Je to jen konec světa

Konverzační drama Xaviera Dolana v sobě nezapře své divadelní kořeny. Dolan je podtrhl suverénní režií s důrazem na exhaltovaný herecký projev a výrazně citově zjitřené dialogy. A svůj záměr zvládl mistrovsky, stejně jako herci, kteří v náročných partech excelují (Cassel, Cotillard, Seydoux...). Rovněž technicky je snímek perfektní, vyzdvihl bych zejména kameru a střih. Téma filmu a jeho rozvedení ve scénáři mě ovšem vůbec neoslovilo a celé drama na mě působilo dojmem dokonalé, ale prázdné režisérské a herecké onanie ve stylu: "tohle všechno my dokážeme". Divadelní prkna tomuto dílu musí svědčit neskonale lépe. Tři hvězdičky. (02.07.2016)

Tak jsem si touhle emotivní konverzačkou zase po delší době připomněla, jak se mi dokáže tvorba Xaviera Dolana dostat pod kůži. Jde o silné rodinné drama o dávných křivdách a neschopnosti naslouchat jeden druhému, o smutku tam někde hluboko v každém z nás... Skvěle natočené, snad ještě lépe zahrané, a to vše orámované akorátně dávkovanou sugestivní hudbou. Závěrečný obraz posvěcený Mobyho hitovkou je hořkou tečkou za vším, co zůstalo nevysloveno a celou dobu jen probublávalo na povrch. (85%) (19.10.2020)

"Nerozumím ti. Ale miluju tě. A to mi nikdo nevezme." ___________ Excelentní komorní melodrama, který by nebylo vůbec špatný ve formě divadelní hry. Jak jsem podotýkal u zatím posledního Dolanova snímku Matthias et Maxime, je znát, že ten excentrický mladík pomalu ale jistě dospívá, a nečekaně začíná preferovat umírněný a seriózní přístup -  ale právě zde není jeho signifikantní rozmanitý rukopis vůbec podstatný, poněvadž pré zde reprezentuje pozoruhodná studie psychologie postav.... Výhradně francouzský casting výborný - impulzivní démon Vincek jako vždy až živočišně exceluje, a famózní Léa Seydoux mu herecky oponuje - zbytek je zde v podstatě jen 'na oko'. Dolan zde dokonale zachytil tzv. tíživou atmosféru dosud nevysloveného (laicky řečeno prolomení ledů), která sžírá nitro svých charakterů. Sice by bylo bezpochyby zajímavější, kdyby Dolan do narativu zakomponoval i retrospektivu protagonisty [anebo hudební introspektivu] a zintenzivnil tak vzájemné dysfunkční vztahy ústředního sourozeneckého tria a jejich rodinných hodnot. No a závěr až moc tlačí na pilu.... Nepopírám, že se mi Xavíkova nynější tvorba vyloženě nelíbí, Je to jen konec světa budiž důkazem - jde totiž o strhující herecký koncert, který staví na principu jednoduché premisy a nenucený přirozenosti dialogů - jenže jeho raná tvorba, která glorifikuje nekonvenční a inovativní stylistický inovace a kreativní extravaganci, je prostě někde jinde.... VERDIKT: 8,5 kukaček z 10 (06.07.2020)

Je to len koniec sveta je taká klasická festivalová vzťahovka. Obávam sa ale, že nič viac. Megahviezdne obsadenie a meno režiséra ale vzbudzujú očakávania niečoho mimoriadneho, čoho sa nedočkáme. Aj v rámci Dolanovej filmografie sa jedná skôr o menší, komornejší film. Je ale trochu menej manieristický a vyzretejší a výsledok je sympatický. (16.09.2016)

Rýchlonávšteva rodinky s “mierne” komplikovanými vzťahmi. Monotónny Ulliel, uhraničivý pohľad Marion Cotillard, psychouš Cassel a ďalšie hudobne efektné outro, tentoraz od Mobyho. Pocitová jednohubka, silná v sledovaní psychologických detailov, ale neschopná povedať o postavách to podstatné z ich príbehu. [Cannes] (19.05.2016)