Velká nádhera

„È solo un trucco.“ Sorrentino navazuje tam, kde Fellini skončil. Výměna pohledů mezi Jepem a dívkami z klášterní školy, oddělenými od hrdiny mříží, nápadně připomíná závěr Sladkého života. Zatímco ale Marcello do světa římské smetánky teprve pronikal, Jep Gambardella již pronikl, prozkoumal a (pozdě) pochopil, že autentický život se odehrává na druhé straně. Na druhé straně nejen ve smyslu prostorovém, ale i časovém – útočiště před všeprostupující prázdnotou hrdinovi skýtají vzpomínky na dětství, kdy ještě nevěděl, kdy teprve poznával. Jestliže jej jeho flâneurovské bloudění, jehož jsme svědky, něco naučí, pak skutečnosti, že sami sebe a svůj vlastní příběh popřít nemůžeme. ___ Nikoli přímá konfrontace s náboženskými symboly, ale setkání s nevinností (dívky, líbající se milenci) a s plynoucím časem (časosběrný fotografický projekt), krátká nahlédnutí do reality, která je stejně prchavá jako krása nebo láska, jsou duchovně nejhodnotnějšími okamžiky Jepovy profánní existence. Pár vteřin trvající střetnutí Fanny Ardant, která si s sebou elegantně nese postavy ze všech filmů, v nichž kdy hrála, vydá za hodinovou návštěvu kostela. Během těchto momentů si Jepe snad uvědomuje, že možná zná každého a může se dostat kamkoli, ale že pro něj přesto zůstávají hodnoty těžko dosažitelné, o něž má smysl usilovat. ___ Velká nádhera je filmem doby a společnosti bez narativního potenciálu. Veškeré příběhy již byly odvyprávěny, zbývá jen cyklické přehrávání známých situací, mechanické obměňování herců, rolí a rekvizit. Všechno, pohřeb nevyjímaje, je pouze performance. Čas a pohyb se staly irelevantními. Sorrentino přesto dokázal natočit o světě popírajícím dvě základní charakteristiky kinematografie film pulzující životem. Byť jde o život, který nemá směr. ___ Díky neustávajícímu pohybu kamery, překvapujícímu střídání typů záběrů (různé druhy jejich návaznosti by vydaly na samostatný rozbor), vsazování nečekaných objektů do mizanscény a živému soundtracku, který nedělá rozdíly mezi Bizetem a italským popem, nepřestává Velká nádhera plynout a nedovolí vám odejít z kina, dokud skutečně nedozní poslední tón. Teprve poté můžete zpracováváním naznačených myšlenek začít vyplňovat prázdný prostor, který před vámi byl rozprostřen. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Sandiego (30.10.2013)

Niekto to tu nazval prehliadka plesnivcov a asi tak sa to dá aj vnímať. Umenie vizuálne odpudzujúce, keby tu Sabrina Ferilli nevystavovala svoje telo, čo bola zvyknutá po celú svoju kariéru, zrejme by ten vizuál ostal prehliadkou dlhých nosov starigáňov, čo sme sa mnohokrát mohli z profilového záberu možnosť presvedčiť. Jediné, čo tu bolo ešte pekné boli vonkajšie zábery na budovy za sprievodu peknej hudby, či už husľovej alebo klavírnej. Inak ide o dekadentné umenie podporované zase len spomínanou nahotou a chlapi, čo nevyhnutne potrebujú modrú tabletku, sa na to len mlsne pozerajú a vedú nekonečne dialógy o tom, že vlastne na staré kolená im prišlo na um, ako robia veci, ktoré vlastne robiť ani nechcú a že kde by strčili svoje nadbytočné milióny. Posolstvo alebo pointa filmu mi priniesla odmocninu z nuly a za atraktívnu som nepovažoval ani storočnú bezzubú mníšku, tak sa hodila skôr do Conjuringu. Mne inak z tej smotánky bolo aj úprimne nevoľno. (21.01.2021)

Už to tady bylo. Velká nádhera je zcela zřetelný hold proslulému Felliniho snímku Sladký život a srovnání s tímhle kouskem se přímo nabízí a přinutilo mě po letech se k Felliniho nejspíš nejslavnějšímu snímku vrátit. Paola Sorrentiniho považuju za nejlepšího současného italského režiséra, který dokáže s obrazem a herci vykouzlit fantastické zážitky. Pokud jde o formu, tam myslím si Felliniho spolehlivě překonal, v tom je totiž Sorentino opravdu brilantní, pokud jde o obsah, tam pro změnu Fellini spolehlivě porazil Sorrentina. Viděl jsem krásně nasnímané obrázky, viděl jsem dekadentní scény ze života dnešních italských intelektuálů i těch, co si na ně snaživě hrají, ale celkově netuším, co mi vlastně Sorrentino chtěl sdělit. Oceňuju soundtrack a písničku Far l'amore jsem si doma opakovaně pouštěl a užíval, scény z párty pak působí jako skvělý videoklip k písničce, ale při sledování filmu jsem se spíš nudil a výsledných 50 % celkového dojmu a slaboučké 3* představují tak nějak kompromis ve vztahu k dílu, se kterým si, upřímně řečeno, nevím rady. Paolo Sorrentino umí mnohem líp a když chce, dokáže i něco sdělovat. Tady se mu to v mém případě nepovedlo... (25.12.2014)

Velká nádhera je jako leporelo. Některé obrázky jsou krásné(Řím je popsán jako krásné město), některé ne, u některých nevím co znamenají a u jiných co znamenají. Po stránce vizuální a hudební stránce je film dobře udělán. Jep Gambardella je charismatický a připomněl mi svým chováním mého otce, pouze částečně, ale připomněl. Překvapilo mě vysoké hodnocení filmu. Musím však přiznat, že i Grande bellezza když není úplně mým šálkem kávy, tak je to film se svými kvalitami. (18.01.2014)