Suspiria

Nikdy bych nevěřil, že můžu napálit pět hvězd něčemu, kde forma jasně vítězí nad obsahem, ale stejně to nedělám poprvé, čili nasrat na to a magické Suspirii plný počet, protože ty obrazové orgie, které tady mistr Argento předvedl, vydají za deset malých černoušků. Děsivá přehlídka s dokonalou hudbou a na konci jsem se málem posral ( kecám, málem ne). (18.02.2014)

Legendární horor od mistra Argenta s úchvatnou vizuální stránkou a jedinečnou hudbou od Goblin. Argento má svůj nezaměnitelný rukopis a zde ho promítl rozhodně nejvíce ze všech filmů, které jsem od něho viděl. Suspiria vyniká především pohlcující a děsivou atmosférou, které neuvěřitelně pomáhá hudba, díky níž je úroveň strašidelnosti posunuta na nejvyšší stupeň. Závěrečná scéna je pak naprostý hororový orgasmus a dokážu si barvitě představit reakce lidí v roce 1977, kdy se tento skvost začal promítat. Film ve mně zraje jak víno a s každou další projekcí si ho vychutnávám víc a víc. (20.05.2018)

Argento v nejlepší formě! Problém italských horrorů je, že buď jim propadnete, nebo jimi opovrhujete. Navíc kvalita jednotlivých děl je značně kolísavá i v rámci tvorby jednoho režiséra. Mě Argentovy filmy baví jako výtvarníka. Jeho vytříbená paleta barev, záliba v rudé a modré, v kontrastu, hře světel a stínů. Pokřivená kompozice, kdy postavy, věci i budovy jdou často mimo obraz, vychylují se ze zlatého řezu, jako by ukazovala na deformované vnímání světa. Temný hudební doprovod plný skřeků a pazvuků navozuje patřičnou atmosféru. Argentův Goblin zde předvádí jednu ze svých vynikajících okultních kreací. Přízračná scéna na letišti i cesta lesem v dešti napoví, co lze očekávat. Výkřiky ,,Witch" jsou jen jakousi třešinkou na dortu. Šťavnaté vraždy, tlukoucí srdce v otevřené hrudi, pasti, léčky, červi a....čarodějnické spiknutí! Skvělý úvod do ponuré trilogie. (25.02.2011)

Ikonický italský horor 'Suspiria' od Daria Argenta je v rámci i mimo rámec audiovizuálního umění naprosto revoluční počin, který definoval filmový subžánr takzvaného neon cinema, a nezpochybnitelně ovlivnil hororový žánr jako takový. Stěžejním elementem zde však není relativně přímočarý a monotónní příběh, ale naprosto fascinující nekonvenční vizuál. Právě díky nadčasový vizuální estetice, kompozici křiklavých tónů barev, a výtvarné stránce jako takové, která na svou dobu neměla sebemenší obdoby, je 'Suspiria' zcela unikátním kinematografickým dílem, kde je formální hledisko nadřazeno hledisku obsahovému – což nemusí být každému po chuti. Sice jde o provokativní a nesnesitelně pomale gradující zážitek, ale tahle temná pohádka o čarodějnicích pro dospělé je absolutní povinnou četbou pro každého cinefila a fanouška hororového žánru..... (21.10.2021)

Subjektiv má tu vadu, že strachy reálného života berou mu schopnost báti se u filmu. Dneska jsem, já strašpytel, třebas letěl letadlem. Tudiž je vlastně s podivem, že Argento dovedl vzbudit svou Suspirií ve mně, když ne strach, tak alespoň zájem o filmové dění. Všechna čest u nehororového diváka mého ražení. Zručně buduje atmosféru, v níž neviditelné zlo provádí nepochopitelné činy a hrdinky o samotě v zlověstném tichu čelí nebezpečí (skvělá scéna na osamělém náměstí). Lekačky má v malíku, pečlivě odhadne okamžik, v němž divák dospěje k přesvědčení: "Á, teď už se nic nestane." Či onen pocit vytvoří. A teprve tehdy se to stane. Pro zručného hrůzomistra je to možná rutina. Prostředí a vůbec celé výtvarné řešení Suspirie však do kategorie "rutinní" určitě nepatří. Fotogenické možnosti architektury (převážně secesní, hádám, ale jsem houby odborník) byly volbou osvětlení a filmového materiálu využity na 100 %.Obraz dokonale ladí architektonickým rytmem. Vrcholem filmu je však zřejmě práce s barvou. Bezvýhradná sytost a zároveň neskutečnost daná barevným osvětlením (hlavně rudým) činí ze Suspirie bezmála malířskou lahůdku. Dokonce i krvi, když ta skutečná je tak fádní, dal v souladu se svou výtvarnou vizí novou, hezčí a zářivější barvu. Nádhera. Jenže... Co je to platné, když se nakonec Argento rozhodne naplno ukázat povahu a původ oné neznámé zlé síly a odpověď, kterou dá, je přinejlepším trapná. Tímhle že budil můj zájem? Ale nee... Když plnil film klišovitými postavičkami jako byl slepý klavírista, černý vlčák, přestárlá valkýra, ruská mužatka/mužička, němý dementní slouha či dekadentní ředitelka, bral jsem to jako zábavnou hru a usmíval se pod vousy. Velké odhalení však vtipu nepobralo - ukazuje jen, že i ten největší svůdník může být impotent. Silné ***. (20.06.2010)