Císařův pekař - Pekařův císař

Jan Werich - (Rudolf II. / pekar Matej) +++ Natasa Gollova - (Katerina) +++ Frantisek Filipovsky - (Astrolog) +++ Milos Kopecky - (Alchymista) +++ Vera Chytilova - (Dvorni dama) +++ Hudba: Julius Kalas, Zdenek Petr, Jan Werich +++ __________ Tak konecne som si tuto komediu pozrel na sukromnej tv, ktora ma prekvapila tym, ze jedinu reklamu vlozila iba medzi prvou a druhou castou, co sa stava malokedy. O to väcsi som mal neruseny zazitok aj vdaka hereckemu koncertu skveleho Jana Wericha. Z mojho pohladu sa mi este viac pacila druha cast, kde prisiel narad samotny pekar Matej v roli akoze omladnuteho cisara Rudolfa II a boj o Golema. Klobuk dolu pred majstrovskym dielom Martina Frica z roku 1951, ktory ma aj lepsiu kvalitu a este k tomu vo farbe, ako mnohe ine filmy zo zapadnej Europy...........04.06.2008 (02.06.2008)

Levicová kontinuita se nedala zapřít ani v dobách nejtemnějších. PEKAŘE můžeme chápat a vyložit jako přímé pokračování prvorepublikových her OSVOBOZENÝCH, v němž se z velmi pravděpodobné úlitby režimu podařilo právě proto vytvořit umělecký šperk. Budovatelské nadšení filmu je tedy vším možným, jen ne pochmurným optimismem doby politických procesů a justičních vražd; tato kamufláž - lhostejno, zda vědomá, či spontánní - je působivá - a pro někoho neprohlédnutelná - i dnes. Postavíme-li toto skvělé dílo do přímé linie srovnání se SVĚT PATŘÍ NÁM nebo HEJ RUP!, vidíme zachování humoru té doby, do kterého je přidán pathos, neodlehčený černým humorem (závěrečné truchlení nad neznámými hrdiny ve SVĚTĚ). Werichovská dvojrole je zřejmě také dána Voskovcovou absencí a tehdejší nemožností ho alespoň přibližně nahradit (až o něco později se objeví Miroslav Horníček). Tuto kontinuitu také ztělesňuje tehdy ještě stále mladá a krásná Nataša Gollová (byla mezi pětatřicítkou a čtyřicítkou). Ani určité ochabnutí tempa ve druhé třetině druhého dílu nemůže pokazit vynikající dojem z tohoto mimořádného nevávrovského českého velkofilmu-pohádky. Kontinuitu zrělesňuje také režisérova osobnost - Martin Frič tu dospěl k dalšímu vrcholu své skvělé tvorby. Za zmínku stojí i prolínání hereckých generací (Plachý,Štěpánek,Kemr,Jana Werichová,Bezouška). Osobitá třetirepubliková tvář tohoto případu postupně odeznívající prvorepublikové tradice, která i vyplnila, i překonala dobu svého vzniku, je - nezávisle na tom, jak byla míněna - nadčasová. (27.01.2008)

Nejen na svou dobu a na české poměry - skutečný megafilm. Tehdy rekordní rozpočet (téměř třicet milionů Kčs), obrovské množství komparzistů, legendární kostýmy, které jsou dodnes uloženy v ateliérech na Barrandově, jako kulturní dědictví naší země a hlavně - plejáda těch nejlepších herců v čele s dokonalým Janem Werichem, kterého si zde užijeme hned dvakrát. Druhý díl (Pekařův císař) mám o něco radši, ale celé dílo je naprosto bravurně natočeno i zahráno. Úplně nejradši mám pak scénu, kde je rozebírána sluneční soustava a jako planety poslouží kalichy s vínem. Skvost mezi českými filmy, který si v televizi nikdy nenechám utéct. (30.12.2020)

Císař Rudolf II. by sice rád vládl, ale nějak na to neměl čas. Bylo nutné věnovat se svým koníčkům, zvlášť když chtěl být věčně mladý, zjevování krásky Sirael ho také z vědeckého hlediska zajímalo a touha získat do svých služeb golema byla ohromná. Intriky se kolem něj jenom kupily a mne přitom nejvíce zaujaly oči intrikářů sledující rotující sklenky s vínem, z nichž jedno bylo otrávené, při vysvětlování Kopernikovy heliocentrické teorie. (08.12.2008)

Film, který mě provází od nejútlešího dětství. Má své klady i své řekněme ostré hrany. To okaté budovatelské nadšení vadilo i Voskovcovi, proto se na film nikdy nepodívat a kroutil hlavu nad tím, do čeho se to Jan pustil. Já už hlavou nekroutím, spíš mi v ní tak trochu vrtá, jak by asi film vypadal, kdyby ho dotočil Krejčík ... (27.12.2017)