným životem v době stáří nemá pro mnohé diváky žádný přínos. Kupodivu se ani moc nepřidávám, neb jsem sám došel k zajímavé reflexi (bylo toho víc!) i těšení, že nad podobně prázdným životem snad nebudu vzlykat a že do něj ani přes příležitostní účasti na nějaké té slavnosti, poučen nespadnu. (1) Vizuál v nejedné scéně nádherný, zvláště snímání italských ulic a památek... zde je ta Velká nádhera! Leč skoro v ničem dalším jsem ji nespatřil. (2) Nejednu scénu jsem už viděl dříve a bavilo mě je vidět znovu v rámci celku. Některé scény jsou nezapomenutelné, jinými jsem se však pronudil. (3) Dialogy umělců intelektuálů nám o těch postavách naštěstí dost říkají... spisovatel jednoho románu s monotónním životem, spisovatelka 11 románů (+jedné knihy o Straně), ale jakým způsobem prosazených a vydaných(!)... i přítomnost hudebníka měla co nabídnout a prázdnějších intelektuálních keců, jaké by mě štvaly, naštěstí bylo pomálu. (4) Atrakce: vrhač nožů dechberoucí.. holčička s barvami totální psycho, ale s krásným výsledkem.. nezvyklá „olympijská disciplína“ skoku do zdi? Zvrhlost! (5) Jenže čím dál víc mi docházelo: ty chvilkové prvky zvrhlosti i monotónní prázdnoty mají své opodstatnění v tom, co film chce zobrazit. Přinesl dost zajímavého (a bylo toho opět víc!), sám o sobě je místy velkým zážitkem, až jsem měl pocit, že by mě díky vybraným scénám mohl časem bavit i znovu. Jenže jsem nezmínil největší výhradu: (6) Sice tu nechybí souvislejší děj, ale je strašně roztříštěný do série spousty střípků a formy, která místy uchvacuje, jindy některými čistě formálními nápady mi celkový dojem rozmělňovala. Začnu u neutrálních 3* a uvidí se, nakolik (ne)budu mít v budoucnu chuť sledovat Velkou nádheru i opakovaně. (7) Díky nápaditější formě, „kratší“ stopáži a souvislejšímu ději pro mě určitě stravitelnější, než Felliniho Sladký život. [60%] () (méně) (více)
V Římě to očividně žije a docela dost. Sorrentino se mi trefil do vkusu, bezmála dvou a půl hodinová oslava umění a krásy, kterou nás provádí postarší elegán, který se tak jako každý správný Ital umí oblékat. Hlavně jsem ocenil různé kombinace sak, košil a kapesníčků. Skvělá hudba, krásné obrázky, krásné oblečení a krásný Řím :) ()
„È solo un trucco.“ Sorrentino navazuje tam, kde Fellini skončil. Výměna pohledů mezi Jepem a dívkami z klášterní školy, oddělenými od hrdiny mříží, nápadně připomíná závěr Sladkého života. Zatímco ale Marcello do světa římské smetánky teprve pronikal, Jep Gambardella již pronikl, prozkoumal a (pozdě) pochopil, že autentický život se odehrává na druhé straně. Na druhé straně nejen ve smyslu prostorovém, ale i časovém – útočiště před všeprostupující prázdnotou hrdinovi skýtají vzpomínky na dětství, kdy ještě nevěděl, kdy teprve poznával. Jestliže jej jeho flâneurovské bloudění, jehož jsme svědky, něco naučí, pak skutečnosti, že sami sebe a svůj vlastní příběh popřít nemůžeme. ___ Nikoli přímá konfrontace s náboženskými symboly, ale setkání s nevinností (dívky, líbající se milenci) a s plynoucím časem (časosběrný fotografický projekt), krátká nahlédnutí do reality, která je stejně prchavá jako krása nebo láska, jsou duchovně nejhodnotnějšími okamžiky Jepovy profánní existence. Pár vteřin trvající střetnutí Fanny Ardant, která si s sebou elegantně nese postavy ze všech filmů, v nichž kdy hrála, vydá za hodinovou návštěvu kostela. Během těchto momentů si Jepe snad uvědomuje, že možná zná každého a může se dostat kamkoli, ale že pro něj přesto zůstávají hodnoty těžko dosažitelné, o něž má smysl usilovat. ___ Velká nádhera je filmem doby a společnosti bez narativního potenciálu. Veškeré příběhy již byly odvyprávěny, zbývá jen cyklické přehrávání známých situací, mechanické obměňování herců, rolí a rekvizit. Všechno, pohřeb nevyjímaje, je pouze performance. Čas a pohyb se staly irelevantními. Sorrentino přesto dokázal natočit o světě popírajícím dvě základní charakteristiky kinematografie film pulzující životem. Byť jde o život, který nemá směr. ___ Díky neustávajícímu pohybu kamery, překvapujícímu střídání typů záběrů (různé druhy jejich návaznosti by vydaly na samostatný rozbor), vsazování nečekaných objektů do mizanscény a živému soundtracku, který nedělá rozdíly mezi Bizetem a italským popem, nepřestává Velká nádhera plynout a nedovolí vám odejít z kina, dokud skutečně nedozní poslední tón. Teprve poté můžete zpracováváním naznačených myšlenek začít vyplňovat prázdný prostor, který před vámi byl rozprostřen. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Sandiego ()
Galerie (40)
Zajímavosti (7)
- V rozhovoru pro italské rádio režisér uvedl, že v jedné fázi produkce pro film zvažoval název "L'Apparato Umano (Lidský přístroj/Lidské zřízení)", což je také název fiktivní novely, jejímž autorem je hlavní postava filmu. (Morien)
- Okrem talianskej metropoly Rím sa filmovalo aj v Toskánsku. (MikaelSVK)
- Když vychází Orietta (Isabella Ferrari) z bazénu a sáhá po ručníku, je na zemi vidět mokrá cestička od bazénu k lehátku a do domu. (AlekiCornski)
Reklama