Úsvit planety opic

Tvůrce "trenažerského" Monstra po letech oddychu nezklamal a znovu natočil adrenalinový horor desetiletí. Ne drama, ne akční bombu. Prostě hutný hororový thriller bez lekaček a plný dusivé atmosféry lepkavého, nebezpečného pralesa. Snímek je nyní po francovském, lehce psychologickém originu zejména o opicích, lidé v něm téměř vůbec nehrají - sám Oldman je na plátně nejvíce 10 minut. Spokojenost pak mohla snadno být maximální, to by se ovšem jinak parádní scénář nesměl snažit přechytračit sám sebe, a na úkor nezbytné akce ve finiši servírovat až podezřele mnoho uzívaného moralizování. Blockbuster roku zdaleka ne, letní pop-cornovka jako vyšitá. (14.07.2014)

Downi na planetě opic to neměli nikdy lehké. O tom jsme se přesvědčili i v tomto remake, ačkoliv to ani remake vlastně není. Opice i lidé zde kráčejí po stejné stezce osudu, ale vyprávěcí prostředky jsou zcela jiné a, bože, ty triky! Triky jsou tak skvělé, že už jen kvůli nim se vyplatí usednout k tomuto filmu s thajskými kari chipsy, pivkem a tatarkou, jste-li na takové kombinace chutí. Příběh samotný naproti očekávání se vůbec nezabývá tím, co se stalo s planetou lidí, než ji převzali opuce, to je vlastně záležitostí úvodních titulků. Dozvíme se, že epidemie prakticky přivedla lidstvo na okraj totálního vyhubení. A opice si bezstarostné žijí dál v lesích, jejich civilizace je na úsvitu, aniž by vlastně tušili, co se stalo. No, lahůdka. A co čert nechtěl, vzápětí se všechno posere a napnuté vztahy mezi dvěma odlišnými entitami prasknou a pak teprve začíná peklo na Zemi a to v naprosto dokonalém vizuálním zpracování, jak jsem již podotkl. Myšlenka filmu je jednoduchá: opice, ač se proti lidem vyhrazují a to dost razantně, jsou pěkně zkurvenými rasisty, jednají nakonec úplně stejně jako oni. A prej, že opice neublíží opici. Pche! (13.10.2014)

Zdá se, že takřka 50 let staré téma má stále co nabídnout. Výzvy autorům, hutné a chutné zážitky divákům. Pomineme-li skutečnost, že lidoopi (skorolidé; jsme, ať se nám to líbí, či ne, nahé opice) mají značně omezenou mozkovou kapacitu (objem mozkoven se u lidí na dolní hranici pohybuje kolem 1150 kub. cm, zatímco u lidoopů je horní hranicí 900-1000 kub. cm) a konstrukce jejich hrtanu vylučuje zvládnutí zvukové lidské řeči, je pohádka, kterou nám předkládají zpoza oceánu, výborně vyvážená ve scénáři, skvěle malovaná kamerou (útoky lidoopího vojska) a výtečně koordinovaná režií. Pro téma mezidruhového dialogu tu bylo vykonáno opravdu mnoho. Zajímavé je - lidé či lidské role tu opravdu jen stínují - pojetí šimpanzího vůdce Cézara a za zmínku stojí i obří moudrý orangutan. Cézar svými projevy, zejména v závěrečné fázi filmu, silně připomíná Lincolna ze stejnojmenného nedávného amerického hitu. Jeho protivník Koba (jakýsi gruzínský Jánošík, jinak stranická přezdívka Džugašviliho-Stalina; jedná se o úmysl či náhodu?) je typickým populistou, na němž ulpívají znaky vůdců typu Mussoliniho či Hitlera. Ne náhodou je většina filmu komponována v šerosvitu zřejmě sekvojových (?) lesů nedaleko Friska, ne náhodou Cézar připomíná vše možné, jen ne vůdce, který na složité otázky ordinuje jednoduché odpovědi; chová se povýtce rooseveltovsky. Kápne-li do tohoto menu sem tam i zrnko humoru a zjistíme-li, že chybují i velikáni, zážitek, který se nám z více než dvouhodinové ságy, plné 3 D technologických pohlazení, postupně skládá do značně trvalé a propracované vzpomínky, je v každém případě nevšední. A krásný. (16.07.2014)

Kterak chlupatý gentleman Caesar a jeho bílý bratr Old Shatterhand Malcolm chtěli zakopat válečný banán, aneb „postapeo“ postrádající primární pohlavní znaky na svých protagonistech i zpracování. Bylo útrpné sledovat, jak se precizní triky marně snaží zakamuflovat ploché postavy a chabou, brutálně předvídatelnou dějovou stránku (poslední slova určené Brutovi Kobovi neuhádne jen naiva). Kdyby se alespoň objevil Charlton Heston a rozdal členům opičí tlupy přihlášky do National Rifle Association, ale ono nic.. P.S.: Nebylo by od věci vzhledem k celosvětovým tržbám a nezapáchajícímu jüanu zauvažovat o crossoveru s příběhy Sun Wu-kchunga, protože co si budeme nalhávat, o peníze jde vždycky až v první řadě.. (24.04.2017)

Skvěle udělané inteligentní pokračování. Už hned ta úvodní scéna s lovem mi vzala dech. Opice jsou perfektní a fakt není problém jim fandit. Lidští hrdinové za nimi trochu pokulhávají a pokud je ve trojce zase prostřídaj za někoho jiného, zlobit se nebudu. Finální bitka mě mile překvapila svojí "velkofilmovostí". (01.02.2015)