Černý motýl

Drobátko šílený irský kocour vs. španělský šedý myšák se sklony k sosání. Otázkou je, kdo z nich v horské chatě stojí hřbetem ke koutu a jestli tam s nimi nejsou liška a dudek! Banderas i Rhys Meyers do toho vkládají řemeslný nadstandard, ale z atmosféry jsem měl stejný pocit neautenticity, jako když se tvůrci snaží rekvizitami v podobě dopravních značek a červených nádob na kečup udělat z Itálie Spojené státy. Twisty nevadily. Chlast evidentně není jen slast, ale i drožka k múze. Co na tom, že tím jedním prstem bude scénář hotov tak za deset let.. (23.11.2023)

V polovině této nudy jsem už začal usínat, ale přece jen se začalo něco dít a tak jsem neusnul. Zažil jsem tedy to hezké zvyšování napětí a vydržel jsem i ten krásný zvrat o sto osmdesát stupňů, až k tomu WTF finále s probouzejícím se Tondou. Všechno hezké. Solidní nápad, ve druhé části i dramatické chvíle, jen mi to všechno přišlo nějak nepřirozené a nevěrohodně zahrané. Dobrý pocit z toho mám tak akorát na 50%. (09.01.2018)

Tento film mi svou atmosférou připomínal „Tajemné okno“ s J. Deppem v hlavní roli. Podobností tam bylo víc – nejen atmosférické vyznění, ale i dům na samotě a osamělý spisovatel žijící tam. Zápletka byla klasická ve stylu „někdo se k tobě nakvartýruje a ty pomalu zjišťuješ, že již nejsi pánem ale spíš vězněm ve svém vlastním domě. Závěr, který divákovi vše přiblíží a vysvětlí, nemusel být až tak jakoby mírně překombinovaný. Čtyři hvězdy bych dal i za jiný závěr. Prostě se mi ten film líbil. (18.07.2019)

Příjemný thriller stojí s kvalitními herci. 1) Spoiler. Snímek se pokouší i o překvapení. Závěr zpochybňuje, že byl pachatel dopaden a ponechává nepozorného a nemyslícího diváka na pochybách o tom, kdo je vrah. 2) 57letý Antonio Banderas (spisovatel Paul) odvádí kvalitní práci a 40letý Jonathan Rhys Meyers (tulák Jack) je prostě neodolatelný...inu, jako vždy. (12.11.2017)

Když spisovatel píše někde na samotě knihu, nemá nápady a u přemýšlení usne, začnou se dít věci vskutku nevídané. Takhle to nějak vypadá když se řekne, že tvůrce políbila Můza? Rozvine se událost, která svým postupným vývojem čím dál víc překvapuje. Objeví se muž, který se spisovatelem rozehraje podivnou hru v rámci inspirace jeho příběhu. Ale je to skutečně hra anebo fakt? Psychologický ráz jednotlivce přichází do popředí, což vede ke zvědavosti, kdo z koho. Vývoj kupodivu nepředvídatelného děje jde svým přirozeným tempem kupředu a každou další minutou nabírá na intenzitě. Nějakého to napětí se sice vyskytuje, ale nějak tomu pořád chybí atmosféra. Každopádně výkon Antonia Banderase snímek hodně vyzdvihuje. (31.03.2018)