Čapkovy povídky

Poviedky naozaj rôznorodé, z toho dve dlhšie, česká s policajtami hľadajúcimi štvormesačné dojča a druhá slovenská o vražde a treste. O treste sú tak nejako všetky, keď sú už ich rozprávači policajti. Spojenie cez rozprávačov vo vlaku je podarené, škoda, že ďalšie poviedky nedosahujú kvalitu prvej. –––– Cigáni, to sú nielen prekliaty národ, ale pokolenie satanovo. Keď vám tak clivo zahrajú do uška, človek by chcel niekoho zabiť. Alebo milovať. (13.02.2016)

Opravdu moc hezky vybroušená perlička z obecně velmi vířivé studánky československého filmu doby těsně poválečné, tentokrát ve formátu povídkovém – a musím říct, že tyhle návraty zpátky k domácím kořenům mě stále dokážou radostně potěšit. Zde mj. co povídka, to jeden osobitý a jedinečný herecký výkon... nejdřív napůl zoufalý, napůl pomatený tragický navrátilec z vězení proti své vůli Jaroslav Průcha s opakovanou vnitřní hláškou „Teď jdu domů“, ve druhé Jaroslav Marvan coby neodolatelný komisař s kouzelnou člověčinou, třetí vyprávění ve velkém zpestří za doprovodu hudby rozjetý Paľo Bielik se šavlí, v povídce o ukradeném spisu vedle robustního úředníka Theodora Pištěka exceluje také roztomile zubatý inspektor František Filipvovský a poslední povídka, v níž Frič kombinuje hravě fantaskní soudní proces s temnými retrospektivami v až noirovém stylu (aneb i na malé dozvuky režisérova 13. revíru dojde) je výborným sólem pro Vladimíra Šmerala v několika polohách a životních okamžicích postavy sériového vraha. **** Karel Čapek tyhle krimi příběhy se svými typickými úvahami nad spravedlností různého charakteru uměl v rámci krátkého prostoru skvěle napsat i vypointovat a Martin Frič zde více z nich v poměrně funkčním propojení (první dvě povídky se časově prolínají, jiné zas plynou coby vyprávění během dlouhé cesty několika policistů vlakem a pod.) převedl s citem na plátno, kde nechybí jednou humor s ironií, jindy kus prožitku z dramatu a vše zanechává dojem zdařilého celku, spějícího mj. od trampot s malým dítětem až po ten pomyslný posmrtný soud boží... [85%] (10.01.2024)

Domnívám se, že Čapek i Škvorecký se měli držet svého kopyta a nesnažit se o kriminálky. Jak mám oba ráda, tak tuhle jejich část tvorby fakt ráda nemám. Fričovi se přesto opět podařilo z nepříliš povedeného námětu stvořit minimálně koukatelný film, který se bohužel povětšinou odehrává v interiéru, takže nemohlo přijít na řadu Fričovo kouzelnictví v exteriérech. (02.12.2023)

Jsem ochuzena o srovnání s knižní předlohou, ale samotný film jsem vnímala vcelku poztivně. Určitě není jednoduché přenést Čapkovy povídky na plátno a přitom neubrat nic a vystihnout nejen děj, ale i pointu a správnou atmosféru. Líbilo se mi nenásilné propojení jednotlivých povídek. Úsměvné se střídaly s těmi tragickými a všech pět bylo určitě povedených. Jistě přispěl i výborný výkon všech protagonistů, tak například Marvana nebo Pištěka. (21.10.2012)

Je pravda, ze povidky na sebe krasne navazuji. Ne kazda me ale zaujala ( Pripad s ditetem, Ukradeny spis ). Mym jasnym favoritem je povidka prvni- Propusteny. Vnitrni hlas Zaruby ve svete, ktery 12 let nevidel je vynikajici. Balada o Juraji Cupovi je sice velmi silna, s vybornou hudbou, moc se me ale nedotkla. Prumerny film. (02.02.2010)