Císařův pekař - Pekařův císař

Áno je pravda, že tento snímok, ktorý natočil v roku 1951 režisér Martin Frič, je do značnej miery kontroverzný. Niektorí ho vynášajú do nebies a iní ho doslova neznášajú. Ja som tak niekde uprostred. Páči sa mi to mystické tajomno okolo pražského Golema a na druhej strane ma nesmierne znechucuje tá do očibijúca socialistická agitácia oslavujúca kolektívnu prácu a radosť z výhliadok na lepšie zajtrajšky. Čo sa týka filmárčiny a hereckých výkonov, tak je to na veľmi vysokej úrovni, obzvlášť keď zvážim dobu vzniku a politické pomery, ktoré vtedy v Československu panovali. Je tam však aj hodne malých detailov, ktoré mi dosť vadia. Takže ja prorežimovej, budovateľskej rozprávke "Cisárov pekár a pekárov cisár" viac ako tri hviezdičky dať nemôžem. *** (26.06.2023)

I po tolika letech vynikající film. Jan Werich jako by císaři Rudolfovi II. z oka vypadl. Jeho dvojrole císaře a jeho dvorního pekaře Matěje, dvou povahově naprosto rozdílných lidí, je vynikající. V první části je spoustu hlášek ("Vy jste vrah? - Ne, pekař."), druhá je dynmičtější a je v ní spostu vtipných scén a momentů. Překrásná výprava, které nemůže konkurovat leckterý novější film. Spoustu herců ve vedlejších rolích podalo vynikajcí herecké výkony (František Černý, František Filipovský, Nataša Gollová). Jeden z nejlepších českých filmů. (02.03.2005)

V roce 1951 vznikla jedna z nejlepších a nejslavnějších českých pohádek, která i dnes více než potěší a dá se na ni dívat stále dokola. Jan Werich v roli císaře Rudolfa II. a pekaře Matěje exceluje. I když je film točený v době velkého komunismu, tak jsou zde obsazeny vesměs prvorepublikové hvězdy, protože koho jiného by v té době sehnali. Režie se chopil jeden z nejlepších českých režisérů Mac Frič. (21.12.2007)

Levicová kontinuita se nedala zapřít ani v dobách nejtemnějších. PEKAŘE můžeme chápat a vyložit jako přímé pokračování prvorepublikových her OSVOBOZENÝCH, v němž se z velmi pravděpodobné úlitby režimu podařilo právě proto vytvořit umělecký šperk. Budovatelské nadšení filmu je tedy vším možným, jen ne pochmurným optimismem doby politických procesů a justičních vražd; tato kamufláž - lhostejno, zda vědomá, či spontánní - je působivá - a pro někoho neprohlédnutelná - i dnes. Postavíme-li toto skvělé dílo do přímé linie srovnání se SVĚT PATŘÍ NÁM nebo HEJ RUP!, vidíme zachování humoru té doby, do kterého je přidán pathos, neodlehčený černým humorem (závěrečné truchlení nad neznámými hrdiny ve SVĚTĚ). Werichovská dvojrole je zřejmě také dána Voskovcovou absencí a tehdejší nemožností ho alespoň přibližně nahradit (až o něco později se objeví Miroslav Horníček). Tuto kontinuitu také ztělesňuje tehdy ještě stále mladá a krásná Nataša Gollová (byla mezi pětatřicítkou a čtyřicítkou). Ani určité ochabnutí tempa ve druhé třetině druhého dílu nemůže pokazit vynikající dojem z tohoto mimořádného nevávrovského českého velkofilmu-pohádky. Kontinuitu zrělesňuje také režisérova osobnost - Martin Frič tu dospěl k dalšímu vrcholu své skvělé tvorby. Za zmínku stojí i prolínání hereckých generací (Plachý,Štěpánek,Kemr,Jana Werichová,Bezouška). Osobitá třetirepubliková tvář tohoto případu postupně odeznívající prvorepublikové tradice, která i vyplnila, i překonala dobu svého vzniku, je - nezávisle na tom, jak byla míněna - nadčasová. (27.01.2008)

"My se jdeme historicky znemožnit." Neumím zhmotnit tmu, chemicky vyrobit zlato, ukuchtit lektvar nevyditelnosti ani elixír mládí a ani to mé perpetuum nemobiluje zcela podle mých představ. A bez těchto schopností bych se rozhodně neměl vydávat na dvorek Rudolfa II., ale když já každoroční vánoční pozvání pana Wericha neumím odmítnout. (01.01.2013)