Scénář:
František Vlček st.Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Eman FialaHrají:
Jaroslav Marvan, Ella Nollová, Jana Dítětová, Miloš Vavruška, Ota Motyčka, Milada Smolíková, Milan Balašov, Milada Kemlinková, Bohuš Hradil, Theodor Pištěk (více)Obsahy(1)
Veselohra Bylo to v máji je nesporným přínosem našeho filmu. Film ukazuje Šebestův přerod vlivem okolí a vlastně vlivem celé dnešní společenské skutečnosti, v níž lidé typu Šebestova zůstávají stát stranou jako ztělesněné přežitky kapitalistické minulosti, a to v práci i v rodinném životě... Nedostatkem, jehož je nutno se pro příště vyvarovat, je to, že v celém ději není ukázána role, kterou při výrobních problémech i otázkách jednotlivců hraje dnes u nás strana. Není myslitelno, že by se boj o zvýšení výroby odehrál bez spoluúčasti závodní organizace KSČ. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
K agitačním/budovatelským filmům mám prazvláštní vztah. Na jedné straně na ně s údernickým nadšením vždy rád kouknu, protože mně šíleně baví všechny ty hefty a nezamyšleně "chytré" a uvědomělé hlášky. Na druhou stranu jsem snad dostatečně velký zpátečník, aby mně tyto hlášky nenechaly chladným a uvědomoval jsem si i za těmito rádoby nevinnými hláškami a scénami to, co se na ně v té nejsyrovější podobě nabalilo (práskačství, strach, perzekuci etc.). Shrnuto a podtrženo: Filmařsky dobře zvládnuté dílo. Stejně tak dobře vystihující budovatelský zápal a onu jakousi "pozitivní" tvář budovatelského období. Na druhou stranu (a o tu mi jde především) agitační film ve svých důsledcích hrozný a neospravedlnitelný sebelepší filmařskou zručností. ()
Na tomto bolševickém dílku, představujícím fenomén údernictví, tj. nekonečného zvyšování a plnění plánu při budování komunistického Babylonu, oceňuji, jak nechává oslavovaný režim, aby se odkopal: případ zlepšovatele Šebesty jr., řezače skla, vypovídá o tom, že nikdo s nikým nic nesdílí, nikdo si o ničem nic nevypráví, zeť Šebesty sr. vzbuzuje svou neschopností lidsky oslovit rodiče své vyvolené spíše úzkost než radost a scéna s paní Šebestovou u rozhlasového přijímače vysílajícího přenos prvomájových oslav nemůže nepřipomenout podobně odevzdaný poslech ohlasů fašistického veselí u příležitosti Hitlerovy návštěvy v Itálii v květnu 1938 ze skvělého filmu Zvláštní den Ettore Scoly. Hned se mi vybavila Sophia Loren v roli Antonietty Taberiové. Pro mimoběžnou postavu, jakou byl ve zmíněném italském filmu Mastroianniho Gabriele, ve Fričově a Berdychově filmu nebyl prostor, ovšem jen zdánlivě. Vytrženy z tohoto zrůdného kontextu umožňují i jinak vyčnívající scény s Jaroslavem Marvanem díky jeho herecké věrohodnosti a přesvědčivé i oprávněné skepsi jeho postavy současně celek nově a jinak – subversivně – zvýznamnit. ()
Plně souhlasím s objektivním komentářem S_M_Lomoze, ale já agitky tohoto typu prostě miluji (to je nepřesný výraz) pro jejich mnohdy i nechtěný humor a odraz doby svého vzniku. Doporučuji, aby je měla možnost zhlédnout i dnešní mládež, která si jistě položí otázku, proč tyto filmy byly vůbec natočeny, proč v 50 letch v nástupu komunistické zvůle u nás byly nutné takovéto rozjásané filmy. Starší generaci možná přinese trochu nostalgie, což je při vzpomínkách na mládí pochopitelné, jelikož se vzpomíná jen na to dobré, ale o to více vyvstane ve srovnámí s realitou ta absurdnost tehdejší doby, v níž musela žít. ()
Veselá pohádka o novém socialistickém člověku. 1) 49letý Jaroslav Marvan ve své dobově typické roli nerudného dědka pochopí novou dobu a začlení se. 2) Jeho učňovského syna představuje pěkný Milan Balašov, o němž jsem na netu téměř nic nenašel. 3) Kouká se na to moc hezky, když už tedy v té době nemusíme žít. ()
Přiboudlá budovatelská veselohra, plná (ne)falšovaného entuziasmu i jemných dobových postřehů, může dnes, v jedenadvacátém století, způsobit leckomu zažívací obtíže, ale přesto lze na ni pohlížet také jako na svého druhu cenný dokumentární záznam. Je jasné, že Martin Frič si musel posypat hlavu popelem, aby si udržel svůj dosavadní post, přesto i v tak mizerném filmu najdeme figuru, která nás baví i po letech. Jaroslav Marvan, jeden z nejlepších českých herců, dokázal Šebestovi i jemu podobným postavám vdechnout kus člověčiny, přirozený lidský naturel, kterým se staví do jisté opozice, zejména vůči novotám a novotářství. V případě tohoto optimistického filmu tedy nejde ani tak o zlepšovací návrhy, soutěžení, hesla a průvody, ale o obyčejného českého člověka, který na nás občas, pokud se mu něco nelíbí, zabručí, a který baví a rozesmává vděčné publikum napříč generacemi i časem. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (2)
- Tvorcovia si dali povinný záväzok, že film natočia za 65 dní. Nakoniec sa im to podarilo za rekordných 39 dní. (dyfur)
- Ako výpomoc režisérovi Martinovi Fričovi bol pridelený mladík, ktorého nevzali na FAMU, Václav Vorlíček. (Raccoon.city)
Reklama