Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Havíři Kubovi a jeho ženě Markýtce přinesla vrána dvanácté dítě. Havířina nenese a proto jde Kuba poprosit bohatého sládka Pandrholu o trochu jídla pro hladové děti, ale ten ho odmítne. Kuba hledá kmotra pro své dítě. Odmítne Pánaboha i čerta, protože je považuje za nespravedlivé vůči chudým lidem a vybere Smrťáka. S jeho pomocí se Kuba stane zázračným doktorem. Od bohatých si nechá platit a chudé léčí zdarma. Když onemocní Pandrhola, Kuba ho nechce léčit. Vymyslí si nesmyslné úkoly a když je sládek splní, vyléčí ho i přes Smrťákův zákaz. Sládek nechá Smrťáka zavřít do sudu a lidé, ani zvířata nemohou zemřít… (Filmexport)

(více)

Recenze (480)

kingik odpad!

všechny recenze uživatele

Opět nebavilo. Naprosto neupřímný a tupý film. Už jenom se zamyslet nad tím, že Smrt je podle slabomyslných tvůrců postava, se kterou se dá zakalit a pak i zakalit, když náhodou porušíte úmluvu, která mezi vámi a ní vznikla. Která vymaštěná hlava tohle vymyslela. Přání aby potokem teklo pivo a na stromech rostly jitrnice, je taky fakt "gut" myšlenka. A to nemluvím ani o léčení borců ležících na márách a po pár minutách skotačících po pokoji, když "doktor" na ně naflákal zbytky žrádel, co měli ve smradlavým stavení. A to mělo být co?! Pohádka? Ano pro chovance psychiatrických léčeben, kteří by nepoznali rozdíl mezi realitou a tupým výplachem mozku. Pak by si i oni mysleli, že svět tam venku opravdu vypadá tak, jak je to v tomto filmu prezentován. Jediný, komu jsem roli věřil, byl Hrušínský. 0% ()

C0r0ner 

všechny recenze uživatele

Moc pěkná pohádka o tom, že bohatí většinou bývají svině a chudí dobří lidé. Jasně, že to neplatí vždycky, ale co si budeme namlouvat. Často. K tomu režisér Frič přidal na svou dobu dost slušné efekty. Také si mimochodem pamatuji, že sv. Barbora je patronkou horníků a co je to vůbec havíř. Přínosný film. 90% ()

Reklama

ivishka 

všechny recenze uživatele

Perfektní Jiří Sovák, Rudolf Hrušínský, Květa Fialová a spousta dalších hvězd, která pochází z našich končin. O smrťáčkovi, který ať chceme nebo ne neodmyslitelně patří k našim životům - čili koloběh přírody. Nejvíce je pro mě ovšem zapamatovatelný moment, kdy na stromě rostou jitrnice a v potůčku místo vody teče pivo :-D. Ryze a správně české. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Nesmírně pozoruhodný film, který bych se zdráhal nazvat pohádkou. Nedejte se zmást optimistickou hudbou v úvodních titulcích a místy ladovským vizuálem. Je to spíše trpká existenciální úvaha, rozvíjející jeden motiv z Erbenovy pohádky "Dobře tak, že je smrt na světě", která posloužila autorovi scénáře J. Drdovi jako volná inspirace. Václav Lohniský (zde ve své životní roli) hraje Smrťáka tak sugestivně, že se prý tehdejší "Pandrholové" po zhlédnutí tohoto filmu na zač. 60. let dočasně zalekli, aby nedopadli stejně jako filmový záporňák v podání R.Hrušínského. Moc dlouho jim to ale asi nevydrželo... Film, který na mě vždy svou atmosférou a sdělením zapůsobí jako zjevení, a z některých scén mě až mrazí. Většinový divák tento snímek ale spíše redukuje na notoricky známou "pohádku", kterou televize každý rok opráší kolem Vánoc, a která je i tak trochu poplatná době svého vzniku. Současně je "Dařbuján a Pandrhola" jediný mně známý hraný film - spolu s o dva roky starší Bergmanovou "Sedmou pečetí" z r. 1957 (zapomenout nelze ani na Allenův snímek "Láska a smrt" z r. 1975, která si utahuje mj. právě ze Sedmé pečeti) - ve kterém se objevuje postavy Smrtky jako viditelná osoba. A ačkoli bylo ztvárnění Smrti v podání Bengta Ekerota strhující, na Lohniského přece jen nemá. UPDATE 26.12.2019 - Když si zpětně čtu ten svůj tehdejší pseudointelektuální komentář, musím se docela smát (btw. to s tou smrtkou jsem tehdy slyšel od Civala a dneska mi to přijde jako blbost, filmů se smrtkou coby viditelnou postavou je podle mě hromada nebo aspoň mám pocit, že jsem jich v posledních letech viděl hned několik). Samozřejmě, že Dařbuján a Pandrhola je pohádka, akorát brutálně poplatná době, což mi tam dneska dost vadí, podobně jako to, že už to znám nazpaměť, protože to v telce reprízují pořád dokola do omrzení a už to vůbec nemůžu vidět. Když se od toho ale odmyslím, tak za mě je tenhle film prostě strašná sranda, u které mám mimochodem tendenci fandit Pandrholovi než té hladové holotě, která se vrhá střemhlav do tekoucího piva, jako správný čecháčci slyšící na vše, co je zdarma (btw. ta představa, že by se skutečně vzalo pivo a nalilo do bahnitého břehu, mi přijde strašně nechutná, navíc by to byla ekologická katastrofa pro ryby a další vodní živočichy). ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Ve vizualizacích hojnosti nechyběla v polovině padesátých let ani lákadla moderního světa: automobil a víkendová chata. Obvykle se příhodně doplňovala s tradičními symboly — se džbány ověnčenými girlandami chmelových šišek a zabíjačkovými pochoutkami. Ačkoliv by bylo možné odkaz k pohádkovým představám osobního štěstí prodloužit až k prastarým magickým manipulacím, základem moderního blahobytu nejsou aktualizace kouzelného prostírání nebo zázračného oslíčka, jehož strst je nevyčerpatelnou zásobárnou zlatých peněz. Revoluční proletariát nespoléhá na dary vyšší moci, ale spíš na promyšlené nátlakové akce. Několik jich v padesátých letech popsal v populárních Českých pohádkách prominent poúnorového režimu Jan Drda. V pohádce Dařbuján a Pandrhola odmítne chudý havíř přízeň Boha i Ďábla, a vzdorně přijme za kmotra svých dětí Smrt. Proletář, který vlastní jen své zdravé paže — svou pracovní sílu, nemůže s životem ztratit nic než své okovy. Ve sbratření se smrtí se mu proti vlastníkům výrobních prostředků nabízí jedinečná výhoda. Kuba Dařbuján si se Smrťákem po boku vynutí na zástupci smrtelně nemocné buržoazie realizaci své vlastní představy hojnosti, v níž na stromech "rostou" jitrničky a v potocích teče pivo. Josef Lada doprovodil Drdovu pohádku barevnou kresbou, na níž netečná, slepá a hluchá Smrt, vlastně Smrťák, stojí v hlavách postele na znamení, že nemocný sládek Pandrhola patří jen a jen Jemu. Protože se vizualizacím blahobytu nevěnoval, jsou obrazy hojnosti — stromy ověšené jitrničkami a potok plný piva — známé především díky filmové adaptaci. Protože jitrničky a potok plný piva vrchovatě naplnily základní životní potřeby, je třetí a poslední Kubův požadavek, kterým podmiňuje kurýrování sládka Pandrholy, humorně bojovnou nadstavbou třídního boje — ponížením vrchnosti. Výsměch panským manýrům ovšem trvá jen do té chvíle, než se měšťanské pokoje a zvyky, středostavovské oblečení a další propriety stanou pro vítězný proletariát společenskou normou a následováníhodným příkladem. Není to, pravda, případ Kuby Dařbujána, který se musí od pohodlné doktořiny vrátit k havířské bídě. Jakpak by ne, když jde o příběh ze starých časů před socialistickou revolucí. Režisér Martin Frič vdechl Drdově revoluční pohádce přece jen přijatelnější rozměr, především výběrem kvalitních hereckých představitelů v čele se Sovákem, Hrušínským a Lohniským, kteří sice dostáli vizuálně i charakterově původnímu autorskému záměru, ale dějovou vyhraněnost svých postav ztlumili alespoň částečně jakousi podprahovou ironií a živým nadhledem. V této interpretaci i Smrťák najednou působí jako reálná bytost, obklopená starostmi a připouštějící si i vlastní selhání, zapříčiněné popíjením ve vinném sklepě. Fričův film dává oproti literární předloze výrazněji vyniknout i celé plejádě komických figurek, namnoze zajímavějších než jsou titulní hrdinové, ať už je to šmatlavý havířský dědek v neodolatelném podání Stanislava Neumanna, který pamatuje s jitrnicemi i na svatou Barborku, lakomý krupař, ztvárněný Josefem Hlinomazem, až po uši se máchající ve vlastní mouce anebo koktající lékař Oldřicha Dědka a zákeřný Mo-mo-mo-ribundus. Ingredience, jakými je Drdova a Fričova proletářská pohádka vybavena, nepatří k zvláště vyhledávaným a obecně stravitelným, ale protože přečkali v takřka neměnné podobě již více než půl století, pak byli svými tvůrci zvoleny nepochybně správně. Zápas chudého s bohatým je starý jako lidstvo samo a nic na tom nezmění žádný politický systém světa. Je to přirozený souboj hodnot, v nichž dobro a zlo již dávno nezastává pozice chudého a bohatého. () (méně) (více)

Galerie (12)

Zajímavosti (23)

  • Obě jména Dařbuján (Jiří Sovák) a Pandrhola (Rudolf Hrušínský), ač znějí vymyšleně, jsou skutečná česká příjmení. Nositelů těchto přímení je však už jenom hrstka. Přímení Pandrhola se stalo po publikování Drdovy pohádky synonymem nectností. (sator)
  • Když se čert v podání Otakara Brouska představuje Dařbujánovi (Jiří Sovák), udělá ukazováčkem a malíčkem pravé ruky gesto „rohů ďáblových“. Stejné gesto zavedl v metalové kultuře zpěvák Ronnie James Dio, ovšem o desítky let později. (heavy66)
  • Rozprávka bola tak trochu problémová už pred natočením, kde súdruhom schvaľovateľom vadila Svätá Barbora. Najskôr bola zo scenára vyškrtnutá pieseň "Svätá Barbora, panna poctivá" a neskôr nočná scéna, keď Stanislav Neumann (dedo Pšuk) v opitom stave vedie rozhovor zo sochou Svätej Barbory. Nakoniec sa ale scenáristovi a autorovi rozprávky Janovi Drdovi podarilo kompetentných presvedčiť, aby scenár nebol menený. Po páde komunistov príbeh, v ktorom obyčajný baník odmietne za krstného otca Boha a dá sa dokopy so Smrťou a navyše zosmiešni bohatého pána, leží niektorým odporcom komunizmu v žalúdku dodnes. V poslednej dobe sa objavujú hlasy, či je vôbec rozprávka vhodná pre deti kvôli drsným záberom ako je strieľanie do prasiat alebo odsekávanie kohútej hlavy sekerou, ktorá zostávala v detských predstavách pomerne dlho a priama konfrontácia so smrťou, ktorá má hrozný zmysel pre humor, otvára veľa otázok. (Raccoon.city)

Související novinky

Reklama

Reklama