Cesta do hlubin študákovy duše

Průměrné hodnocení 90% od více než 11 tisíců lidí zde na CSFD mi tento film doporučilo. O to větší bylo mé rozčarování a znechucení po jeho shlédnutí. Vždyť tento film je tak špatný! Celou dobu jsem se u něho nudil. Byla to taková trapná otrava, že jsem se musel nutit, abych snímek dokoukal do konce. Komedie? Jediný úsměv, který mi unikl, byl pouze kyselý, reagující na neuvěřitelnou stupiditu, podivnou naivitu, nereálnost a tristní přehrávání některých herců. Jak můžou 30-tiletí herci věrně zahrát studenty gymnázia? Takhle zdvořile, slušňácky, strojeně, konzervativně a hloupě by se učitelé chovat nikdy nemohli, dokonce ani v roce 1939. A ten přesládlý konec? Kam se hrabou hollywoodská béčka. Ne vše zde bylo špatné - někteří páni profesoři jsou zahraní zdařile (Marvan, Plachta, Nedbal). Pár nápadů, kdyby je pan režisér dokázal lépe využít, stálo taky za povšimnutí (viz např. papírek s výsledky na zádech prof. matematiky při písemce a zabavování a následné hltání komiksů francouzštinářem). Jak se někteří opovažují tohle dávat na úproveň klenotu geniálního Marečka... Musím zde po pravdě uvést, že komedie je můj oblíbený žánr a že existuje několik starých filmů pro pamětníky v čele s Kristiánem, které se mi opravdu líbí. A také, že jsem byl na tento film po četbě mnohých hodnocení natěšen. A teď je jednoduše nechápu. Tenhle film považuji za špatný po režisérské, scénáristické i technické stránce. Za hodně špatný. Zastaralý a rozhodně vůbec ne za nadčasový. (06.03.2010)

Vždy, když je mi smutno na duši, pustím si tenhle film. A vzpomínky na studentská léta, které evokují různé jiné příhody z lavic a vynořují se vzpomínky na kantory, kteří v mé době se náramně podobaly těm z filmového plátna, mě přivedou do té správné nálady a zdá se, že omládnu. Moje vnoučata mi nechtějí věřit, že byla taková přísnost na gymnáziích, ale je to pravda.... mravy byly na vysoké úrovni a vyloučení ze školy se rovnalo téměř popravě. No, každá doba má své pro a proti. Ovšem já na tu svou nedám dopustit. Režisér Martin Frič to natočil bravurně. Díky. (21.09.2007)

Těžko vybrat, který z herců tady exceluje úplně nejvíce. Jestli je to dobrosrdečný profesor Jindřich Plachta, povolný student Ladislav Pešek nebo snad nekompromisní matikář Jaroslav Marvan, který se snaží svou septimu konečně řádně usměrnit. Dohromady ale stvořili podívanou, na jakou se nezapomíná..) (19.06.2012)

Tak sem si konečně nařídila filmové doučování a podívala se na tenhle film. Cesta to je vtipná, svěží a i po tolika letech pořád aktuální (závratě u tabule, rande místo školy, čtení pod lavicí). Až příští týden dostanu vysvědčení, pokusim se prosadit 2 minuty ticha za propadlé, kteří v naší třídě určitě budou, jen doufám, že nebudu mlčet i za sebe. Kdo ještě neviděl, tak tempo furioso! (24.01.2008)

Komedie ze studentského prostředí vždycky bavily. Snad je to tím, že v těch telecích letech jsme dělali nejednu vylomeninu a každý měl ve třídě svého casanovu, sportovce, krásku, šprťáka, nemehlo i propadlíka... Ve spojení s prvními láskami, přátelstvím i sem tam strachu, to když kantor namátkou vyvolával k tabuli to prostě v každém zůstane. Cesta do hlubin študákovi duše, není jen o studentech, ale i profesorech. Dílko je to vtipné, hřejivě lidské se skvělým Plachtou, Marvanem, Peškem... Dávám připíchnuté 4 motýly. * * * * (03.07.2014)