Na divoké vlně

Treba uznať, že išlo o príjemný motivačný príbeh o jednom mladom fanatikovi do surfovania. Po dramatickej stránke som však čakal niečo viac, niečo čo viac zaujme a chytí za srdce. Možno to je tým, že o surfovaní viem holý prd, ale určite nie len kvôli tomu. Napríklad aj herecké výkony mohli byť trochu presvedčivejšie, hlavne u toho mladíka. Lepší priemer. 65/100 (21.04.2022)

Po shlédnutí mi napadá pouze jediná věta. Je lepší shořet než vyhasnout, napsal Kurt Cobain v dopise na rozloučenou. V přeneseném slova smyslu je Na divoké vlně právě filmem o téhle jediné větě, o tom, že jsou mezi námi jedinci, kteří prostě shořet musí, cítí to a právě takoví jedinci posouvají hranice lidských možností. Úžasná kamera. (03.11.2013)

Jako sociální drama vcelku průměrná záležitost plná otřepaných klišé, ovšem coby sportovní snímek nadprůměrná věc. Počáteční nesympatie k hlavní postavě záhy vystřídal obdiv. Nechybí dramatické situace i hluboké dialogy, zejména v situacích, kdy Frosty ( skvělý G. Butler) hovoří o podstatě oceánu, o vztahu člověka k němu apod. Některé scény přicházejí znenadání a zůstávají neobjasněny, ovšem přesto bez vlivu na zážitek z filmu. Sentimentální závěr přijde k chuti a divák odchází od obrazovky z pocitem, že poznal heroickou osobnost s vůlí pevnou jako skála, která se mu v rozhodujících životních okamžicích stane inspirací. 75% (05.06.2014)

Pokud vám není cizí surfování na divokých vlnách, najdete v tomto snímku o něco více, než jen rodinné drama o mladíkovi, jehož jedinou vášní jsou vlny a dokáže probudit život i ve stárnoucím profesionálovi, který na život zanevře po osobní tragédii. Ovšem, pokud odečte ten surf (o který jde ve filmu daleko méně, než by se mohlo na první pohled zdát) nezbude vám nic jiného než x krát viděné téma, které se navíc opírá o skutečný životní příběh. (14.04.2013)

Honění Maverika je rozkokošný filmeček! Zvláště, pokud rádi dvě hodiny sleduje neoprenového cherubínka, cachtajícího se v příboji pod dozorem Žérarda Řiťlera. No žužu. Já už teda v životě sjel pár prken, ale asi jsem působil amatérsky, protože jsem až dodnes netušil, že aby v tom byl člověk dobrý, je třeba brutální nalejvárna Zen-buddhismu. Vždycky, když jsem dříve pozoroval všechny ty kůl surfery na nemilosrdně rozbouřené hladině Lipna, co přes mohutné panděro nemohli vytáhnout plachtu z vody, myslel jsem si, že jim prostě docházejí síly. Hovno. Bylo to tím, že spirituálně nesplynuli s deskou! Takže od nynějška, dokud nebudu za zvuků Dung čenu levitovat třicet čísel nad zemí, na žádné prkno nevlezu, jedině bude li vystuženo silikonem. Film je to nudný, kýčovitý, patetický a xblití, nicméně musím připustit, že posledních dvacet minut je excelentně natočených a vcelku strhujících. Jinak si ale raději příště skáknu na víkend do Chorvatska, kde budu do zblbnutí čumět do přílivu, žvýkat řízek a za neustálého omílání Om mantry sem tam sjedu nějakou plochou Němku, co nebude dělat moc vlny. Vrátím se jako lepší člověk, zdatnější surfař a určitě nebudu tolik otrávený. (22.02.2013)