Sama v čase normálnosti

Scénář Lucie Konášové nezklamal. Zachycuje normalizaci zase trochu jinak. Charaktery postav jsou dobře vykresleny, navíc se opírají o přesvědčivé herectví. Překvapivě zareaguje postava Davida Prachaře po povýšení. Prolínání osobní a profesní roviny na pozadí politiky působí nenásilně, uvěřitelně. Dobová kulisa je na televizní film výborná (státní hymna na závěr vysílání, diskotéka s Kaťušou...), ale v závěru působili až moc aranžovaně pankáč v jednom pokoji a z televize křepčící Michal David v druhém pokoji. (08.01.2012)

Myslel jsem si, že film tak nějak s nadhledem ukáže něco z časů normalizace, a dočkal jsem se dost podivnýho vztahovýho filmu, ve kterym se snad všechny postavy chovaj poněkud divně a navíc každou chvíli některá z nich předvede nějakej těžko uvěřitelnej fatální obrat o 180°. Všechno to retro oblečení, retro účesy, retro nábytek a různý záležitosti jako charta 77, pořady v televizi se soudružkou Pelikánovou, nebo různý narážky na to, že bylo strašně těžký sehnat punčochy, filé a hajzlpapír, jsou tam jenom tak na okrasu. (17.09.2012)

Téma Charty 77 nebylo dosud veřejnoprávní televizí vytěženo ani z poloviny tak, jak by si to tenhle nesporně důležitý moment naší historie zasloužil, takže už za volbu tématu má Viktor Polesný body navíc. Nejvíce se tenhle nový televizní film blíží Brabcovu PF 77, nemá ale onu naléhavost a hloubku. Šedavost normalizace byla trochu potlačena, nesklouzla ale k podivně pastelovým návratům seriálu Vyprávěj. Hlavně z počátku jsme měl trochu problémy uvěřit některým hercům jejich role, scénáristka ovšem vedla jednotlivé dějové linie tak umně, že mne příběh záhy vtáhl a už nepustil. Hlavně propojení dobového kontextu a ryze osobních problémů vdovy, matky samoživitelky v éře reálného socialismu stojí za pochvalu, stejně jako vykreslení charakterů všehoschopných soudružek a kariérních lékařů. Výborná byla pak rekonstrukce příjezdu Václava Havla a Pavla Landovského k poštovní schránce a jejich pokus poslat chartu prezidentu Husákovi. Dojem autentičnosti podpořilo i použití dobového televizního vysílání a dalších dobových propriet. (Silvestr 1983 mi pak čistě subjektivně připadal, jako by vypadl z nějakého filmu Bohdana Slámy, ti punkeři byli úžasní...) Z hlediska kolektivní paměti je dobře ukazovat právě takovéhle příběhy, aby se na dobu totality u nás jen tak nezapomnělo... Záslužný (veřejnoprávní) počin... (08.01.2012)

Tvůrci se snažili postihnout dobová dilemata, kterým lidé čelili. Trochu jsem se ztrácel , která z těch mnoha linií je ta hlavní. A celkově se to na příběhu obyčejné sleje do takého celkového sdělení o této době, ani by se do toho tahala politika. Ukazovat tuto dobu na známém nedostatku záchodového papíru je trochu klišovité. Dnes mě s kamarádem a dvěma kamarádkami vyhnalo ze Staroměstského náměstí policejní komando, takže jsem měl ještě mnohem věrnější zážitek komunistické doby (demonstrace proti neschopné vládě poradil si s koronavirovou pandemíí - jsme druzí na světě v počtu nakažených a je zákaz pohybu mezi okresy, sportu , vycházení po 21 hodině apod.). (07.03.2021)

Ukazuje, že když se podaří kvalitní scénář, který vyrůstá z důkladné znalosti dobových reálií včetně normalizačních komunistických obřadů, může se podařit kvalitní dílo. Srovnávám-li tuto věc s polotovarově dokonalou VOLHOU, která zůstala na půli cesty, vynikne prokreslenost charakterů hlavních postav, kvalita hereckého obsazení s vrcholem v roli Nely Boudové, i citlivé postižení útisku té doby. Byly o to nebezpečnější, oč víc se člověk vymykal jejím konzumním lákadlům, která bezesporu také případ od případu existovala. Lucie Konášová patří po zásluze k protagonistům polistopadové scénáristiky a její úloha na tomto nesporném úspěchu Česká televize určitě nebyla zanedbatelná. (10.05.2024)